Život countryhumans

Milé překvapení

Pohled: 🇷🇺

Zatím co Amerika byl ve sprše tak jsem seděl v kuchyni na židli a psal si z Kanadou o té večerní oslavě.

🇨🇦: Tak co Amerika už je vzhurů?

🇷🇺: Už dávno právě je ve sprše.

🇨🇦: Že se ptám.

🇷🇺:  A jak je na tom ta oslava?

🇨🇦: Vše je skoro připravený jen se čeká na nápoje mají zpoždění. 🙄

🇷🇺: A to je vše?

🇨🇦: Ještě pár drobností, ale ty nejsou tak důležité jako alkohol.

🇷🇺: A kdy ho mám vyhnat.

🇨🇦: Potřebujeme ještě tak hodinu.

🇷🇺: Ok

Povzdechnul jsem si a odložil mobil na stůl.
🇷🇺: No super.

🇺🇸: Co je super?

Ame stál ve dveřích a koukal se na mě. Z vlasů mu ještě padali kapky vody, které mu následně setkali po těle dolů.

🇷🇺: Nic.

🇺🇸: Jaktože nic?

Přišel ke mě a sednul si vedle mě na volnou židli.

🇺🇸: Hádám že domů mě ještě nepustiš
Taaakže, co budeme dělat?

🇷🇺: Hmmm.

Začal jsem ho lochtat na bocích a on se začal strašně smát a mrskat sebou, jak ryba na prkně.

🇺🇸: Ruskooo Neee!
    
🇷🇺: Rusko Да!

Vzal jsem Ameriku do náruče a hodil ho na gauč. Klekl si k němu a začal ho lochtat ještě víc.

🇺🇸: N-nEeeeeeee! Hahahahah.
Smál se na celé kolo.

Až jsem najednou přestal. Oba jsme se dívali přímo tomu druhému do očí.
🇷🇺: Proč nosíš brýle, když máš tak nádherné oči?
Začervenal se a odvrátil zrak.
🇺🇸: Ani nevím.
Pohladil jsem ho po jeho rudých tvářích a on se mi znova podíval do očí. Dívali jsme se tomu druhému do očí zase a ani jeden z nás si ani neuvědomil v jak divné pozici jsme. Amerika ležel na zádech a já byl nad ním na všech čtyřech. Až po chvilce Amerika začal rudnout a uvědomovat si, kde vlastne je. Stejně jsem to měl tak i já.
🇷🇺: P-Promiň.

Slezl jsem z něho a sedl si na druhou stranu gauče.

                  *Time skipe*

Pohled:🇺🇸

Už jsem u Ruska hodinu tak přibližně a začínám se tu nudit.
🇺🇸: Kdy můžu jít domů?

Podíval se na hodiny a řekl:

🇷🇺: Jestli chceš už tě tu nedržím.

🇺🇸: Fakt?

🇷🇺: Да.

Byl jsem chvilku ticho a pak řekl:

🇺🇸: Ne ne ne ty po mě něco hodíš, když se budu snažit odejít.

Rusko se začal smát. Vypadal tak roztomile, když se směje.

🇷🇺: Neboj. Slibuji, že po tobě nic nehodím.

🇺🇸: A to jak ti mám věřit.

🇷🇺: Nijak. Budeš muset, protože tu nevydržíš sedět na gauči a nic nedělat.

🇺🇸: F*ck.

Vzal jsem si svoje věci a chtěl odejít. Už jsem měl ruku na klice od dveřích, ale něco mi bránilo v odchodu. Moje svědomí? Nemohl jsem prostě odejít já nemohu. Otočil jsem se a koukal na Rusko, jak sedí v kuchyni na židli a něco ťuká do mobilu. Přišel jsem k němu a dal mu rychlou pusu na tvář. Hned po tom jsem rychle vyběhl z jeho baráku a nezastavoval se dokud jsem nebyl před svým barákem. Konečně jsem se zastavil. Byl jsem strašně udýchaný. Srdce mi bušilo až to bolelo z toho běhu, ale ten pocit byl tak příjemný. Bylo to tak nadlechčující cítil jsem se tak volný, ale po chvíli.
🇺🇸: Já jsem blb, co jsem to proved?
Klekl jsem si na kolena a chytil se za hlavu.
Hlavně klid Ameriko on na to do večera určitě zapomene. On na mě určitě zapomene....

Šel jsem ke dveřím a hned moji pozornost přitáhl křiklavě růžový lísteček na kterém bylo napsáno.

Ahoj Ameriko prosím přijd do bytu rodičů. Rodiče potřebují pomoct z přesouváním nábytku. Prosím nenechavej mě v tom samotného.

Kanada.

Chvilku jsem přemýšlel jsetli to mám ignorovat nebo jít, ale bohužel jsem v tom nemohl nechat bráchu samotneho.
Hodil jsem si věci domů a vyrazil k rodičům.

                  *Time skipe*

Už jsem byl u domů rodičů a klepal na dveře, ale nikdo neotevíral. Tak jsem vešel dovnitř. Na zemi byli šipky ukazující do kuchyně. Šel jsem tedy podle nich do kuchyně. A tam na mě čekalo milé překvapení.

🇬🇧🇫🇷🇨🇦🇦🇺🇳🇿: Všechno nejlepší k narozeninám Ameriko!