Život countryhumans

Úleva?

O 2 měsíce později

Další ráno a další utrpení. Dělal jsem, jako obvykle snídani, když v tom jsem chytil strašnou křeč. Chytil jsem se levou rukou za břicho a hlavou se opřel o kuchyňskou linku spolu z mou pravou rukou.

🇺🇸: AhmG...

Už zase, poslední měsíc těch křečí mám hodně.

🇺🇸: Ty snad nikdy nespíš.

Řekla jsem si a hladil si břicho. Možná bych mu to už měl říct, ale co když bude naštvaný nebo mi nebude věřit? Bojím se. Při téhle myšlence se mi do očí nahrnuli slzy. Dal jsem si ruku před pusu a snažil se nevidávat žádné zvuky. Rusko je nahoře mohl, by to slyšet a to bych byl opravdu nerad.

🇺🇸: Neboj miláčku já tě vychovám i kdybych měl být sám.

Zašeptal jsem a nandal si snídani na talíř. Sedl jsem si ke stolu a začal jíst.
Jakmile jsem to měl všechno snězený, dal jsem nádoby do myčky a šel se obléct.

Dal jsem si na sebe kabát, nandal boty a vyrazil do města na prohlídku ke gynekologovi.

Došel jsem ke vchodu a zabral za kliku. Bylo zamčeno. Trochu jsem se zarazil a přemýšlel, co je dneska za den. Kdyť jsem tu správně. Pak jsem si všimnul na dveřích papíru. Termíny pro těhotné přesunuté na zítřek atd...

Povzdechl jsem si a šel nakoupit.

*Time skip*

Vešel jsem do předsíně a sundal si boty a kabát. Vešel jsem do obýváku a hned si všimnul Ruska u stolu v kuchyni.

Přišel jsem do kuchyně a začal vybalovat nákup.

🇷🇺: Ahoj zlato, kde jsi byl?

🇺🇸: Na nákupě, kde jinde.

Řekl jsem a začal dávat jídlo do ledničky.

🇷🇺: Děje se něco?

🇺🇸: Um...N-ne proč?

🇷🇺: Seš nějak bledej.

Přisel ke mě zezadu a obejmul mě.
Já sebou prudce cukl a rychle se vymanil z jeho sevření.

🇺🇸: Promiň na něco jsem zapoměl.

Odešel jsem z kuchyně a rychlým krokem jsem šel do předsíně. Vzal jsem si mobil a šel zase spátky.
Když jsem přišel Rusko, tam pořád stál a čuměl do zdi.

🇷🇺: Aме... co se děje a teď vážně poslední měsíc se chováš obzvlášť divně.

🇺🇸: Co? Proč bych se měl chovat divně?

🇷🇺: To já nevím.

Přišel ke mě chytil mě za bradu a podíval se mi hluboce do očí.

🇷🇺: Co. Se. Děje.

Chvíli jsem se díval do jeho smaragdově zelených očí a pak uhnul pohledem do podlahy.

🇺🇸: Nic.

Povzdechl si.

🇷🇺: No dobře.

🇺🇸: ...

🇷🇺: Aме kdyby si něco potřeboval nebo by ses chtěl z něčím svěřit. Nezapomeň, že tu budu vždycky pro tebe.

🇺🇸: Nezapomenu neboj.

Usmál jsem se na něj a otočil se k němu zády. Úsměv mi hned spadl a začali se mi hrnout do očí zase slzy. Musím mu to říct. Přece to nemůžu skrývat věčně. Kdyť je to Rusko můj milovaný. Řekl jsem si sklesle v duchu a šel tedy dovybalit.