Život countryhumans

Uvězněn ve snu

Pohled:🇺🇸
Stál jsem v bílé místnosti bez dveří bez oken v černých kalhotách a v černém saku s rudým motýlkem. Byla slyšet tichá jazzová hudba někde v dáli a sem tam se kolem mě něco černého mihlo, jakoby stín. Nevěděl jsem co to je, ale přišlo mi to podvědomé, ale nijak zvláštně jsem to nezkoumal. Uslyšel jsem kroky, které se začali rozléhat po místnosti. Moje tělo jsem přestal ovládat, dělalo si co chce. Začal jsem poklepavat nohou do rytmu hudby, i když jsem nechtěl. Kroky byli silnější a silnější a hudba hlasitější a hlasitější. Pak hudba aj kroky ztichli a v místnosti nastalo velké ticho. Zvedl jsem ruku nad hlavu. Někdo ji  uchopil. Někdo z drsnýma velikýma rukama. A v tu chvíli se rozjela hlasitá Jazzová hudba. Prudce s mojí rukou zatočil. Já udělal tři ostré otočky. Prudce mě zastavil a pevně  chytl za boky. Přišlo mi to nějak povědomé, ale nemohl jsem si vzpomenout má mysl byla zatemnělá a zmatená. Chtěl jsem se podívat za sebe abych zjistil, kdo je za mími zády, jenže moje tělo mi to nedovolilo. Zatáhl mi prudce za ruku, podtrhl mi nohu a ruku mi omotal kolem pasu a já udělal veliký záklon do zadu. Narovnal jsem se chytil mě zase za boky a prudce mě nadzvedl do vzduchu a přehodil na druhou stranu jeho boku, kde mi podtrhl znova nohu, znova omotal ruku kolem pasu a já udělal znova veliký záklon do zadu. Jazzová hudba byla čím dál víc hlasitější, rozjetější a tanec se stále zrychloval a zrychloval, ale pak mi začala být strášná zima a klepal jsem se jako osika. Rukou kterou měl omotanou kolem mého pasu mě prudce roztočil a poslal vpřed. Když jsem se dotočil tak jsem se zastavil tak že jsem viděl do obličeje toho, který celou tu dobu stál zamnou.
🇺🇸: R-Rusky???

*KŘRRRrrrp*

🇷🇺: AMEEEEE!!!

Propadl jsem se.... Znova jsem pocítil třeštiví chlad a ledovou vodu kolem sebe.
🇺🇸: NEEEE ZNOV- n-e.....
Umlčela mě ledová voda která se mi začala dostávala do plic. A já viděl černo.

Otevřel jsem oči. Vykřikl jsem a hned jsem se zakuckal. Prudce jsem se posadil a koukal vyděšeně do bílích  peřin. Strašně jsem se potil a zprudka dýchal. Až po chvilce mi došlo, že nejsem u sebe doma. Byla totiž tma jako v pitli a já viděl sotva na dva metry. Odhadem byli asi dvě hodiny ráno. Všude byla cítit ta nepříjemná dezinfekci ze, které se mi dělalo špatně. A z toho jsem usoudil, že jsem v nemocnici.
🇺🇸: Co se do háje stalo.

Řekl jsem chraptivím hlasem a rozhlížel jsem se po pokoji. Pak jsem si všimnul na nočním stolku nebo jak se tomu nadává, svého telefonu. Chtěl jsem si ho vzít, ale zabranili mi v tom bílé těžke peřiny kterými jsem byl přikrýt. Cítil jsem, že moje tělo je oslabené a ztuhle, takže po chvíli snahy dostat svuj telefon do ruky, jsem to vzdal a nic jineho mi nezbývalo než usnout. Zachumlal jsem se do bílích peřin a snažil jsem se usnout, což se mi po chvili podařilo.