Robin Urban je mladý, atraktivní a schopný. Má však strýčka, který v něm vidí stále uplakaného desetiletého kluka, kterého si osvojil. Když tedy strýček trvá na tom, že Robin kvůli svému bezpečí stráví prázdniny u něj v kanceláři, nemůže ani protest...
Ok, tak tady je nová kapitola. Mohla tu být už před několika hodinami, ale stížnosti prosím nesměřujte na mě, ale na České dráhy s nefunkčními přípojkami a labilní wi-fi v Pendolinu. Má to ale světlou stránku, když jsem přepsala ručně psané poznámky z vlaku, ukázalo se, že by kapitola měla asi čtyři a půl tisíce slov a to je trochu moc, takže jsem jí rozdělila - tato kapitola má téměř 3k slov a zbytek tvoří základ další kapitoly, která by tak mohla být brzo (nic neslibuji, ale možná už zítra nebo pozítří). ;-)
Jo, a taky abych nezapoměla, jak název napovídá, tohle je první kapitola s
"VAROVÁNÍM".
Asi všichni chápete, co tím myslím. :-D
A poslední otravná poznámka autorky: Není to sice povinné, ale když si já představuji Maxe (obzvláště v podobných "H" scénách), tak ho vidím takhle... Máte nějaký protinávrh?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
*** *** ***
Zavedl mě do kuchyňské části mezonetu. Ve vzduchu se vznášela úžasná vůně, sladká i kořeněná zároveň. Na jídelním stole už bylo prostřeno pro dva a Max dokončoval přípravy večeře.
Sedl jsem si ke stolu a snažil se být trpělivý, i když bych nejradši načuhoval Maxovi přes rameno, abych odhalil, co to vykouzlil.
Dívat se na elegantní pohyby Maxova těla jsem vydržel jen chvíli, byl to příliš svůdný pohled, na to abych to vydržel a neskočil po něm. Fakt chci ochutnat jeho kuchařské umění před tím, než se vrhneme na jiné aktivity. Přece jen je to syn nejlepší české kuchařky, kterou obdivuju už roky. Teď mám příležitost zjistit, jestli je vaření otázkou genetiky nebo výchovy - dost by to pomohlo s mým osobním zápasem s touto dovedností. Abych odvedl vlastní pozornost od tančícího poloboha v kuchyni, zaměřil jsem se na zbytek bytu.
Už od dveří mě zaujalo množství fotografií, které vysely zvětšené na stěnách nebo byly vystavené v rámečcích na poličkách a prakticky všech dalších příhodných místech. Byly jich tucty. A jen na malém množství z nich byla příroda nebo architektura. Většina zachycovala lidi - jsem si jistý, že tam byly obrázky Maxovy rodiny, ale spousta z nich byli nejspíše partneři. Otázka zněla: Pracovní nebo sexuální? A jak rozděluje Max kategorie kamarádů? Doufám, že ne tak jako já - tedy kamarádi bez výhod, kamarádi s výhodami a kamarádi bez výhod, kteří mi pomáhají získat kamarády s výhodami. Jo, jsem jednoduchý člověk.
„Večeře je hotová," přerušil můj průzkum Max pokládající přede mě talíř s jídlem.
Naklonil jsem se nad tu pochoutku a zhluboka nasál nezaměnitelné aroma. „Japonské kari?"
