Život countryhumans

Vše nejlepší!

Stál jsem na míště jako opařený.
🇺🇸: Co je dneska za datum?

🇳🇿🇦🇺: Máš narozeniny ty tintidlo.

🇺🇸: J-já zapoměl.

🇫🇷: Pozor nese se dort!

Máma položila na stůl dvojpatrovej dort z hvězdičkami a barvami mé vlajky a na vršku dortu byla zapíchlá svíčka z číslem 19.

🇨🇦: Neprotahuj to a už to zfoukni!

Nadechl jsem se a zfoukl svíčku.

🇨🇦: Konečně ti je 19!

                  *Time skip*

Potom co jsme dojedli ten výborný dort mi všichni popřáli a dali darky. Od Kanady jsem dostal javorový syrup od dvojčat obrásky a pořádně velkou Colu od mamy novou šálu samozřejmě, že v barvách mé vlajky  a od táty čaje jak jinak. A Pak jsme si už jen povídali, co je nového a tak podobně. Zrovna si máma vzpomněla na jednu příhodu, co jsem jako malej udělal Kanadě.

🇫🇷: Už jsem ti říkala Ameriko, co jsi provedl Kanade když jsi ho poprvé viděl.

🇺🇸: Ne.

🇫🇷: Bylo to hned první den, když jsem přišla z porodnice z Kanadou. Hned co si ho viděl si mu na hlavu hodil celej balíček plín.

🇨🇦: Proč Ame to mě tak nemáš rád?

🇺🇸: Ano Kandado nesnáším tě tak strašně, že tě z toho musím obejmout.

Objali jsme se z Kanadou a pak se přidali dvojčata a pak i rodiče. Po chvilce jsme se všichni přestali obímat a vrátili jsme se na svoje místa. Zbytek dne nebo spíš večera probíhal suprově. Už se blížila šestá hodina a my jsme se museli rozloučit z rodičema a dvojčaty a jít už domů. Když jsme zavřeli dveře od bytu rodičů tak Kanada mi ještě něco dal.

🇨🇦: Ame ještě jsem ti něco zapoměl dát.
Do rukou mi dal papírek a řekl, že si ho mám přečíst až budu stát před svým domem.

🇨🇦: Jo asi budeš muset jít domů sám já musím ještě něco zařídit. Tak čau!

🇺🇸: A-ahoj?

Divný řekl jsem si a vyrazil ke mě domů. Cesta byla celkem v poho. Všude byl klid, nikdo tady neřval a neotravoval prostě pohoda. Coural jsem se po ulici a přemýšlel nad různými věci. Najednou jsem dostal takový divný pocit. Pocit, že mě někdo sleduje. Prudce jsem se otočil a moji pozornost přitáhlo malé křovíčko na kraji chodníku. Něco se v něm šustlo. Chvíli jsem se na něj díval a pak jsem se k němu začal přibližovat krok za krokem. Už jsem byl skoro u něj a nakláněl se nad ním. A najednou ze křový vyletěl pták a já se strašně lek, až jsem vykřikl na celou ulici.
🇺🇸: Bože!
Rozdýchával jsem to. Znamení abych si pospíšil. Řekl jsem si v duchu a zasmál se. O několik minut už jsem měl konečně na dohled svůj barák a o dalších pár minut už jsem byl u něho. Vzpomněl jsem si na ten papírek. Vytáhl ho z kapsy a koukl se na něj. Bylo tam napsáno:

Myslíš že tenhle den už skončil? Myslet je prt vědět. Už jsi zapoměl?

🇺🇸: Na co jsem zas zapoměl?

Vrátil jsem papírek do kapsy a šel ke dveřím. Bylo to divné, protože dveře byli odemčené. A slyšel jsem nějaké divné zvuky. Vešel jsem teda dovnitř a rozhlédl se. Všude bylo zahasnuto a já hledal vypínač. Konečně jsem ho našel a rozsvítil. Strašně jsem se lek.

VŠECHNO NEJLEPŠÍ AMERIKO!

××××××××××××××××××××××××××××××××

No dobře tahle kapitola není zrovna nejlepší :/ Omlouvám se za chyby, které tady určitě budou a přeji hezké Velikonoce.