Motýli z Abergavenny ✔

33. Království magnoliových lístků

 Nathan

Tmavovlasý chlapec skrýval tvář do velkého vypůjčeného kabátu krčící se k okénku v autobuse svážejícím obyvatele okolních městeček a vsí do hlavního města Monmouthského hrabství. Samotný Monmouth, ač se pyšnil tímto titulem i rozsáhlou historií, nepůsobil velkolepě. Městečko obývalo jen pár tisíc obyvatel. A ve středu městečka, obklopená třípatrovými domy s krámky a markízami v prvních patrech, vyčnívající okázalá radnice zdobená dvěma soškami, jednou maličkou ve zdi znázorňující Jindřicha V., druhou, bronzovou v životní velikosti před sloupy podepřeným podloubím, zpodobňující taktéž welšského rodáka, o dost později narozeného spoluzakladatele automobilky Rolls Royce, Charlese Rollse s větroněm v dlaních.

Vystoupil z autobusu, míjel onoho kovového letadlem fascinovaného chlapíka a odpočítával jedno bílé stavení lemované tmavými podpěrnými sloupy za druhým. Zastavil se až na konci, kde se ulice zužovala a obcházela Radniční dům zezadu, u domku s růžovými a červenými karafiáty posetými parapety a úhlednou malou zahrádkou ze strany odkloněné od silnice.

Nabral do úst trochu červnového pylem prosyceného vzduchu a spravil pár rozhodných kroků ke vchodu. Pak, než stihl dát prostor obavám, odhodlaně zaklepal. Z domu od naproti vyhrávalo rádio veselou píseň od Sinatry, za dveřmi stavení s rozkvetlou zahradou se však rozléhalo ticho.

Pak zachrastila klapka na kukátku následovaná cvaknutím klíče v zámku. Černovlasá žena nejprve vykoukla ven jen malou skulinou, jakoby se bála, že ji chce Nathan přepadnout, „Co tu chceš?"

„Promluvit si. Dlouho jsme se neviděli," konstatoval.

Beze slova mu pokynula, aby ji následoval dovnitř a on se, ještě než vstoupil, dotkl mezuzy připevněné k futrům a oprášil ji od vrstvy žlutého pylu.

Z malé úzké chodbičky s botníkem, pár malými věšáčky a dvířky do spíše se přesunuli do nepříliš nově zařízené, ale útulné a uklizené kuchyně. Tam před něj postavila maličký šálek silné kávy. Překlopil ji do sebe, až se málem zakuckal a tím na okamžik probudil na ženině vážné tváři škodolibé pousmání.

„Vypadáš dobře," pronesl, zatímco si prohlédl kratší navlněné lokny vlasů zajištěné do čelenky smotaným šátkem a prostornou vzorovanou zástěru upozorňující na těhotenství její nositelky.

„Doktor říkal, že to budou dvojčata," oznámila mu, „pokud to budou kluci, pojmenujeme je po manželových bratrech. Pokud děvčata, tak po našich matkách."

„A kde teď je tvůj manžel?" nahlédl obloukem se zástěnou z navlečených korálků do dalšího pokoje.

„Z práce chodí až po poledni."

„To je dobře," znatelně si oddychl, „rád bych tě totiž o něco požádal."

„A Mordechai to nesmí vědět?"

„Ne, to ne. Ten požadavek," vysoukal ze sebe nervózně, „se týká i tvého muže. Jen bych to rád nejdříve probral s tebou."

„A důvod?" příkře si jej přeměřovala, stejné černé oči, stejnou ostře řezanou opálenou tvář jakou se pyšnila i ona.

„Protože jsi má sestra, Rachel."

Černovlasá žena přivřela oči, jakoby si dodávala trpělivosti či se snad modlila, „tak dobře," přikývla, „tak mluv."

„Matka ti o mně možná něco psala..."

„Ano, o něčem se zmínila," Rachelin úsečný tón Nathanovi jeho prosbu pranic neusnadňoval.