Kerberos

Soud I.

Nemohl tomu uvěřit. Dokázal to! Letěl. On opravdu dostal tu kovovou potvoru do vzduchu! Sice byl zpocený jak prase, ale tlemil se od ucha k uchu. S úlevou sledoval jednotvárné mraky před sebou a vše se zdálo v pořádku. V uších mu rezonoval řev motoru a čekala je dvouhodinová cesta. Pohodlněji se zapřel do sedačky a trochu se uvolnil. Vzlet zvládl, teď si může oddechnout až do přistání. Autopilot se o všechno postará. Snad.

Najednou za sebou uslyšel odkašlání. Ohlédl se a těžce nabytá pohoda byla rázem v tahu.

„Co je, Helen?" zavrčel na narušitelku. Ona byla opravdu ten poslední člověk, se kterým měl náladu se vybavovat.

Černovláska nešťastně sklopila oči k zemi.

„Promiň, nechtěla jsem tě rušit. Já jen... Myslela jsem..." zhluboka se nadechla, aby si dodala odvahy, „měli bychom si promluvit o včerejším večeru."

Elek v duchu zaúpěl.

„Není o čem," odsekl nabroušeně, „a navíc teď nemám čas."

„Elli, tohle je možná poslední příležitost," oponovala slabým hlasem, „musíme si to ujasnit."

Chlapec už začínal ztrácet trpělivost.

„Přestaň z toho dělat drama! Nic se nestalo, miluju Ari a ta se o včerejšku nikdy nedozví. Spokojená? Teď odejdi. Prosím."

Helen vypadala, že nemá daleko k pláči, ale jen svěsila hlavu a přikývla. Spěšně se otočila k odchodu, ale málem se srazila s vynervovanou Crystal. Elliot začal reálně uvažovat, že pošle stroj k zemi.

„No prosím, nahrňte se sem všichni," rozmáchl naštvaně rukama.

Crys podezřívavě přelétla pohledem z Elka na Helen a Elli náhle pocítil chuť jí jednu vlepit.

„Máme problém," řekla nakonec.

„Nepovídej," povzdechl si Elek.

„A je to hlavně tvůj problém," zaškaredila se Crys a postrčila před sebe zlatovlasého andílka.

„Bibi?!" Elliot byl rázem na nohou, „co tady dělá?! Jak se sem dostala?!"

Jeho malá sestřička mu obmotala ručky kolem pasu.

„Schovala se mezi pytle s moukou," hlesla Crys odevzdaně, „v tom zmatku při odletu si jí nikdo nevšiml."

Elliot ze sebe vysypal hned několik peprných nadávek.

„Může zůstat celou dobu tady. Nic se jí nestane," přispíšila si Hel.

Elek pořád mračící se jako bouřkový mrak krátce přikývl. Až teď si začínal plně uvědomovat, jak moc šílený je jeho plán.

***

Přišlo jí, že se dívá na nějaký nepodařený film. Že se to všechno děje naprosto cizímu člověku. Pódium bylo obří, že by se na jeho ploše mohla postavit hezká letní chatka. Z jeho výšky ty davy před ní vypadaly jako moře rozmazaných tváří slévajících se do sebe. Byl to jeden živý organismus a ten právě vášnivě reagoval na Stephenův projev. Arisa ho sotva vnímala. Veškerou svou energii vynakládala na udržení toho nicneříkajícího náznaku úsměvu.

Když přivedli vězně, srdce jí v hrudi udělalo pár kotrmelců. Jonathan vypadal příšerně. Třásl se jako ratlík a přerostlé vlasy mu téměř skrývaly tvář. Odvlekli je a spoutali v křeslech podobných těm zubařským. Arise se udělalo mdlo a v uších slyšela jednotvárné hučení.

Oni to opravdu udělají. Jonathan zemře.

Zlověstně vyhlížející muži v bílých pláštích donesli jakési válcové zařízení se čtyřmi hadičkami zakončenými ostrými hroty. Zvedl se jí žaludek, když si uvědomila, na co se to dívá.

Stephen jí den před popravou vše důkladně vysvětlil. Zasvětil ji i do těch nejmenších detailů, až získala dojem, že si to její strýc náramně užívá.

