Život countryhumans

Co tě to napadlo?

Pohled: 🇷🇺

Rozloučil jsem se s Aмеm a rychle pospíchal pro auto. Vítr mi švihal do tváří, až jsem je měl celé rudé. Doběhl jsem ke svému autu a rychle do něj nasedl. Nastartoval jsem a vyrazil. Snad to nebude tak vážné. Říkal jsem si v duchu.

Pohled: 🇧🇾

Seděla jsem u Kaziho něco přes 30 minut. Bráchovi to bude ještě asi trvat. Podívala jsem se na Kaziho a povzdechla si. Stále je ještě v bezvědomí a ani sebou nehnul. Ani se mu nedivím spadl z dost velké výžky.

🇰🇿: H......m...

Stuhla jsem.

🇰🇿: Hm...

Otočila jsem se k němu a lehce s ním zatřásla.

🇧🇾: Kazi? Kazi!

Otevřel jedno oko a podíval se na mě.

🇧🇾: O můj bože Kazi!

Obejmula jsem ho a on siknul bolestí.

🇧🇾: Můžeš se hýbat?

Zahýbal trochu tělem.
Tělo bude mít asi v poho vypadá to tak, ale křídla to levé nevypadá moc dobře. Lehce se nadzvedl a snažil se posadit, ale neůspěšně. Hned zase spadl spáty na zem.

🇰🇿: Uh..

Nadzvedla jsem ho trochu a dala si jeho hlavu do svého klína. Podíval se na mě a usmál se. Vítr mi házel vlasy do obličeje a otíral se o moje narůžovělé tváře.

🇰🇿: D-díky.

Dala jsem svoji ruku na jeho hlavu a začala ho hladit ve vlasech, po čele a po tvářích.
Bylo mu to asi příjemné zavřel oči a lehce se přitulit k mé pravé ruce, kterou jsem ho hladila.

🇧🇾: Neboj se Rusko už pro nás jede.

Kývl na souhlas a dál si užíval mého hlazení.

🇧🇾: Aw vypadáš tak roztomile.

Usmála jsem se a on na mě taky.

🇰🇿: Jak...dlouhk j-jsem.... byl mimo.

Řekl. Šlo poznat, že se mu mluví z těška.

🇧🇾: No tak nějak cca půl hodiny.

Zděsil se, ale jen trošku.

🇰🇿: Promiň....n-nechtěl jsem abys byla...vy-

🇧🇾: Šetři se bráško. 

Pohladila jsem ho ještě jednou po čele a pak mě do očí práskla tmavě modrá barva.

🇧🇾: Rusko!

Pohked: 🇷🇺

Jel jsem chvilku po menší polní cestě, která byla plná hrozných děr. Dojel jsem k začátku lesa, kde cesta končila.  Dál už autem nemohu. Rychle jsem vystoupil z auta a běžel cestami na, které jsem měl hodně vzpomínek. Přeběhl jsem údolíčko a za ním se zase musel vyšplhat do kopce. Běžel jsem chvíli lesem a pak vyběhl na louky, které byli mírně do kopečka. Tráva mě švihala do kolenou a sem tam byla i nějaká kopřiva. Doběhl jsem k hornímu řopíku a zprudka  dýchal. Moje plíce si asi vzali dovolenou.

Rozhlížel jsem se kolem sebe, ale Beli s Kazim nikde, ale pak...

🇧🇾: Ruskoo! Tady!

Zahlédl jsem Beli, jak skáče a mává na mě. Rozběhnul jsem se k ní dolů po louce a spatřil Kaziho, jak leží a užívá si na klíně u Beli.

🇧🇾: Už se probral.

🇷🇺: Ty blbče, co tě to napadlo!?

🇰🇿: P-Promiň...

Snažil se vyhnout mému naštvanému, ale zároveň i starostlivému pohledu.

🇷🇺: Můžeš se hýbat?

🇰🇿: Trochu...

🇷🇺: Hm no dobře.

Dřepnul jsem si a nabral Kaziho do náruče.

🇰🇿: Au! Křídlo, křídlo!

Beli mu chytila křídla, aby se moc nehýbala a tak jsme nějak vyrazili k autu.

🇷🇺: Jak se vám to povedlo?

Po cestě mi Beli vyprávěla, co se stalo a Kazi jen přikyvoval.

🇧🇾: Oú volá mi Ukrajina.

🇷🇺: Tak ji to zvedni.

                          Hovor

🇧🇾: Ahoj Ukri.

🇺🇦: Ahoj, co se děje mám od tebe asi 6 zmeškaných hovorů?

🇧🇾: Noo jo on Kazi sletěl z oblohy a tys mi to nebrala tak jsem zavolala Rusku.

🇷🇺: Ahoj Ukri.

🇺🇦: Ahoj...Počkat CO!

🇧🇾: To je dlouhý příběh teď jsme na cestě k autu a pojedeme do nemocnice asi.

🇺🇦: TO Si Ze Mě!

🇺🇦: Přijedu za vámi do nemocnice.

🇧🇾: Ok tak čau v nemocnici.

                   Konec hovoru

Kazi znervózněl když, slyšel to slovo nemocnice a ještě k tomu, tam přijede Ukri.

🇧🇾: Neboj.

Řekla Beli a pohladila ho lehoulince po křídle.

                    *Time skip*

Došli jsme k autu konečně. Beli mi otevřela dveře od auta a já opatrně položil Kaziho na zadní sedačku.

🇰🇿: Ah!

🇷🇺: Promiň.

Beli si sedla vedle něho a utěšovala ho. Já si sedl za volant a vyrazili jsme směr nemocnice.