Nechť to láska zastaví /Tomione

39. Uděláš to ty ,nebo já?

,,Ahoj Tome'' ,pozdravila Nebelvírská brunetka a stočila svůj pohled na Toma.

Z pohledu Toma..

,, Co tu chceš?'' zeptal jsem se jí, protože mi její společnost už dávno příjemná není.
Ovšem byly časy ,kdy jsme pro sebe byli jako stvoření, trávili jsme spolu každý den ,každou volnou minutu ,ale ty časy jsou už bezprostředně pryč.
Dříve to vypadalo ,že skončíme spolu, všichni si to mysleli a to včetně Grishy samotné, ale já jsem hned věděl ,že v tom víc než přátelství není. Ona není pro mě ta pravá, necítím v její blízkosti nic zvláštního, ani neprahnu po jejích dotecích a dokonce i pohledech tak jako u Hermiony.
S ní necítím vůbec nic.

Za to, když je v mojí blízkosti Hermiona , cítím něco nepopsatelného. Něco ,co jsem předtím nikdy necítil.
Když se mě dotkne tak moje srdce vynechá úder. Když mě políbí ,tak mě se podlomí kolena. A když s ní ležím v posteli, ten pocit ,ani nejde popsat.

Nevím , čím mě tahle holka okouzlila, zvláštně ,když je z budoucnosti, ale stalo se a vím zcela jistě ,že bez ní už by můj život byl zcela zbytečný.

,, Takže vlastně jen proto'' , promluvila najednou Grisha a vyrušila mě z mých myšlenek.
,,Promiň co si říkala? Nějak jsem se zamyslel''.
,, Jistě ,jak taky jinak'' ,odsekla a podívala se na mě obzvlášť hnusným pohledem.
,, Nic jen jsem říkala, že se chci omluvit za to všechno, že mě mrzí, že jsem tě nenechala hned jít a ,že jsem do toho zatahovala tu tvoji kozu, ale nemohla jsem si pomoc, byl jsi moje první láska , prožila jsem s tebou svůj první polibek ,byl jsi můj nejlepší kamarád sedm let a pak přišla ona a sebrala mi tě, už se semnou neučíš v knihovně, nic. Nebudu ti lhát, jasně, že mě štve to ,že nám to nevyšlo, ale mnohem více mě štve to, že jsem tě ztratila jako kamaráda'' , dořekla svůj dlouhý monolog a podívala se na mě.

Čekal jsem všechno ,ale tohle ne. Jasné ,že mi možná chybí také ta kamarádka, ale našel jsem ji v Hermioně. Nepotřebuju ji v životě.
,, Hele Grisho, jsem rád, že jsi ke mě upřímná a také budu, nezlob se ,ale my dva nemůžeme být přátelé. Mám k tomu více důvodů, ale prostě musíš pochopit ,že na mě musíš zapomenout'' , řekl jsem trochu vážně a podíval se jí do očí. Uviděl jsem smutek, zradu a bolest. Z očí jí začaly téct slzy ,které se snažila zamaskovat mrkáním.

,, To je v pohodě Tome, nějak jsem s tím počítala, jen mi dovol tě obejmout naposledy''.
Podíval jsem se na ni jak na někoho kdo utekl od svatého Munga z oddělení pro psychicky labilní, ale nakonec jsem přikývl.

Přitiskla se ke mě a pořádně mě obejmula. Obejmutí jsem ji oplatil a cítil jsem jak se celá napnula, když jsem ji obejmutí opětoval.
Když jsem se od ní odtahoval tak si mě k sobě přitáhla a prudce mě políbila, držela mě pevně a snažila se mě líbat na rty.
,,Co to-!" Uslyšel jsem křik a rychle jsem se otočil. Stála tam Hermiona a slzy ji sjížděli po tvářích.

,, Herm tak to není, ona se na mě vrhla já za to nemůžu, prosím věř mi!'' křikl  jsem na ni ,hned co jsme odstrčil tu mrchu.

,, Vůbec se ke mě nepřibližuj! Já se vrátila na kolej a tam mi bylo řečeno,že máš Famfrpál , běžím tedy sem a ty se tady oblizuješ s ní'' ukázala na Nebelvírku a začala plakat ještě víc.
Grisha si mezitím stoupla a začala se smát.
,, Co si čekala ?'' začala se výsměšně smát Mie.