Dvě jehly jsou vpíchnuty do žil. Jedna jako záložní. První je vstříknut thiopental sodný, po němž odsouzený za pár sekund usíná. Poté přijde na řadu pankuronium-bromid. Zcela ochromí svaly a zastaví dýchání. A nakonec dílo dovrší chlorid draselný, který způsobí srdeční zástavu.

To Arisino srdce vyvádělo jako by si mělo každou chvíli prorazit cestu hrudním košem. Ani nezaregistrovala, že Stephen skončil a dav mu aplauduje.

„Jsi na řadě, drahoušku," zamumlal, když zaujmul místo po jejím boku. Její proslov, poté vynešení rozsudku a pak...

Ari nasucho polkla a v krku se jí vytvořil knedlík. S námahou donutila své nohy k pohybu a vlekla se k mikrofonu jako by ona čekala, až jí ten smrtelný koktejl vstříknou do žil. Cesta se zdála být hrozně dlouhá na to, že to bylo jen pár metrů. Poté když stanula tváří tvář masům jí naopak přišla neútěšně krátká. Pohlédla na ten oceán neznámých tváří a marně se snažila vzpomenout si na první slova Stephenem připraveného proslovu.

No tak, dělej!

Dav utichl, když ji spatřil a v očekávání k ní pozvedlo tisíce očí. Arisa se vyrovnala a náhle jí ta správná slova sama sklouzla na jazyk.

„Dnešní den znamená velký krok pro..." začala hlasem přetékajícím falešným sebevědomím. Celou svou bytostí se snažila ignorovat dva odsouzence za svými zády, kteří jí propalovali vyčítavými pohledy.

Ovšem najednou byla přerušena. Davem to zašumělo, když k nim dolehl zvuk přibližujících se motorů.

„Je to velký krok pro svobodu a spravedlnost v..." snažila se pokračovat dál, ale motory byly čím dál tím hlasitější. Teď už se i vojáci po obvodu pódia začali znepokojeně otáčet a Ari si koutkem oka všimla, jak Stephen cosi tiše řeší s jejich velitelem.

Začínala panikařit. Slova se jí zase zamotala do jednoho nepřeberného klubka.

„Náš svět se utápěl v lžích a neštěstí, ale od dnešního dne tomu společnými silami zabráníme!" zoufale se pokoušela o improvizaci. Ovšem dav jí nevěnoval pozornost. Teď opravdu připomínal rozvířenou mořskou hladinu, jak se vlnil a dmul šepotající ozvěnou tisíců hlasů.

„Společně uděláme svět lepším místem pro život!" vykřikla a v tu ránu se ozvaly výkřiky i z davu. Její projev s tím však neměl nic společného.

Z mračen se snesla čtveřice elegantních černých strojů přímo nad hlavami lidí. Ari uslyšela, jak Stephen cosi huláká, ale ignorovala ho. Zírala na helikoptéry s otevřenou pusou.

A pak z nebe začal padat sníh. Alespoň v první okamžik to považovala za sníh. Dav začal ječet a přes všeobecný hluk nešlo slyšet pokyny vojáků, co se lidi snažili uklidnit.

Bílé mraky se snášely na hlavy přítomných a barvili je na bílo. Ari dokázala jen konsternovaně zírat. Pak na pódium jen kousek od ní dopadl s hlasitým mlasknutím velký cákanec bílé barvy. Stephen s Lorelei dostali plnou dávku. Ari na ně užasle hleděla a potom se jí k jejímu vlastnímu překvapení vydral z hrdla smích. Rozchechtala se na celé kolo, až se zlomila v pase. 

Konečně se hlásím s další částí!

A *fanfáry* je tu den soudu! Elkovi se všechno komplikuje a chudák Ari už to taky ztrácí. Hezky nám sněží, ale něco mi říká, že jen u falešných vloček nezůstane. Co myslíte? ;)

Dále mám na vás takový malý kontroverzní dotaz. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a zajímali by mě i ostatní názory. Trest smrti - ano/ne? Proč? Je v nějakých případech na místě či by se měl všude ve světě zakázat? 

Mějte se krásně a děkuji za každou zpětnou vazbu!