Život countryhumans

Zamrzlé jezero II.

Jel jsem po zadu a na něco narazil spíš na někoho. Podíval jsem se pomalu nad sebe.
🇷🇺: Nazdar Ame.
🇺🇸: A-Ahoj R-Rusky. Řekl jsem nervózně.
Momentálně jsem měl v hlavě naprostý zmatek. Jak se kruci ke mně dostal tak rychle? Vždyť přece před chvilkou ještě telefonoval a byl na druhé straně jezera. Teď je určitě po mně co budu dělat. K****, k**** k**** k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****, k****. @*$#%@$# Nehybně jsem stál na místě jako kdybych tam přimrzl a vyděšeně jsem na něj zíral. Nevěděl jsem, co mám dělat. Mám zdrhnout? Kopnout ho do koulí? Něco říci? Zeptat se na Česko? Co má v plánu? Honili se mi tisíce myšlenek v mé zběsilé mysli.

Levou rukou mě chytil jemně v pase. Pravou mě vzal za ruku, kterou mi zvedl nad hlavu a lehounce s ní zatočil a já udělat půvabné tři otočky. Pravou rukou mě pustil a přesunul se dolů na úroveň své druhé ruky. Lehce si mě přitiskl k tělu. A pošeptal mi do ucha.
🇷🇺: Pobavili jste se z Českem dobře?
Stiskl mě pevně na bocích. Zdednul mě do výšky a odhodil mě do strany. Leknul jsem se, ale rychle jsem se Vzpamatoval. Ve vzduchu jsem se  dvakrát otočil, dopadl jsem na nohy a prohnul se do dřezu.
🇷🇺: Skvělá rovnováha.
🇺🇸: D-Dík. Odpověděl jsem a moje naděje, že na ten včerejšek zapomněl se rozplynula.

Přibruslil ke mně a kroužil kolem mě  jak hladoví Sup nad kořistí. A já jsem se konečně něco odvážil říct.
🇺🇸: Jak se mi hodláš pomstít?
🇷🇺: ...
🇺🇸: Jsi hodně naštvaný?
🇷🇺: ...    
Stále kolem mě kroužil, mlčel jako zařezaný a pozoroval mě jako nějakého emzáka.
🇺🇸: Budeš mlčet ještě dlouho to ticho mi je fakt nepříjemný.
Při mé poslední větě se zastavil a ohlédl se na Estonii a Finsko jak  Finsko táhne Estonsko a ta se při tom roztomile směje.
🇷🇺: Nejsou roztomilí ?
🇺🇸: J-Jo to jsou
🇺🇸: Nevěděl jsem, že umíš tak hustě bruslit. Kde ses to tak dobře naučil?
🇷🇺: Bruslit mě učil můj otec.
🇺🇸: Aha....
🇷🇺: A co ty?
🇺🇸: Já jsem se naučil tak nějak sám z Kanadou.
🇺🇸: Já nevím jak ty, ale jdu se napít a chvilku si odpočinout.
🇷🇺: Asi si du taky odpočinout.

Pohled:🇪🇪
Na bruslích jsem stála poprvé ve svém životě. Dost jsem se bála a trošku se mi klepaly nohy, ale naštěstí u mě byl Finsko, který mi pomáhal a uklidňoval mě. Uměl na bruslích jezdit velmi dobře. Obdivovala jsem ho, když udělal třeba například  otočku na jedné bruslit a jak uměl rychle jezdit ach. Když viděl, že se opravdově bojím přijel ke mně s klidem, opatrně mě chytl za ruce a začal mě táhnout. Byla jsem celá ztuhlá, když mě začala tahnout a podemnou pomalu začal ubíhat led. Ale pak jsem se uvolnila a zkoušela jsem se pohybovat. Finsko se na mě usmál a já zase na něj. Pustil mě a já vyjekla. Když viděl co dělám za divný pohyby nevydržel to a začal se smát. Já se urazila a zastavila. Nikam se mi do ničeho nechtělo.
🇫🇮: Hahah...... promiň já si nemohl pomoct.
🇪🇪: Hmp
🇫🇮: Počkej zkus to takhle.
Přijel ke mě chytil mě za ruku znova a začal mi ukazovat nějaké pomocné  techniky. Byl opravdu dobrý učitel do čtyř minut jsem to uměla dokonale. No dobře ne zas tak, ale uměla jsem to o něco lépe třeba už mě nemusel táhnout, jezdila jsem sama.

*KŘRRRrrrp* 

Ozvalo se hlasité křupnutí a po něm...

AMEEEEEEE!!!!
.
.
.
.
.
.
.
.

Pohled :🇺🇸
🇷🇺: Kdo bude poslední u auta jede na střeše cestou zpátky.
🇺🇸: Hej! To neni fér...
🇷🇺: Tak dělej.
🇺🇸: No jo.
Rusko jel strašně rychle, ale já se nevzdává a jel jsem za ním v závětří. Byl jsem překvapený, jak rychle jedu, ale pak mi uklouzla noha. Spadl jsem tvrdě na zem a jel jsem do boku po zadku až jsem se zastavil. Bolela mě strašně prdel a hlava a viděl jsem trochu rozmazaně.
*křup*  Ozvalo se malé křupnutí. Nemohl jsem rozpoznat jestli to byli moje kosti n-nebo nebo ten l-led.                    *křup*  Ozvalo se zase. Ztuhl a zbledl jsem.
Pak mi došlo, že jsem někde, kde bych být neměl.
🇺🇸: R-Rusky p-pom-moc. Řekl jsem rozklepanym hlasem. *Křkřask*
🇷🇺: Říkal jsi něco Am- 

*KŘRRRrrrp*
🇷🇺: AME-

Co jsem viděl v tu chvíli byl zděšený výraz Ruska a pak černo. Pocítil jsem veliký třeštiví chlad, který se mi dostával do těla. Jako by mi ohryzával kosti a lámal je. Zkoušel jsem vyplavat na hladinu, ale moje tělo bylo v šoku a ztuhlo. Slyšel jsem tlumené hlasy ostatních, ale nedokazal jsem je rozpoznat ani zachytit co říkají. 🇺🇸:POMOC  RUSKY! Pokoušel jsem se zakřičet, ale hned mě umlčela ledová voda, která se mi začala dostávat pomalu do plic a já začal ztrácet vědomí. Všechny vzpomínky se mi odehrávaly před očima a v tu chvili jsem věděl že je konec.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Slyšel jsem tlumené šplouchnutí a náhle po tom příjemné teplo na hrudi. Cítil jsem jak stoupám a pocítil jsem něčí rameno. Možná to není konec.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Ahojky lidičky doufám, že se vám tahle kapitola líbila a že proti ní nebudete mít námitky. Omlouvám se vám, že nevydávám zas tak často pokusím se to zlepšit.      ; D