Kerberos

Vřelé Assirské uvítání

Trestní zákoník Cechu byl mnohem přísnější a horší než ve všech vyspělých státech dohromady. Cech měl pod kontrolou řetězec věznic s nejvyšší ostrahou, který se táhl kolem celého světa. Neplatila v nich stejná pravidla jako v normálních věznicích. Před zákonem si byli všichni obyčejní smrtelníci rovni, jakožto děti i dospělí, tak proč dělat nezletilým nějaké úlevy?

Elliot byl převezen do nechvalně proslulé věznice Assir. Bylo s ním nakládáno jako s tím nejodpornějším druhem zločince. Jelikož byl ve lhůtě, Cech měl pro něj připravenu léty osvědčenou techniku, jak z lidí vymanit nedobrovolné přiznání. Nešlo o žádné středověké metody jako třeba mučení, to ani náhodou. Bylo to mnohem rafinovanější a ochránci zákona si neušpinili ruce. Proč by se měli bachaři obtěžovat s ubližováním vězňů, když mají k dispozici největší profesionály v oblasti mučení, vraždění a týrání druhých? Nejjednodušším řešením bylo vhodit podezřelého ve lhůtě do jámy lvové, v případě Assiru ho zavřít s těmi nejhoršími bytostmi, které svými činy ztratili právo nazývat se lidmi. Ve většině případů dotyčný nevydržel ani hodinu a ihned se přiznal k čemukoli, co mu Cech naservíroval.

Elek to všechno věděl, a tak mu běhal mráz po zádech, jak ho spoutaného vedli dlouhou chodbou věznice s mnohými zamřížovanými přechody, kde vždycky museli čekat na povolení ke vstupu. V dlaních se mu srážel ledový pot, když konečně dorazili k posledním tlustým pancéřovým dveřím a chlapci bylo nad slunce jasné, co ho čeká za nimi. Utěšoval se představou, že alespoň Arisa byla tohoto utrpení ušetřena a žaludek se mu stáhl při pomyšlení, že už ji nikdy neuvidí.

Strážný něco řekl do vysílačky a po chvíli se dveře s hlasitým pípáním a rachotem odsunuly. Elka se srdcem až v krku provlekli dovnitř. Zaplavil ho ohlušující hluk z desítek mužských hrdel. Ocitli se v gigantické hale na prostranství mezi dvěma zdmi, které tvořily na sebe naskládané cely. Mezi patry vedla kovová plošina s chatrným zábradlím a zrezivělé kovové schody. Skrz mříže se po něm natahovaly zarostlé tlapy a umělé osvětlení se odráželo od vyceněných zažloutlých zubů. Mastné pačesy, holé hlavy, odpudivé tváře největší spodiny a lidé, co ztratili veškerou lidskost.  Mnozí z nich měli většinu volné kůže pokrytou tetováním. Halekali a pokřikovali na něj sprosté nadávky. Dokonce i ozbrojení bachaři hodně pospíchali, aby odtamtud byli co nejdřív pryč. V rychlosti Elkovi sundali pouta a vyhýbali se mu pohledem. Elliot pochopil, že se jim zrovna dvakrát nelíbí nechávat nezletilého kluka mezi těmi zvířaty, ale řídili se myšlenkou: raději on než my.

Nechali ho tam stát úplně bezbranného a ukryli se za bezpečím zavřených pancéřových dveří. Minutu na to se ozvalo výstražné houkání, které přehlušilo i ryk vězňů, ten se teď změnil ve vítězný. Cely se otevřely a pustily své obyvatele na svobodu.

Kolem Elka se vytvořilo kolečko nemytých, zlověstně vyhlížejících vězňů, kteří si ho prohlíželi jako by byl čokoládový dort a oni umírali hladem. Chlapec se ze všech sil snažil nedat najevo strach.

„Nováček." „Tak co blonďásku?" „Ty jsi mi ale pěkná holčička." „Vohnu tě, až ti vyleze z huby." „Čuráku jeden zasranej." „Si zajebal maminku, že tě poslali sem, chlapečku?"

Kruh se stahoval jako popravčí smyčka kolem krku. Před Elkem se ocitl robustní chlap s vyholenou hlavou a obličejem pokrytým odpudivou vyrážkou.

„Bachaři nám zvyšujou příděly, když si pohrajem s chlapečkama, jako si ty," roztáhl rozpraskané rty do slizkého úsměvu a odhalil tak prohnilé zuby.

Elek automaticky couvl a vrazil zády do dalšího vězně, kterému přes přerostlé pačesy a vousy ani nebylo pořádně vidět do tváře.

„Zkurvysyne pojebanej!" zařval vězeň a udeřil Elka do zad takovou silou, že dopadl na kolena a vyrazil si dech. Spěšně vyskočil na nohy, a to bylo jeho jediné štěstí. Chlap s vyrážkou se po něm ohnal, ale tentokrát byl chlapec připravený a hbitě uskočil. V příštím okamžiku se na něj sesypala halda zpocených těl a uvěznila ho mezi sebou. Elliot se zuřivě bránil, mlátil a kopal kolem sebe, ale jakmile se zbavil jednoho protivníka, na jeho místě se objevilo pět dalších. Cítil jejich ruce všude na svém těle. Bušili do něj, škrábali ho nebo se mu špinavými nehty zaryli do kůže a odmítali pustit.