Kerberos

Hry, které nejsou pro děti

Jasné sluneční paprsky prosvítaly mezi záclonami tiše povlávajícími v okně otevřeném dokořán. Šimraly Arisu na tváři, až se nespokojeně převalila a procitla. Protřela si oči a pohlédla na hodiny na nočním stolku, podle kterých měla už za pár minut vstávat. Z venku se linula vůně čerstvě posekané trávy.

Arisa se tiše protáhla, aby nevzbudila Elka, který spal na zádech a světlé vlasy mu padaly do tváře. Ve spánku vypadal mladě a téměř jako světlovlasý andílek.  Občas mu přes opálenou kůži přeběhl světelný paprsek. Arisa ho okouzleně pozorovala. Vždycky vstávala dřív než on a zbožňovala tyto momenty ranní pohody, kdy byl ještě počátek nového dne čerstvý a plný nadějí. Ve chvílích jako byla tato jí srdce přetékalo štěstím a alespoň na okamžik vytěsnila z hlavy myšlenku na tikající hodiny, které jí pronásledovaly každou vteřinu, kdy ztratila svého přítele z dohledu.

Z myšlenek jí vytrhl pronikavý jekot budíku. Rychle jej vypnula a s povzdechem se vymotala z přikrývek. Právě se chystala vstát, když tu ji silná paže stáhla zpět na postel. Vyjekla překvapením, když se ocitla v nekompromisním sevření Elliotova náručí. Zabořil jí hlavu do ohbí krku a poklidně dál předstíral spánek. Arisa se tiše zasmála.

„Dobré ráno," řekla a nedostalo se jí žádné reakce.

„No tak Elku, pusť mě," přemlouvala ho, „dnes nemůžu přijít pozdě, vždyť to jsou Hry. Hastings by mě stáhl z kůže zaživa."

 Vydal ze sebe nesouhlasné zamručení a přitáhl si ji ještě blíž. Pořád se ani neobtěžoval otevřít oči.

„Elliote!" nasadila Arisa výhrůžný tón, který se však minul účinkem.

„Jak chceš," pronesla zlověstně a sebrala všechnu sílu, aby přinutila své tělo k pohybu. Tentokrát se nesnažila dostat pryč, takže chlapec její reakci nepředpokládal. Jen díky tomu a faktu, že ještě napůl spal, se jí manévr povedl. Zahákla mu nohy kolem těla a jediným švihnutím se přetočila. Teď byla na něm a tato výhodná pozice jí umožňovala zaútočit. Elliotovo tajemství bylo, že byl až neuvěřitelně lechtivý. A na tom se očividně nic nezměnilo. Z hrdla se mu vydral nedobrovolný smích a najednou byl úplně vzhůru.

„Dost!" Chytl Arisiny ruce a znehybnil je. Dívka se na něj vítězoslavně šklebila a Elek si pod vousy rozespale mumlal nadávky.

„Je půl sedmý!" obvinil ji s ukřivděným pohledem.

„Jsou Hry!" ospravedlňovala se Arisa. Sklouzla z něj na postel a znovu se pokusila vstát. Ale Elliot měl jiné plány. Vymrštil se do sedu s rychlostí vskutku obdivuhodnou u někoho, kdo se právě probudil a chňapl ji kolem pasu. Bezmocně vykřikla a rozesmála se, když ji opět povalil na postel.

„Přestaň." 

Střelil na po ní nejistým pohledem. Tohle pro ně bylo ještě pořád zbrusu nové a on trnul strachem při představě, že to pokazí. Přišlo mu to křehké jako porcelánový šálek, který se roztříští na tisíc kousků při sebemenším otřesu. Ale ulevilo se mu, když mu Arisa oplatila pohled spíš pobaveně než naštvaně, jako by i ona raději zůstala celý den v posteli, ale nebylo jí přáno.

„Vážně už musím vstávat," vtiskla mu krátký polibek do koutku úst a vyprostila se z jeho sevření. Elliot jí neochotně nechal. Převrátil se na záda a založil si ruce pod hlavou. Líně sledoval, jak Arisa poletuje po pokoji a hledá svoje kousky oblečení. Pobrukovala si u toho nějakou známou melodii.

Sice byli v Elliotově pokoji, ale pro Arisu to byla v podstatě její druhá ložnice. Už dávno ztratila přehled, jaké věci si u něho nechává. V malé koupelně, ke které vedly dveře přímo z pokoje, dokonce měla vlastní kartáček na zuby a většina přípravků do sprchy byla také její.