Tam, kde je bolest normální

Samá překvapení

  O hodinu později jsme stavili u benzínky a já si po natankování auta nadšeně vyrazil koupit něco na povzbuzení, abych to s těma volama přežil . Holky přijely za chvíli po nás a musel jsem se pro sebe pobaveně usmát, když jsem zaslechl tóny nějakého děsně laciného rapu, který všechny nahlas pokřikovaly.

Sebral jsem z regálů několik čokoládových tyčinek, balíčků chipsů a z ledničky pět energy drinků, z něhož dva měly být pro mě, protože jsem tušil, že zbytek cesty nebude snadný. Nejlíp by mi bodl asi alkohol, ale ten se momentálně nacházel někde na dně tašek a hlavně se šetřil na společné večery v chatě.

,,Done?'' Bianca se zničehonic vynořila vedle mě a s protáhlým obličejem pozorovala mou plnou náruč nezdravých pochutin. Pak zavrtěla ale hlavou, jako by se snažila přesvědčit samu sebe, že není třeba to komentovat, a věnovala mi omluvný pohled.

,,Nezlobíš se na mě? Protože s tím nemám nic společnýho. Netušila jsem, že ho Lena s sebou vezme. Najednou se zjevil před domem a já netušila, co mám dělat,'' začala se obhajovat a prudce gestikulovat rukama kolem sebe, až jsem se bál, že shodí jednu z těch omáček na nachos.

,,V pohodě, ty za to nemůžeš,'' zabručel jsem nejspíš ne moc přesvědčivě a jí na tváři utkvěl dotčený výraz. Nechtěl jsem na ni bejt zlej, fakt jsem nechtěl, ale přítomnost toho čutajícího vola mě zkrátka neskutečně vytáčela. Nechal jsem ji tam proto raději samotnou, abych neřekl nějakou další sračku, které bych později mohl šeredně litovat.

Mezitím u nás v autě nastalo hrobové ticho, což jsem uvítal docela s radostí, protože to znamenalo, že nebudu muset celou jízdu poslouchat trapné rozhovory Grovera a míčomila. Pablo si položil nohy na palubní desku a do sluchátek si pouštěl zatraceně hlasitou hudbu, kterou jsme tak měli možnost poslouchat s ním. Nicholas s Groverem mlčeli a raději se dívali z okna na děsně zajímavý výhled dálnice a benzínky. Doufal jsem, že v tom budou i nadále beze slov pokračovat.

,,Vzal jsem vám něco, abychom tu cestu všichni ve zdraví přežili.'' Po každým jsem hodil čokoládovou tyčinku, Monster a balík chipsů a ozvaly se vděčné ohlasy.

,,Děkuju, fakt si toho vážím, ale tohle pít nemůžu.'' Nicholas mi Monstera s omluvou zase vrátil a na zbytek jídla ve svém klíně koukal dost pochybně.

,,Bože, proč?'' nechápal jsem a raději nastartoval, abych si ho nezačal přehnaně dobírat a abych se nedej bože nezačal cítit ukřivděně pro jeho odmítnutí. Už jenom kvůli Biance jsem byl ochoten všechno v pohodě zvládnout.

,,Mám speciální dietu, která rozhodně nepovoluje energetický nápoje, alkohol a dalších x věcí. Máme jenom dva dny v měsíci, který si můžeme vybrat jako dny, kdy si jíme, co chceme, ale pak makáme o to víc. Když se chci dostat na vejšku se stipendiem, nic jinýho mi nezbejvá,'' ušklíbl se a já vycítil, že i jeho samotného to pěkně sere. Cpát do sebe jen samý syrový vejce, zeleninu a mletý maso musí bejt pěknej oser. Neubránil jsem se proto pobavenému úsměvu, Monster mu hodil zpátky a v zrcátku na něj mrkl:

,,Tak je rozhodnuto, fotbalisto. Žer a pij si, co chceš při týhle malý dovče s náma, protože tady to na tebe nikdo nekecne. Však ty to pak nějak vyběháš.'' Nicholas protáhl obličej a já mu plechovkou na oko přiťuknul a v periferním vidění si všiml, jak se Pablo škodolibě usmívá.

Z pohledu Biancy

Byla jsem ráda, když jsme konečně zaparkovali před velikým srubem, který stál u kraje lesa a kousek od sjezdovky. Zároveň mě to ale zneklidňovalo, protože jsem teď musela čelit rozzuřenému gotikovi, vyčítavému fotbalistovi a dalším několika psychicky nevyrovnaným teenagerům včetně mě. Chytla jsem proto Lenu za ruku, abych měla alespoň nějakou oporu, a společně jsme si šly prohlídnout vnitřek srubu. Kluci měli mezitím za úkol nanosit všechny tašky dovnitř, což se neobešlo bez mrzutých protestů.

