Kerberos

Děti křičí nejhlasitěji

Nakonec to ani těch deset minut netrvalo. Zřejmě nic nedostane děti z postele rychleji než fakt, že se jejich zemřelý kamarád zničeho nic objevil na prahu.

Elliot seděl na rozviklaném platovém stolu, zatímco mu Helen převazovala obvazy na rukou. Střet s Mikkim mu otevřel všechny rány.

„Bože můj, kdes k tomuhle přišel?" zamumlala Helen na adresu jeho havajské košile vykukující zpoza mikiny, ale Elek se teď necítil na to, aby jí vysvětloval, jak utekl z léčebny. Nebyla to zrovna historka ke kávě. A navíc se dovnitř začaly trousit ospalé skupinky sirotků.

„Je to pravda!"

„Elku! Kamaráde!"

„Ty žiješ!"

Jen zakrvácené paže ho zachránily před hromadným objetím.

„To je dobrý," odstrčil Hel, která se zatvářila velice nesouhlasně a vyšvihl se na stůl. Helen mezitím mumlala cosi o nevděčných pacientech, co chtějí chytit infekci. Snažil se potlačit grimasu bolesti. Oprava: nejen že mu Mikki otevřel všechny rány, ale navíc je zdvojnásobil. Minimálně.

„Jak vidíte, pořád ještě dýchám," zašklebil se na své posluchače.

Sirotků byla zhruba šedesát, sedmdesát. Helen je shromáždila ve foyere. Nebo aspoň v nepovedené napodobenině tohoto místa. Děti k němu zvedaly strhané tváře, ve kterých se podepsalo utrpení posledních měsíců. Elek si při pohledu na jejich výrazy toužící alespoň po té nejnepatrnější jiskřičce naděje poprvé uvědomil, že nebyl jediný, kdo si prošel peklem. Sirotci oplakali jeho smrt jako oplakali smrt svých učitelů a zničení jediného domova, který kdy měli. Jenže on se vrátil zpět. Stál tady před nimi. Živý, z masa a kostí a v jejich očích se stal symbolem naděje. Vzhlíželi k němu jako k nějakému prorokovi.

Elek se zhluboka nadechl a zalitoval, že nemá Arisu po svém boku. Ta by přesně věděla, co říct. Jenže ona je přesně ten důvod, kvůli kterému tohle všechno dělá. Ostatně stejně jako vždycky.

Rozpřáhl ruce a mocným hlasem prohlásil:

„Je mi z toho na nic."

Dav na něj němě zíral očekávajíc, co z něj vypadne dál. Elek polkl a pokusil se v sobě najít všechen ten vztek ze křivd, které mu byly učiněni. Veškerou frustraci a zuřivost.

„Všichni tady v týhle místnosti máme pěkně zkurvenej život. Nikdy jsme neměli tu perfektní milující rodinku, která by se o nás starala a brala na prázdniny k moři. Sakra naši rodiče jsou buď po smrti nebo jim na nás nezáleží. Přesto jsme to nějak zvládli. Měli jsme Domov a našli si tam vlastní rodinu. A nějak to šlo. Nebylo to ideální, ale šlo to. Zvládli bychom to a mohli začít jako úplně normální lidi. Založit si vlastní rodiny a žít si spokojeně až do smrti. Jenže pak nám sebrali i tuhle šanci. Domov je pryč."

Dav souhlasně zamručel, a to mu dodalo sebevědomí.

„Nikdy jsme nemohli být dětmi. Oni nám to zakázali. Ať už Cech s těmi jejich stejnými tresty pro nezletilý i zletilý nebo Kerberos, co bez zaváhání zničil všechno, co jsme kdy měli. Mají jiný jména, jiný tváře, ale furt jsou to ti stejní hajzlové. A teď vám něco řeknu," zvýšil hlas až téměř křičel, „už mě fakt nebaví plnit jejich příkazy. Skákat, jak pískají. Poslušně sklopit hlavu a držet hubu. Nebudu jim nastavovat druhou tvář, nejsem kurva žádnej Ježíš!"

Sirotci souhlasně přikyvovali. Ozvalo se pár nadšených výkřiků. Měl jejich absolutní pozornost. Hltali každé jeho slovo. Přesně tohle potřebovali slyšet. Přesně tohle chtěli slyšet. Vyslovil nahlas to, co se každému z nich už dlouho honilo hlavou.

„Už je nebudeme poslouchat! Je načase, abychom vzali náš osud do vlastních rukou! Pojďme všem těm sráčům ukázat, že nejsme jenom bezbranný oběti. Ukažme jim, že jsme pořád tady a jsme připraveni se bránit!"

„Jsme tady!"

„Nasrat Kerberos!"

„Zabijte je všechny!"

Dav se rozvášnil a sirotci křičeli jeden přes druhého. Elek jim nechal chvíli na vyřádění a poté je jediným gestem utišil. Okamžitě ztichli a viseli na něm očima.

„Tak jakej máš plán?" křikla Hel vyzývavě.

Elliot se zlověstně ušklíbl.

„Za pár dnů proběhne veřejný soud Godfreyů. Stephen z toho chce uspořádat velkou show. Pozval si všechna média a přijede na něj miliarda lidí ze všech koutů světa. Můj plán je změnit to divadlo v naši vlastní hru."

Elek je zpátky v sedle, dámy a pánové. Dokonce si našel i partičku přívrženců. No jak tohle dopadne...

Jaké jsou vaše názory, postřehy, připomínky? Sem s nimi, budu za ně velmi ráda!

Mějte se krásně!