Nechť to láska zastaví /Tomione

12. Crucio!

Hermiona odešla do sklepení a zavřela se v pokoji pomocí kouzla.
Bylo jí jedno ,že se její spolubydlící Wal, Valerie a Melanie nedostanou dovnitř , i když jen Merlin ví, proč po půlnoci dávno nespí.
Sedla si na postel a hlavu vložila do rukou, načež propukla v pláč.
,,Jak jsem u Merlina mohla být tak moc hloupá?'' začala sama sobě nadávat. V hlavě ji teď proběhlo milion myšlenek.
Proč jen dala budoucímu bez nosáči neporušitelný slib? Teď už bylo na sto procent jasné, že musí držet s ním ,jestli tedy nechce zemřít ještě dřív, než stihne říct obrtlá.
Musí plnit jeho rozkazy a nesmí udělat nic nekalého proti jeho osobě.
To bude těžké.
Měla ho zastavit, ne mu podat pomocnou ruku.

Přestala plakat a rozhodla se dojít si do kuchyně pro hrnek mléka, třeba ji to uklidní a pomůže usnout.
Stoupla si a pomocí své hůlky odemkla dveře.
Společenská místnost byla prázdná a krb byl vyhaslý.
Když se nad tím Hermiona pozastavila ,tak si uvědomila ,že neviděla ,že by krb vůbec někdy hořel.
Je to tu jiné, celá zmijozelská kolej byla temná a pořád si teprve zvykala.
Hlavně na to ,když ráno vstávala a zapomněly s holkama zatáhnout závěsy a vždy, když otevřela oči spatřila nějakou bestii z jezera, která na ni zkrz okno koukala. Chyběla ji Nebelvírská společenská místnost.
Ty pestré barvy, ten výhled z okna.
Zatřepala hlavou, neboť se nechala unášet ve svých myšlenkách a vyšla ze společenky ven.

Proplula hradem a zastavila se před obrazem ovoce.
Podívala se zdá ji nikdo nepozoruje a poté pohladila hrušku a proplula dovnitř. Hned se ,ale zastavila ,jelikož toho, koho uviděla,tak vidět momentálně nechtěla vůbec.

,, Zdravím Grangerová'' , řekl prostě Tom ,který se ,ale vůbec neotočil a dál hleděl kamsi dopředu.
To snad vidí dozadu jako Moody? Říkala si v hlavě Hermiona ,ale poté přešla blíže k budoucímu Voldemortovi .
,, Můj pane'' , předvedla jakési pukrle.
Tom se na ni díval jako by ji viděl poprvé .
,,Nech toho, chci vědět proč si to udělala, vím ,že mě nemůžeš ,ani vystát , pohrdáš mnou, chtěl jsem vědět, kam až si schopna zajít a ty si mi vážně dala neporušitelný slib. Víš jaké to může mít následky ,jestli mě zklameš doufám? Ale musím uznat ,že to na mě udělalo dojem.
Nemusíš mě oslovovat pane.'' dokončil svůj monolog a poté upil že svého hrnku.

Hermiona si ho prohlédla a posadila se vedle něho.
,,Dá si paní něco? '' skřítka, která právě dorazila se jí uklonila a svýma očima se podívala na Hermionu.
,,Dám si jen teplé mléko prosím'', usmála se Hermiona .
Skřítka se okamžitě odebrala do zadní části kuchyně.
Po chvilce se vrátila a přinesla Hermioně její mléko.
,,Budete si přát ještě něco? '' podívala se na oba radostným výrazem skřítka.
Oba dva zakroutili hlavou a tak se skřítka odebrala pryč.

Oba dva jen seděli a tiše popíjeli ze svých hrnků.
,,Ty sem chodíš v noci na mléko? '' nedalo to Hermioně a uchechtla se.
Tom se na ni podíval a poté se uchechtl taky.
,,Jo ,občas je dobré takto vypnout'' upil že svého šálku a propuklo další ticho.
Jen na sebe hleděli.
Uběhlo několik minut a, ani jednomu to ticho nevadilo.
,,Mám s tebou velké plány Grangerová, nebudeš jen obyčejným pěšákem. Zítra se spolu sejdeme a já si tě vyzkouším v boji. Tvou akci a tvojí obranu.'' podíval se jí hluboko do očí.
Hermiona se podívala a zahleděla se do těch jeho.
Najednou ucítila obrovský tlak v hlavě a proto rychle uzavřela svou mysl a ukázala jen to co mohla.
Snažila se potlačit myšlenky na budoucnost, strach,který jí tížil a doufala, že se jí to povede.
Když tlak přestal tak se podívala naštvaně na Toma.
,,To si nemusel'' ,zatvářila se velice naštvaně.
Tom se jen uchechtl.
,,Musel ,abych viděl jakou náklonnost ke mě máš a také jak dokážeš ubránit své myšlenky. Musím říct , že si se ubránila skvěle. Jen málokomu se povede ubránit to nejhlavnější a pustit mě jen k takovým nedůležitým myšlenkám v momentě překvapení. Dobrá práce Grangerová '' , dořekl a dalo by se říct, že se usmál.
Dopil své mléko a poté se zvedl a zamířil k východu.
Před východem se však ještě zastavil a otočil se zpět na Hermionu, která ho do teď pozorovala.
,, Temný pán potřebuje svou temnou paní Grangerová ,takže zítra'' , poté odešel a nechal tak Hermionu sedět samotnou.

