Kerberos

Soud II.

To, co následovalo, se dalo popsat jediným slovem: chaos. Lidé se marně snažili skrýt se do bezpečí, naráželi do svých druhů, a ještě více zhušťovali dav. Řev motorů a výkřiky lidí se zkombinovaly do jedné ohlušující kakofonie nervy drásajícího hluku. Stačilo, aby nějaký génius začal vyřvávat, že na ně útočí teroristi a že všichni umřeme a celou masu těl zachvátilo davové šílenství. Taková hmota nikdy neuvažuje racionálně, právě naopak. Dav zajímají jen vyhrocené emoce. A aktuálně ho ovládal strach.

Arisa měla jediné štěstí, že stála na pódiu, protože jinak by byla ve svém konsternovaném stavu dozajista ušlapána za živa. S vytřeštěnýma očima sledovala, jak jeden z vrtulníků neohrabaně přistává jen pár desítek metrů od její rodiny. Vojáci na stráži v místě přistání se rozletěli do všech stran jako vyplašené hejno vlaštovek. Stroj tvrdě dosedl na zem a byl jen zázrak, že se nepřevrátil. Z jeho nitra okamžitě vyskákali pasažéři. Ari je ihned poznala, i přes novou barvu vlasů. Ruce jí vystřelily k ústům.

Crys, Helen, Thomas, Jane a... Bibi? Doopravdy zahlédla Elkovu malou sestřičku? Zlatovlasá hlavička hned zmizela tak rychle, až si Ari nebyla jistá, co vlastně viděla.

Sirotci nebyli ozbrojeni. Tohle je sebevražda! zděsila se Ari, ale pak si povšimla, že vojáci, kteří měli rozkazy okamžitě zlikvidovat každé narušení soudu, nerozhodně váhají s prsty na spouštích. Zřejmě jim nebylo zrovna dvakrát po chuti postřílet partičku bezbranných děcek. A obzvlášť ne tehdy, když jsou na ně namířeny prostřednictvím kamer zraky celého světa.

Tohle vůbec není sebevražda, došlo jí, tohle je sakra riskantní, ale geniální plán!

A potom z helikoptéry vyskočil jako poslední samotný pilot. Arisino srdce přestalo bít. Z plic jí zmizel veškerý vzduch. Pilot se zastavil a skrze všechen ten nekonečný prostor neomylně vyhledal její tvář. Jeho pohled se do ní zabodl s pronikavostí laserového děla.

Nemohla tomu uvěřit. Veškerá logika tomu odporovala. Její mozek to nedokázal zpracovat. Bylo to nemožné! A přeci tam stál. Skutečný jako ona samotná s vážným výrazem ve strhané tváři.

„Elku," vydechla téměř neslyšně. Jí samotné zněl její hlas slabě a ochraptěle. A jakoby z velké dálky. Ačkoli to odporovalo všem fyzikálním a přírodním zákonům, zdálo se, že ji uslyšel. Rty se mu zformulovaly do mírného úsměvu a začal si razit cestu k ní.

Arisa pořád stála na místě zkoprnělá překvapením. Pomalu jí začínaly docházet důsledky faktu, že je její přítel naživu. Že ho nesestřelil Cech, jak jí Stephen zarytě tvrdil a ona hloupá mu věřila každé slovo. To znamená...

„Udělejte to!" tok jejích myšlenek přetrhl Stephenův hlasitý povel.

Arisa se zděšeně otočila k mužům v bílých pláštích. Neobtěžovali se s odpovědí. Ten starší za asistence svého kolegy připevnil hadičku ke Godfreyově paži. Odsouzený sebou několikrát škubl a vykřikl, když mu jehla vnikla do žíly.

Dívka se bezmyšlenkovitě vrhla vpřed. Skočila na staršího muže, který se právě chystal to stejné provést i Jonathanovi. V té rychlosti se jí podařilo shodit jej na zem. Muž vykřikl, když si tvrdě narazil páteř o zem. Ari dopadla do měkkého a probudily se v ní ty hodiny a hodiny výcviku. Během okamžiku mu znehybněla ruce a kolenem tiskla mužův krk. Ten sípal a marně se snažil nadechnout.

Ovšem Ari tak trochu zapomněla na druhého muže. Na svou chybu bolestně doplatila, když jí ten chlap odhodil dva metry stranou až si rozedřela bok do krve. Hbitě opět vyskočila na nohy připravena čelit dalšímu útoku, ale zjistila, že není třeba. Útočník ležel na zemi v bezvědomí a jeho kolega byl poslán přesně mířenou ránou do spánku rovnou za ním.

Elliot těžce oddechoval, ale jinak vypadal téměř až nadšeně. Konečně stanuli tváří tvář a ani jeden z nich nevěděl, co říct. Jen na sebe mlčky zírali. Od chvíle, kdy se viděli naposledy, se oba pořádně změnili. Elek drasticky zhubl, kůži měl popelavě bledou až na temné kruhy pod očima. V otrhaném nepadnoucím oblečení vypadal jako dívčin kontrast. Arise byly k příležitosti soudu vybrány temně rudé šaty zvýrazňující její ženské křivky. S delikátním makeupem a vlasy vyčesanými do bezchybného spletitého účesu připomínala nějakou antickou bohyni.

Oběma se jim ten okamžik zdál jako celá věčnost. Vše ostatní se rozplynulo. Zvuky utichly. Zbyli jen oni dva na prázdném pódiu hledící si do očí.

A pak Ari málem porazila neznámá síla a všechen kravál se rázem vrátil. Překvapeně shlédla ke svému pasu, kolem kterého si to blonďaté torpédo obmotalo ručky. Bibi zabořila obličej do Arisiných šatů a držela se jí jako klíště. Dívce do očí vhrkly slzy a zvedla si holčičku do náručí. Bibi jí objala kolem krku a cosi jí naříkavě povídala. Ari ji utěšovala a přitiskla si ji ještě blíž.

Plna dojetí vzhlédla k Elkovi.

„Vy jste přišli."

Usmál se a chystal se promluvit. Poté se mu však ze tváře vytratily i ty poslední zbytky barvy. S pohledem zabodnutým kamsi nad Arisino rameno se mu po tváři rozlil výraz absolutní hrůzy.

„Za tebou!" zařval a Arisa se prudce otočila právě v okamžiku, kdy se ozval ohlušující výstřel.

„Zrádkyně!" zařval Stephen stále v ruce dřímajíc napřaženou pistoli.  

Zdravím!

Zase se střílí... kdo to schytal tentokrát? Jinak co říkáte na Elkův plán a dramatický nástup na scénu? :D

Mockrát děkuji za každou zpětnou vazbu!

PS: Ocitli jste se taky někdy lapeni v 'davovém šílenství'? Z vlastní zkušenosti musím konstatovat, že občas je to fakt o hubu.