Motýli z Abergavenny ✔

8. Staneš se mým mužem?

 Nathan

Nad Abergavenny se snášela bezhvězdná noc. Šestnáctiletý chlapec si svíral kolena sedíc u okna Graceiného pokoje a horečně čmáral dřevěnou tužkou do malého zápisníku se zavazovací šňůrkou. Nejprve se pokoušel psát básničky, pak jeho ruka kreslila beztvaré postavičky, křížky, vlnovky, spirály, všechno co jej alespoň na chvíli zabavilo. Grace právě odešla do koupelny a on celý večer přemýšlel, kolik toho o něm vlastně ví a zda by se měl snažit jí vyvrátit její podezření nebo už je příliš pozdě.

Nebylo od něj fér pokračovat ve hře na šťastnou první lásku, když on přitom ke Grace necítil víc než hlubokou náklonnost. Znamenala pro něj všechno, a přesto jí on nemohl dát všechno ze sebe. Byl však až příliš velký zbabělec na to, aby jí řekl pravdu. 

V přetopeném pokoji daleko od mrazu za okny se jen stěží snažil neusnout. I přesto ale nakonec zavřel oči.

„Neříkal si, že se dnes nezdržíš přes noc?" vyrušila jej dívka v dlouhé bílé košili s rozpuštěnými mokrými vlasy.

Protřel si oči a pomalu se posadil. V tu chvíli jako by jeho předchozí úvahy přestaly existovat. Uvědomil si, že je na upřímný rozhovor s Grace Youngovou až příliš zbabělý. „Jak to děláš, že ti to sluší i v noční košili?"

Grace nejspíš vzala jeho laciný pokus o sblížení pouze jako vtip a bezhlasně se usmála, než si sedla na postel a ovinula okolo sebe peřinu. „Mluvila jsem o nás s otcem."

„Proč?" zeptal se překvapeně Nathan.

Svázala si mokré vlasy červenou pentlí a nasadila vážný výraz: „Chci se za tebe provdat."

„Proč?" opakoval znovu nechápajíc, kde tmavovlasá dívka k myšlence na vdavky přišla.

„Protože nechci, abys šel na vojnu. Když budeš můj muž, otec může dosvědčit, že se bez tebe v živnosti neobejde."

„Tvůj muž? Je mi šestnáct. Než mi přijde povolávací rozkaz, válka dávno skončí. Nemůžeš si mě vzít jen proto."

„Stejně bychom se jednou vzali," pokračovala dál a on začal přemýšlet nad tím, zda její chování na cestě mezi svým domem a abergavennskou řekou nepochopil špatně.

„Ano, to ano," přisvědčil chvějícím se hlasem a sedl si na kraj postele. „Ale..."

„Žádné ale tu není," chytila Nathana za ruce a laníma očima se mu zahleděla do tváře: „Jsme prostě zamilovaný pár jako každý jiný a svou lásku chceme stvrdit sňatkem."

„Zamilovaný pár," opakoval po ní sklesle.

„Přestaň brblat a pojď si lehnout ke mně," řekla a on, i když si na přenocování před její nabídkou k sňatku vždycky vybral namísto teplé postele koberec pod ní, poslechl.

Tu noc se Nathanovi nespalo právě nejlépe. Namísto spokojeného snění hleděl zamračeně na přes tmu nerozpoznatelný strop. Když uslyšel Graceino nesrozumitelné brblání a byl si tak jist, že spí, rozsvítil lampičku a malou stříbrnou tužkou si do svého zápisníku zapsal -

Slíbili si lásku, věrnost, úkryt.

Na věky věků slib jí dal.

A když její čisté srdce puklo,

a on mezi ní a štěstím stál,

odhodlal se, aby se oné dívky vzdal,

ale nemohl...