Uvnitř to bylo úžasné. Hlavní místnosti dominoval obrovský krb, přes sedačky byly přehozené huňaté kožešiny a venku stála vířivka. Hned jsem se do toho místa zamilovala a nebyla jsem sama.

,,Pane bože, to je perfektní!'' výskla Nam a stiskla Elmě ruku, která pyšně zírala na svůj poloviční domov. Patřila sice k té bohatší vrstvě, ale stejně jako Leně jí to nevstoupilo do hlavy a chovala se, jako by její rodiče ani neměli na účtu tučnou sumu dolarů.

,,Wohooow,'' zvolal Pablo obdivně a na moment jsem měla pocit, že se nám jeho dřívější já vrátilo nazpátek. Byl jediný z party, na kom jsem změnu neviděla vůbec ráda. Chyběl mi starý Pablo. Jeho sebevědomí, vtípky a flegmatický postoj, který mě pokaždé rozesmál.

Když si všiml, jak na něj všichni překvapeně civíme, stáhl se a vyběhl nahoru do patra, aby si vybral nějaký pokoj, který chtěl nejspíš sdílet jedině s Donathanem. Stejně bych nepřála Nicholasovi, aby musel nocovat po boku jich dvou, protože jsem si byla jistá, že by ho byli schopni ve spánku vynést ven na sníh a udělat z něj živého sněhuláka.

,,Tak! Teď si půjdeme vybalit a najít svoje pokoje a pak se sejdeme tady dole a řekneme si plány na dnešek,'' rozhodla Elma s úsměvem a my jsme se rozprchli do svých pokojů. Nicholas vzal ochotně mé a Leniny tašky do schodů a já mu věnovala vděčný úsměv, na nějž zareagoval sklopením hlavy a narůžovělými tvářemi. Pak už jsem si jen s ohromením prohlížela velikou ložnici s ohromnou manželskou postelí, dvěma velkými skříněmi a zrcadlem přes polovinu stěny.

Byly tu v chatě naštěstí dvě koupelny. Jedna dole a druhá na našem patře, což nás díky bohu vyvarovalo tomu sdílet jednu sprchu společně s kluky.

Po sáhodlouhém vybalování, za které mohla hlavně Lena, protože trvalo roky než si z tašek vytahala celý butik, jsme sešli dolů do hlavní místnosti, kde Grover obstarával krb, abychom tu neumrzli. Prohlížela jsem si celý dřevěný prostor propojený s prostornou kuchyní a jenom na malou chvíli mě mrzelo, že si takhle nemůžeme žít s mámou. Hned jak jsem si na ni vzpomněla, poslala jsem ji informační esemesku, jak na tom jsem a že jsme už s partou dorazili.

,,Tak jo, obvykle o našich plánech rozhoduje Pablo, ale chci se toho teď ujmout na naše necelý čtyři dny já. Do půl hodiny bych vyrazila na svah, kde je u vleku taková větší restaurace. Je tam velkej výběr jídla a ten personál tam znám, takže si beze mě neobjednávejte žádnej chlast, proboha. Maximálně nám daj tak horkou medovinu, ale opravdu nechci, aby při příští schůzce s mými rodiči vyprávěli o tom, jak jejich milá Elma pije. Rodiče jsou v tomhle ohledu totiž dost přísní.'' Prohrábla si svoje krásné zrzavé vlasy dokonale upravenou manikúrou a my chápavě přikývli. ,,Ale dole ve městě je večerka, kde je dost přátelskej Asiat, kterej nám prodá vážně cokoli. Můžem jít teda na večer do města, jestli chcete, ale ráda bych dnešek strávila jen v chatě a něco si třeba zahrála.'' Uculila se na nás lišácky a já se modlila, aby zase nevytáhli pijácké kostičky. Ta hra mě už začínala pěkně štvát a vzhledem k tomu, že se k nám teď připojil i Nicholas, by nemusela dopadnout vůbec dobře.

,,Můžete si tu dělat, co chcete, ale počítejte s tím, že poslední den budeme společně uklízet a zamaskovávat stopy všeho nekalýho, co tu provedem. Kluci se budou sprchovat tady dole a holky nahoře v patře. Jídla máme dost, ale jak říkám, vždycky můžeme jít něco nakoupit. To je všechno a teď si to pojďte zatraceně užít!'' zvolala nadšeně k našemu překvapení, protože jindy se prezentovala zejména tiše, a my sborově zajásali. Ihned se ujala Nicholase, protože z toho, že se k nám přidal měla podezřele až moc velkou radost. Vždycky byla ale přívětivá a hrozně milá, což její vzhled bohyně sexu naprosto vyvracel. Kdyby kolem mě prošla na chodbě a já ji neznala, pomyslela bych si, že má povahu spíš jako Regina Goergová z Mean girls.