To už jsem nevydržel a přešel k Hermioně a zašeptal.
,, Věř mi, lásko v životě bych ti neublížil, pustím tě do hlavy ,ukážu vzpomínky ,cokoliv ,ale teď mi věř a dej mi ruku '' .
Hermiona se na mě podívala nechápavým pohledem ,ale ruku mi dala.
Chytil jsem svou snoubenku za ručku a přešel rychle ke Grishe a chytil ji za rameno.

V tu chvíli se na tribuně ozvalo hlasité prásk a my se přemístili.

,,Jak si to ! '' začala křičet Grisha ,protože ji došlo ,že jsme se právě přemístili ,jelikož se nacházíme v nějakém starém domě a rozhodně ne na pozemcích Bradavic.
,,Mlč! '' Křikla Mia a já se musel pousmát.

,, Takže?'' podívala se na mě Mia a na tváři měla potěšený pohled.
Otočil jsem se na Grishu a zasmál se.
,, Mám jisté privilegia pokud mě chápeš, přemístím se kdekoliv a to i v Bradavicích samotných ,stejně jako mohu použít nepromíjivé kletby a to přímo v Bradavicích'' , zasmál jsem se a viděl jsem u Grishy strach.

,,Proč jí to u Salazarovo boty říkáš Tome?'' podívala se na mě Mia nechápavě.
Otočil jsem se na ní a odpověděl zcela v klidu.
,, Protože nemám strach , že to někde řekne''.
,, Přesně ,vidíš ? Věří mi! '' začala se smát Nebelvírka.
,, Ne to opravdu ne, ale proto ,že dneska už se na hrad nevratíš'' ,řekl jsem zcela vážně.

Tentokrát se rozesmála Hermiona.
,, Můžu si ještě před tím trochu pohrát drahý? Na tohle se těším opravdu dlouho'' ,podívala se na mě se šibalským úsměvem.
,, Jistě Hermi ,je jen tvoje'' , poté jsem přešel k Herm a políbil ji do vlasů.

Hermiona vytáhla hůlku a usmála se na mě.

Z pohledu Hermiony...

Vytáhla jsem hůlku a podívala se na tu ubožačku.
Na tohle jsem se tak těšila a konečně je tady ta chvíle, pomstít se jí za všechno a hlavně za ten polibek na tribuně.

Grisha pochopila ,že je pozdě, že je to konec, že tohle prohrála a už nebude mít šanci to napravit. Začala plakat a já i Tom jsme se oba začali hlasité smát.

,,Hermiono prosím! '' , křičela a slzy z očí jí utíkaly rychlostí zlatonky.
,, Teď mě prosíš? Když víš, že jsi prohrála? Pozdě ty svině! Crucio! '' ,zakřičela jsem s výsměchem a upřela do té kletby veškerou svou zlost.

Dívala jsem se jak trpí a musela jsem se pousmát a místo, abych ji nechala, jsem ještě přidala .
Její tělo se začalo klepat na zemi a její křik zněl na celý dům , bylo vidět ,že ji to opravdu bolí.
Užívala jsem si to, nevím kde se stala ta změna, ale od té doby co jsem s Tomem, už nejsem ta hodná Hermiona , která si nechá všechno líbit. Už vím co můj život naplnilo. Tom.
Jen díky němu, jsem to opravdu já. Už si nedokážu představit život bez něj .
Miluju ho a milovat budu navždy.

,, To by stačilo'' ,řekla jsem najednou a sklonila hůlku.
Grisha se stále na zemi klepala a vypadala už dost bídně.
,, Zbavíš se jí ty ,nebo to necháš na mě? '' ,usmál se na mě Tom a já mu úsměv oplatila.
,, Nechám to na tobě , přeci jen to byla tvoje nejlepší kamarádka. ''
Tom přikývl a poté vytáhl svou hůlku.

Grisha už byla v bezvědomí, už nevnímala okolní svět, ale stále se její hrudník nadvezdával.

Tom na ni zamířil hůlkou a zašeptal.
,, Sbohem Grisho''.
Naposledy si ji prohlídl a poté z plných plic zařval ,, Avada Kedavra! '' ,z jeho hůlky se objevilo zelené světlo a narazilo přímo do hrudi Grishy . V tom momentě se její hrudník přestal hýbat navždy.

Omlouvám se ,že jsem to udělala takto ,ale musela jsem ,snad mi odstranění Grishy odpustíte 💚💚
A na otázky typu ,že z toho budou mít problémy , odpovím v další kapitole, nebudou z toho mít problém, vše mám promyšlené, takže žádný stres 💚 snad se kapitola líbila 💚 vaše Pans