Princ a Král

Následky (M)

I když jsem se snažila do kapitoly zapracovat tolik vtipů, kolik jsem mohla, výsledkem je stále jedna z nejtemnějších kapitol příběhu. Udělejte si obrázek sami...

Kapitola má něco málo přes 4k slov.

*** *** ***

Dva dny jsem pokračoval v taktice mrtvého brouka. Odmítal jsem poskytnout jediný rozhovor, nevydal jsem oficiální prohlášení.

Doufal jsem, že to pijavice brzo přestane bavit a najdou si jinou oběť, ale naneštěstí jsem se mýlil. A to pořádně. Ať žije jednadvacáté století s technickou vymožeností zvanou internet, kde si blog nebo rádoby zpravodajský server může založit každá dvanáctiletá holka - nebo kluk, buďme genderově korektní - a psát si o čem chce. O videích ani nemluvím. Diskuse a komentáře svým počtem už dosáhly stratosféry. Andrea mě upozornila, že na základě mého a Robinova „příběhu" už vznikají i fanfikce. Musel jsem si vyhledat, co to slovo znamená. A moje reakce? Lidi mě nepřestávají překvapovat svou divností.

Úterý a středu jsem strávil v ústraní, dalo by se říct. Zařídil jsem si Home Office a s okolím komunikoval on-line prostředím e-mailů a video-hovorů. Kam jsem nemusel, tam jsem nešel. S kým jsem mluvit nemusel, s tím jsem nemluvil.

Po čtyřiceti osmi hodinách bylo jasné, že strategie byla teoreticky bezchybná, ale v praxi pokulhávala. Zabalil jsem to tedy a ve čtvrtek ráno vyrazil do práce jako jindy.

Protože jsem zaparkoval v podzemních garážích, vyhnul jsem se všem novinářům, kteří čekali u vchodu. Po cestě do nejvyššího patra jsem ještě napsal Robinovi, jak se drží.

Ani zájem o něj neutuchal. Dál se v novinách objevovaly jeho fotky - jak jde do školy a ze školy, jak jde na judo a z juda, jak jde nakoupit, jak si koupil kelímek limonády. Rozhovor žádný. Nedostali z něj ani slovo.

A protože jsme se spolu bohužel neviděli, tak nebyli ani žádné další naše společné fotky. Pro spoustu lidí to muselo být zklamání.

Andrea mi úderem osmé hodiny donesla kávu s lítostivým výrazem na tváři.

„Co se stalo?" zeptal jsem se jí a ona přede mě položila nejnovější vydání JednaK, které podle titulku přinášelo exkluzivní zpověď bývalé ženy Maxmiliána Krále. Hlavním tématem rozhovoru byly „milionářovy sexuální úchylky".

Naštvaně jsem nalistoval stranu šest, kde rozhovor začínal.

Článek provázelo několik fotografií Aly. Tvářila se na nich jako zdevastovaná manželka, která trpí vším, co se stalo, ale je to zároveň odhodlaná, statečná žena, která sice prošla peklem, ale dostala se ven.

Autorem článku nebyl Michal Pokorný. Vzpomněl jsem si na jeho poznámky na její adresu, i přesto, že byla jeho informátorkou. Nebyl zrovna její fanoušek a nejspíš odmítl poskytnout jí pět minut slávy, po kterých tak moc toužila. Zpovídající byla nějaká vztahová koučka lomeno redaktorka, o které jsem v životě neslyšel.

Začetl jsem se.

Vaše manželství bylo krátké. Jak vypadal váš společný život?

Znali jsme se delší dobu před tím, než jsme se vzali, i když náš vztah nebyl oficiální. Od začátku jsem věděla, že je Max divoký. Max má rád sex. Jako opravdu rád. Pořád a ve všech jeho podobách. Musím říct, od začátku jsem věděla, že mu v tomhle nebudu stačit. Dohodli jsme se na otevřeném vztahu, protože jsem věděla, že mě bude podvádět tak jako tak.