Život countryhumans

Zamrzlé jezero I.

Koho to vidím nevidím ve dveřích stojí ti dva kok*ti. Kanada a Finsko.
🇨🇦: Nazdar brácho. Jdeme z Finskem bruslit na zamrzlé jezero kousek odsud. Jdeš s námi? Řekl Vyzývavým hlasem. Usrkl jsem si čaj a podíval jsem se na něj zkrz své zamrzle černé brýle.
🇺🇸: Proč vlestňe né, ale už jsou to dva roky co jsem stál na bruslích.
🇨🇦: Co myslíš že já. Smál se.
🇫🇮: To bude s vámi těžké.
🇺🇸: No dobře tak chvilku počkejte.

Vzal jsem si bleskově brusle do ruky, což jsem byl překvapený, že jsem je našel tak rychle po těch dvou rocích. Hodil jsem si na sebe bundu vzal šálu  rukavice a mohl jsem vyrazit.

Jeli jsme Kanady novým autem. Ano má řidičák. Teprve nedávno si ho udělal. Já mám taky řidičák i celkem pěkné auto, ale to předním bylo lepší. Bylo krásné, moderní mělo černou barvu a velmi hlasitý a silný motor. Tím jsem rád škádlil sousedy nebo flexil na benzínce, ale dlouho mi nevydrželo. Měl jsem ho ani né rok, pak jsem s nim narazil do sloupu z elektrickým vedením a pak už bylo jen na šrot. Naštěsti se mi nic vážného nestalo ale rodiče z toho úplně šíleli. No jo možná jsem jel trošičku rychleji než bych měl jet. Jeli jsem asi 10 minut, než jsme zastavili u velkého zmrzlého jezera. Vystoupil jsem z auta a z úžasem v očích jsem pozoroval odrážející se slunce od ledu.
🇨🇦: Dělej brácho ať si stihneme užít zábavu než zapadne slunce. Za chvilku by měli přijet i ostatní.
🇺🇸: Ostatní???
🇨🇦: Jo.. měla by přijet Ukri, Estonie, možná Rusky a Čechy. U Slovenska si nejsem jist, ale asi nepřijede.
🇺🇸: R-Rus-sky...? V té chvilce jsem se modlil, aby nedorazil.
🇨🇦: Jo? Proč?
🇺🇸: Ale neřeš.
🇫🇮: Dělejte kluci. Jak dlouho se tam budete vykecávat.
🇨🇦: Už jdeme! No spíš jedeme!

Hned co jsem vztoupil, na led mi podklouzla leva noha a já ve chvíli ležel na ledu. Kanada se mi smál, ale Karma se mu rychle vrátila. Když se Kanada snažila ke mně přibruslit na pomoc tak spadl taky. Finsko se nám začal hrozně smát a my jenom uraženě se snažili postavit. Po nějaké době, co už jsme přestali padat a už nám to začalo celkem jít. Jsme uslyšeli motor přijíždějícího auta, které Zaparkovalo vedle Kanady a z něj vystoupili dvě nízké postavy a jedna vysoká. Ze začátku jsem je nemohl poznat, protože mi svítilo slunce do očí a já neviděl vůbec nic, ale pak slunce zakryli mraky a já je poznal.
🇨🇦: Super už jste konečně dorazili!
🇺🇸: Estonsko, Ukrajina a R-rusko. Řekl jsem si pro sebe potichu a v tu chvíli jsem věděl, že je po mě. Rusko to nenechá bez pomsty. Usmál jsem se nervózně a pozoroval jsem Rusko. Na obličeji měl široký křivý úsměv a na očí mu bylo poznat, že už něco provedl, ale kupodivu mě ignoroval, což mě uklidnilo. Tak proto Čechy nedorazil... Svěsil jsem hlavu a koukal do ledu pod sebou. Možná se mu Rusky už  pomstil. Teď určitě je někde doma přivázány na židli. No super teď je řada na mě. A čekal jsem kdy ke mě přijde a zabije mě.

Když si holky nasadili brusle. A vstoupili na led. Hned se jich ujali kluci. Jak jinak. Estonii se ujal Finsko na bruslích prý stála po druhé ve svém životě na bruslích a Finsko z nás uměl nejlépe bruslit tak ji pomáhal. Ty dva se milují, ale zatím se neodvážili si to říct. Ukrajina z Kanadou ty si už dávali závod, kdo přebruslí jako první půl jezera. Jsou to velmi dobří kamarádi možná něco víc no určitě, už jsem je jednou nachytal jak se líbání na chodbě v našem domě. Ach jo chtěl bych mít taky holku. Škoda že nezamrzlo celé jezero. Kdyby bylo zamrzlé tak bych přebruslil na druhou stranu dál od Ruska. Popravdě bál jsem se ho trošku. Naštěstí teď volá a něco řeší takže já mám čas se dostat od něj co nejdál. Když jsem dojel co nejdál co to šlo tak jsem si oddych a chvilku jsem si odpočinul. Poslouchal jsem zvuky kolem sebe a připravoval jsem se na smrt. TwT

Když jsem si odpočinul rozhodl jsem se, že si ještě trochu zajezdím. Jel jsem pozadu a na něco narazil spíš na někoho.

Čaúes lidi tak to by byla další kapitolka a hlavně doufám, že se vám líbila.         ( ;