Motýli z Abergavenny ✔

19. Motýlí efekt

Kitty

Thomas vždy říkával, že do Vánoc přijde konec téhle podivné války. Ani jeden z nich si nepředstavoval, že by tomu bylo jinak, a přesto, když se nyní Kitty podívala z okna na padající sníh, pokaždé v sobě živila představu války trvající další léta, další a další Vánoce, a vzpomínku na Thomase, jehož sliby se opět nesplní.

Ocitla se v jiném světě, zavřela knihu se stránkami zářícími ostrým podzimním sluncem a otevřela další plnou papírových vloček. A zatímco tu první četla s očekáváním poslední stránky, ke které se nikdy nedočetla, listy té další obracela s němým úžasem.

Jako by pokaždé při práci zapomněla na to, že už není snoubenkou Thomase Bradforda. V nemocnici se s ním od svého odchodu z apartmánu nesetkala a její vzpomínky na něj zůstávaly stále čisté a nezkreslené, stejně tak, jako nešly přepsat již jednou vytištěné stránky. Jako by vždy zapomněla na Freda, který postával před nemocnicí s novou kyticí a plánem, jak jí po dlouhém dni vykouzlit úsměv na rtech. Jako by zapomněla, že za okny padá sníh.

Všechno se zdálo být nové, a přesto stále stejné. Stále byla zamilovaná do Freda, a když ze stromů opadne poslední lístek, z nebe začnou obvykle padat vločky. Ale tentokrát tomu bylo jinak. Jinak a přesto stejně...

Převlékla se do nových tmavě modrých šatů a nasoukala se do teplých punčoch. Poté si před zrcadlem na sesterně obtáhla ústa tmavě růžovou rtěnkou a přepudrovala nos. Zachumlaná do dámského kabátu vyšla směrem okolo zamrzlé kašny uprostřed nádvoří nemocnice svaté Anny naproti muži mávajícímu před ní lístky do biografu. Stejná chvíle, stejná Kitty Tylerová... jiný muž, jiné počasí.

„Sehnal jsem vstupenky na nějakou romantiku. Kluci říkali, že se to na schůzku s děvčetem hodí," vykoktal ze sebe Fred nejistě.

„Ano, hodí," přikývla Kitty a chopila se Fredova rámě.

„Pořád tomu nemůžu uvěřit," pohlédl na ni hnědovlasý voják, zatímco vycházeli od vrátnice směrem k centru města.

„Ani já," přiznala Kitty, „myslela jsem si, že jsi zakoukaný do Cece."

„Já vím," řekl Fred, „trvalo mi, než jsem si dal dvě a dvě dohromady. Byl jsem hlupák, který si myslel, že jsi namyšlená, že se mi vyhýbáš, protože ti nestojím za slova, a říkal jsem si, proč jsem se musel zakoukat zrovna do tebe. Ale tím to nebylo."

„Ne, nebylo," stiskla mu pevně ruku, „jsem žárlivá a majetnická, to je mnohem horší," šibalsky se na něj usmála, a pak začala zívat.

„A taky unavená," Fred na ni vrhl starostlivý pohled, „neměli bychom to kino odložit?"

„Ne. Měla jsem jen dlouhou směnu. Nenechme si tím zkazit večer," odmlouvala mu, ale už po shlédnutí válečných propagačních spotů začala zívat a v chladném tmavém prostoru kina se choulit k Fredovi a usínat. V první polovině filmu klesla Kitty hlava a spala Fredovi na klíně vedle poloprázdného kornoutu od pražených mandlí a Fred ji nebudil. Nechal dívku spát, zatímco ji upatlanými prsty od oříšků hladil po vlasech. Nevyprávěl jí o tom, co se před ním děje, aby neusnula. Dělal jedinou věc, kterou blonďatá Welšanka potřebovala, aby uvěřila, že se neprobudí a za okny nebude padat sníh, byl tam s ní.

Po skončení přes ni přehodil kabát a odchytil taxi. Až tam na ni opět začal mluvit. „Tak jak se ti líbil ten film?"

„Krása. Hlavně ten konec."

„Ty lhářko," zasmál se.

„Ne, opravdu. Má oblíbená scéna je ta, jak seděli v autě a dojídali zbytek pražených mandlí a on jí pak řekl, že ji miluje," začala s Fredem koketovat.