52. Zvrat

1.5K 69 10
                                    

,,Avada Kedavra" , se rozeznělo po místnosti s doprovodem zeleného světla.

,, Dnes prohraješ Gellerte! " křikl hnědovlásek a svou hůlku stiskl ještě pevněji.

Hermiona, která to celé sledovala o kousek dál se tvářila jako by ji právě mozkomor nabídl schůzku na kávu. Věděla, že je zle a někdo dnes zemře. Musela něco udělat, neboť nechtěla přijít o Toma, a ani nemohla. Vytáhla tedy nenápadně svou hůlku, jenž ležela kousek od ní a zamířila na Gellerta.

,, Skloňte hůlky, nebo se rozluč se životem! ", křikla na bloňdatého čaroděje a srdce ji bušilo jako splašené.
,, Ale, ale ty moje malá couro " ,zasmál se Gellert , ale stále s Tomem vedl souboj na život a na smrt.
,,Jak si ji to řekl ty bastarde?!" Tom , sevřel svou hůlku pevněji a jeho obličej byl tvrdý jako kámen.
,,Tak slyšeli jste?!" ,Hermiona se rozkřičela a po tváři ji stekla slza.
,, Jak je libo", usmál se zákeřně blonďák a ještě chvíli propaloval pohledem Toma.
,, Víš , vím, že dnes zemřu a věř , že ti dokonce odpouštím tvé krádeže, neboť ti ukradnu něco, co je tobě nejcennější" , poté se slabě usmál a zašeptal.
,, Odpusť má drahá couro" , stočil svou hůlku v rychlosti do hrudi Hermiony.
V tu samou chvíli dopadl do jeho vlastní hrudi zelený záblesk ,který vyslal Tom.
Hermiona spadla na zem a ležela nehybná, bez jakýkoliv známek života .
,,Nééé!" , Rozkřikl se hnědovlásek přes celý dům a okamžitě se odebral ke své milé, kterou následně vzal do náruče a začal plakat.
Nikdy neplakal, ale ztráta jeho snoubenky, lásky , která by pro něho obětovala život a on ji teď držel v náručí a věděl, že už nikdy víc nebude víc.
Přišel o ní. Navždy.

****
,, Stlycku Avely, kdy se vrátí maminka a tatínek? ", Zeptal se maličký Felix ,který právě seděl v saloně a společně s Averym stavěly mudlovské kostky .
,, Brzy přijdou Felixi, teď si hezky hrajme a na večeři budou doma " ,usmál se a postavil na nahoru velikou červenou kostku.
,, A stlycku ? " ,Podíval se na něj malý hnědovlásek.
,, Ano Felí? " ,Usmál se Avery s jiskřičkami v očích.
,, Mám tě lád" ,, odpověděl tichým hlasem maličký a obejmul ho.
Avery se rozechvěl a obejmul ho také.
,, Já tebe taky maličký" ,usmál se a pohladil ho po vláskách, cítil se teď velice šťastný.

Konečně po x letech kapitola :D omlouvám se za menší neaktivitu, ale bylo toho teď nějak moc, navíc můj mobil vypověděl službu, ale už mám u sebe PC tak se vrracím k psaní:)

Děkuju moc za 12.5k přečtení <3

Doufám, že teď nehodíte Avadu do hrudi mě :O A že se kapitola líbila <3 co myslíte, že bude dál? :) vaše Pans

Nechť to láska zastaví /TomioneKde žijí příběhy. Začni objevovat