Tam, kde je bolest normální

Až příliš mnoho slov

Nedokázala jsem pochopit, že se do hry, která patřila výslovně jen Campari, musela zapojovat i ta pampeliška. Nebyla členkou, nesplnila žádné nástupní úkoly a kromě svých vlasů nebyla ani ničím divná, natož zajímavá. Možná jsem na ni jenom žárlila, i když jsem se tomu pocitu bránila sebevíc. Vadilo mi, jak se tiskla k Donathanovi a jak si hrála na právoplatnou členku tohohle spolku a jak se furt křečovitě usmívala. Vadilo mi na ní snad úplně všechno.

Lena však z nepochopených důvodů úpěnlivě trvala na tom, že budou pijácké kostičky hrát všichni, čímž mou náladu tedy moc nepodpořila. Obměnila se dokonce i kostka s úkoly, protože jak jsem zjistila, měli jich v Campari vyrobených mnohem víc a jejich odvážnost se zvyšovala.

Lena rozhodila červenou a zelenou krychličku a nakonec skončila Groverovi na klíně. Sklouzla jsem pohledem váhavě k Nam, která se snažila pohotově usmívat, ale i tak na ní bylo vidět, že jí to vadí. Byla to nezávazná hra pro nezadané lidi, kteří se mohli chovat jako nadržená zvířata nebo někdo, kdo nemá absolutně žádné limity.

,,Teda, čokoládko, ty líbáš čím dál tím líp,'' sdělila Lena Groverovi koketně, zatímco ho hladila pomalu po čelisti, a on se váhavě podíval na Nam, která radši dělala, že je nevnímá. Když viděl Namin hraný nezájem, zářivě se na Lenu usmál a stiskl jí silně boky, čímž se u mě zařadil do stejné kategorie kluků, kam patřil i Donathan.

Další jsem byla na řadě já. Hodila jsem znuděně kostkami do prostoru kruhu a Lena vedle mě nahlas hvízdla, když spatřila obrázek na červené. Nakrčila jsem obočí, protože z toho nešlo nic moc rozeznat. Ženská postava ležela na zemi a ta chlapecká se nad ní skláněla s čímsi v puse.

,,Body shot,'' sdělila mi Lena na vysvětlenou a pak pozorovala mou reakci, zda má začít pojem dál rozvádět. Nebyla jsem úplně nezkušená, abych nevěděla, co to je, čili jsem na srozuměnou přikývla. ,,S Pablem,'' řekla hned nato zvláštním tónem a já si všimla číslíčka na zelené kostce. Polkla jsem a podívala se na vytáhlého kluka se žlutými brýlemi, kterému zajiskřilo vzrušeně v očích. V těch mých se odráželo zděšení, protože jsem si nikdy nepomyslela, že zrovna s ním budu prožívat tak intimní zážitek.

,,Pablo utři si slinu, Bianca do toho stejně nepůjde,'' ozval se Don sebejistě a já se po jeho poznámce naježila. Už jen pro takové kecy jsem dostala odhodlání to splnit. Otočila jsem se na gotika s falešným úsměvem a zdvihla prostředníček, abych mu naznačila, jak moc u zadku mi ta jeho slova jsou.

,,Mýlíš se, zlato. V pijáckých kostičkách totiž nikdo neodmítá, vzpomínáš?'' Lehla jsem si na zem a se samolibým úsměvem naslouchala Donathanovu nespokojenému mumlání. Dělalo mi radost ho trochu trápit, protože mu zjevně pořád vadila představa mě s jiným klukem, i když si tu sám vysedával s nějakou cuchtou. Nijak mi to zjištění však nelichotilo, protože se mi Donathan tenhle večer maximálně zhnusil.

Pablo došel po čtyřech ke mně a vytyčil se nade mnou. Lena mu podala potřebné věci, jako byla tequila, sůl a limetka, a pak se vše sehrálo tak rychle, že jsem ani nestačila nic namítat.

Byla jsem nervózní, zároveň zvědavá a do toho jsem se jako idiot cítila provinile.

,,B, musíš si sundat tričko,'' promluvila tiše Lena a já po jejích slovech ztuhla. Vyhoupla jsem se svižně do sedu a prohlídla si okolní hlouček s vykulenýma očima. Donathan vypadal jako podrážděný vyhladovělý rotvajler, kterému někdo ukradl misku granulí těsně před prvním soustem.

,,A musím?'' reagovala jsem nešťastně a statečnost mě zničehonic opustila. Pablo přikývl a já tedy po pár minutách s povzdechem zahákla prsty o lem roláku a ocitla se tak přede všemi v podprsence, což vyvolalo menší rozruch. Převážně teda z Donathanovy strany.