Motýli z Abergavenny ✔

9. Dívka, která odletěla s motýly 🦋

Edward

červen 1913, Abergavenny

„Jednou spolu odejdeme daleko za abergavennské kopce," zasněná dívka hleděla sedíc na houpačce v ovocné zahradě svého otce daleko za obzor. Celé město se ponořilo do černé tmy, z níž prosvítalo jen pár osamělých hvězd.

„Tam, kam odlétají motýli," usmál se chlapec, který stál za ní a dlaněmi ji rozhoupával.

„Ano přesně tam. Na místo, kde není každý den zatažené nebe a hvězdy jsou mnohem jasnější."

Šestnáctiletý chlapec miloval dívčinu fantazii. Už od dětství byl zamilován do téhle prazvláštní bytůstky a vždy, když nesouhlasně nakrčila nos, nechtěla s ním zrovna mluvit, protože byla až příliš zaměstnaná čtením, nebo jej táhla i v tom největším mrazu na Motýlí vrh, zamilovával se do ní víc a víc. Avšak, i když jí nikdy nic neřekl, sám v sobě věděl, že její sny se nikdy nevyplní. Alespoň ne s ním po boku.

Ed byl realista. Neměl rád změny, neměl rád dobrodružství, chtěl jen poklidný život v Abergavenny a nemohl dát Jane to, co nyní chtěla, a tak vždy doufal, že jeho upřímné srdce bude Jane stačit.

„Vy Greenové jste blázni," řekl s úsměvem Edward a posadil se na druhou houpačku.

„A vy Youngové máte pro jednu bláznivou holku až příliš velké srdce."

březen 1919

Každou neděli chodívali čtyři nerozluční kamarádi do cukrárny uprostřed města. Edward Young, Agatha Finniganová, Molly Bakerová a Jane Greenová. Agatha se vždy přecpávala čokoládovými muffiny, Jane si objednávala dvojitou porci šlehačky na horkou čokoládu a Molly se s každým novým dortem na jídelním lístku vyptávala obsluhy na recept, aby jej pak mohla doma zkusit taky a přinést jej do dřevěného domku Youngových Edwardovi ochutnat.

Co se týkalo Edwarda, jeho hlavním důvodem pro návštěvy cukrárny nebyly muffiny, šlehačka ani snaha zlepšit své kuchařské dovednosti. Zatímco rezavá dívka s kulatou tváří jménem Agatha jej dokázala jako správná kamarádka rozesmát a hodnějšího člověka, než Molly Bakerovou neznal, Jane byla tím, co jej nutilo se na každé nedělní odpoledne těšit. Bavilo jej pozorovat, jak si světlo z barevnými sklíčky polepené lampy nad stolem pohrávalo s pihami na její tváři, jak se jí kolem tváří vlní oříškové vlasy, jak neohrabaně se tváří, když se směje. Miloval její huňaté svetry přepásané kšandy, které ji tolik odlišovaly od tmavě modrých upnutých šatů, které nosila Molly i károvaných sukní Agathy.

Jako malý si vždy myslel, že tenhle jejich zvyk přetrvá na věky. Po čase si začínal všímat, že scházet se v dospělém věku se třemi dívkami může ostatním připadat podivné. Nebyl to však on, kdo první porušil společnou tradici. Byla to Jane.

Celý večer proseděl s dívkami nad jedním šálkem čokolády, která mu při pohledu na prázdné polstrované křeslo ztrpkla v ústech. Agatha se i bez Janeiné přítomnosti nenechala omezovat v mluvení a v pojídání sladkého. Předchozí týden začala pracovat v krámku s potravinami kousek od Edwardova domu a měla podezření, že ji Logan hodlá požádat o ruku.

Naproti tomu Molly si brzy všimla Edwardova ztrápeného výrazu. „Třeba je nemocná. Nebo musí pomáhat doma," hleděla na něj svýma hnědýma lítostivýma očima a on jí měl být vděčný, že se mu snaží zlepšit náladu. Namísto vděčnosti se však cítil, jako by nemohl dýchat. Popadl kabát a vypadl odtamtud, jak nejrychleji mohl.

Chvíli jen postával před cukrárnou. Ten večer pršelo, ale on kapky promáčející jeho tvář nevnímal. Už chvíli Edovi připadalo, že se mu Jane vzdaluje, a dnešek toho byl dalším důkazem. Chtěl se vrátit dovnitř, aby se alespoň rozloučil, když na protějším chodníku uviděl rozesmátý pár. Dívka s chlapcem se schovávali před deštěm pánským kabátem a ve velmi veselé náladě běželi kolem něj. Byla to Jane. Ten smích by poznal kdekoli. Byla to Jane, ale přitom nebyla. Byla to Jane, ale už ne jeho Jane.