Hermiona seděla ještě dlouhé minuty s pohledem upřeným na dveře, že kterých před dobrou chvilkou odešel budoucí bez nosáč a snažila se pobrat informace ,který ji právě dál.
Ona a temná paní? Jeho paní? On se musel normálně zbláznit .
Může jí to snad dělat ještě horší, než už to má? V hlavě ji běhaly takové myšlenky a sama už nevěděla co dělat.
Dopila své mléko a poté odešla taky.

Po cestě do sklepení šla velice potichu a dávala pozor , aby nikoho nepotkala.
Najednou ji, ale někdo chytl zezadu.
Držel ji jednou rukou pusu a tou druhé tělo, aby se nemohla hýbat.
Odtáhl ji za roh, aby nemohli být viděni a Hermiona pochopila ,že to musí být chlapec.

Když dorazili na bezpečné místo tak ji prudce otočil a ,kdyby ji tak pevně nedržel tak by spadla.
Okamžitě vykulila oči, když zjistila ,že ten co jí napadl a odtáhl, je Abraxas.
,, Co si o sobě myslíš? Že si sem nakračíš a hned budeš pravou rukou našeho pána? '' díval se jí přímo do tváře a dosti křičel.
Hermioně šly po tváři první slzy.
Neodpověděla na nic co říkal.
,, Ale možná si dobrá v posteli, víš co ? Zjistím si to sám!'' zakřičel.
Roztrhl ji košili a Hermiona která se nemohla bránit, jelikož ji držel pevně ruce jednou jeho rukou a tou druhou ji roztrhavál košili začala křičet.
,,Klidně si křič ty svině, hned jak si tady na tobě užiju, se tě zbavím'' začal se smát Abraxas.
Hermiona brečela a snažila se vymanit ruce z jeho sevření.
Najednou se ozvala rána a Abraxas odletěl daleko.
Tom , který na něho mířil hůlkou se podíval na Hermionu.
,,V pořádku?''
,,An-no '' zakoktala a vytáhla si svou hůlku.
Tom se podíval na Abraxase ještě víc naštvaně , a když k němu došel tak ho kopl do žeber.
,,Co si o sobě myslíš, ji napadat nebudeš a už vůbec ne se jí pokoušet znásilnit ty špíno! '' zakřičel a Abraxas vzlykl.
,,Omlouvám se můj pane'' , kryl si obličej rukama.
,, Nezajímá mě žádná tvoje omluva ty ubožáku! Crucio! '' šeptl a Abraxas se začal svíjet v bolesti.
Hermiona tomu jen přihlížela a pořád se zděšeně klepala, nijak ji ani nerozhodilo to co viděla a byla vděčná Tomovi , že se objevil.
Když kletba přestala se k němu Tom přiblížil a zašeptal.
,,Teď zmiz a jestli zjistím , že si se na ni jen podíval, tak to bude daleko horší a ty budeš prosit o avadu! '' otočil se na Hermionu a mezitím se Abraxas zvedl a rychle odešel pryč.
,,Vážně si v pořádku? '' podíval se na ni.
,,Ano a děkuju'' , sklopila zrak Hermiona.
,,Pojď jdem na kolej ať si lehneš.''
Odebrali se cestou na kolej a Hermioně to najednou došlo.
,,Jak jsi to udělal? Tahle kletba se tady nesmí používat.'' zastavila se a podívala se na Toma.
Tom se také zastavil a otočil se na ní.
,, Myslíš ,že neumím probourat tu bariéru? Ale jsem jediný na této škole.'' poté se dal znovu do kroku.
Hermiona ho následovala .

Když si lehla do postele tak její spolubydlící byly už v postelích a spaly.
Hermiona usínala dlouho,ale nakonec se ponořila do hlubokého spánku.

Děkuju všem za krásné ohlasy 😍❤️💚 hrozně si toho vážím 💚❤️ a doufám,že se kapitolka líbila ❤️💚
Vaše Pans 💚💚