Kerberos

Detektivové a vězni

Knihovna byla starobylá místnost s vysokými stropy. Regály plné knih se tyčily do závratných výšin a bylo snadné se mezi nimi ztratit. Celému prostoru dominovala čtyři velká francouzská okna s výhledem do zahrady. U každého z nich stála ošoupaná sedací souprava.

„Tudy," zavelela Arisa a sebejistě je dovedla k druhému oknu.

„Elka vždycky štvalo, že některé vzácnější knihy, který si chtěl přečíst, si půjčil někdo před ním," vysvětlovala a shodila pletený přehoz z koženkového taburetu, „proto si je vždycky schovával tady."

Odklopila horní část taburetu a odhalila tak úložný prostor, který skrýval. Byla v něm jediná kniha.

„Rodokmeny sedmi význačných rodin Cechu od třináctého století po rok 2010," četla Helen a nadzvedla obočí, „jak nám tohle má pomoc najít profesorova vraha?"

„Detektiv při Elliototvě zatčení nazval profesora dědicem Hastingsovi rodiny," podotkla Crystal, „to by mohla být dobrá motivace k vraždě, ne?"

„Já ani nevěděla, že byl prvorozený syn," zamračila se Hel, „vlastně ani že jeho táta umřel."

„Bylo to zhruba před měsícem, prý srdeční příhoda," informovala je Arisa a když zachytila jejich pohledy, dodala: „To vím od Elliho, v takových věcech měl vždycky přehled."

„Taky se vám zdá divný, že hned tři důležití muži Cechu umřou tak blízko k sobě?" nadhodila Hel.

„Čtyři," pronesla Crystal ponurým tónem, „můj bratr byl taky dědic."

„Uznávám, že je to dost podivný načasování," připustila Arisa, „ale jedině profesor byl zavražděn. Jeho táta dostal infarkt a do třetice byla bouračka."

„To je pěkná blbost!" vyjela Crystal, „můj táta byl nejlepší řidič, jakého jsem kdy potkala. Nevěřím, že by se vyboural."

„Někdy i ti největší profíci udělají chybu," nadnesla Hel.

„Můj táta ne."

„Tahle stránka je nějak poničená," ozvala se náhle Arisa, která nalistovala v knize rodinu Hastingsových, „hele, je tady utržená skoro celá půlka."

Všechny tři dívky se nad knihou sklonily.

„Jsou tu jenom iniciály," postěžovala si Crystal, „profesorův otec byl A. G. a jeho máma L."

„Taky měl dva mladší sourozence," všimla si Helen, „bratra S. a sestru L."

„Proč ze tří dětí mělo jen jedno dvě jména?" podivila se Crystal.

„Druhé jméno se dává jen dědicům," vysvětlila zběžně Arisa s pohledem zabodnutým do knížky, „koukejte, k A. G. Elli něco dopsal rukou."

„Úmrtí 27. 5. 2020 – infarkt?" četla Helen, „napsal za to otazník, to něco znamená, ne?"

„Z Elka by sice byl dost dobrej detektiv, ale ani Sherlock Holmes by nedokázal vyřešit úmrtí profesorova táty odsud bez jakýchkoli informací," řekla Arisa skepticky a začala obracet stránky.

„Podívejte, tady jsou medailonky jednotlivých členů rodiny," vykřikla nadšeně, „Andrew Gerald a Lorelei Hastingsovi, profesorovi rodiče a jeho sourozenci jsou Stephen a Lorelei mladší, asi dávají svým dětem jména po rodičích."

„Co se s nimi stalo?"

„Ehm..." Arisa hledala v drobném písmu, „jeho máma je pořád naživu a... Wow, jeho bráchu zavřeli do blázince, když mu bylo patnáct a zemřel tam při požáru o deset let později."

„Šťastná rodinka," poznamenala Crystal sarkasticky.

„A tohle je divný," zamračila se Arisa, „stránka o jeho sestře je vytržená stejně jako zbytek jejího rodokmenu."

„Pořád ale nevím, jak nám tohle má pomoct," řekla Hel.

„Křišťál není jediný kámen v domě," zamumlala Arisa zamyšleně a potom prudce vzhlédla, „no jasně! Crystal měla pravdu, Elek je přesvědčen, že profesora zabili právě kvůli tomu, že byl dědic. Křišťál není jediný kámen v domě. Crystal není jediný dědic v Domově! Je to varování."

„Takže teď se řada na mě," Crystal zřetelně zbledla a ačkoli se pokoušela zachovat lehký tón, zazněl v jejím hlase náznak strachu, „ať profesora zabil kdokoli, teď jde po mně. Paráda."

„Neměli bychom to oznámit policii?" Helen zněla nejistě.

„Ti si myslí, že mají vraha pod zámkem. Nebudou nám věřit," odmítla to Arisa.

„Ale co mám dělat? Nechat se zabít?" při těch slovech Crystal přeskočil hlas. Arisa na ni dlouze zádumčivě pohlédla.

„Proč první zabili zrovna Hastingse? Patnáctiletá holka by byla mnohem lehčí," pronesla, „z jednoho jediného důvodu. Profesor byl sám. Sám zavřený ve své pracovně, sám v celém patře, protože všichni byli dole na Hrách. Vrah věděl, že tomu tak bude. Takže je logické, že tobě nic nehrozí do té chvíle, co kolem sebe budeš někoho mít."

„Ale tohle všechno jsou jenom domněnky," podotkla Helen, „co když si to všechno Elliot jen vymyslel, aby zakryl svoji vinu?"

„Tak naposledy, on ho nezabil!" zavrčela Arisa podrážděně a znovu se obrátila ke Crystal: „Nedovolím, aby se ti něco stalo, slibuju."

A dívka jí věřila. Sice jí logika říkala, že tahle štíhlá blondýnka není žádný namakaný bodyguard a proti dospělému chlapovi nemá šanci, ale přesto si nemohla pomoc. Bylo to něco na způsobu, kterým se na ni Arisa dívala. V její přítomnosti se cítila v bezpečí a nějak povědomě věděla, že dokud jí bude nablízku, ona ji ochrání. Byla to hloupost, ale přeci... Crystal znovu pocítila ten podivný pocit povědomosti při pohledu do jejích modrých očí. Hlavou jí prolétla vzpomínka na jiné modré oči, ale vytratila se dřív, než by se jí mohla chytit.

„Co uděláme teď?" zírala na Arisu bezelstným pohledem svých oříškových očí se zeleným nádechem.

„Půjdeme na místo činu," odvětila Arisa, „myslím, že vím, kudy se vrah dostal do profesorovy pracovny."

Vyšetřování je v plném proudu a našim novopečeným detektivkám tikají pomyslné hodiny. Tak co myslíte, uspějí?

Jinak v příští kapitolce se podíváme, jak se daří hlavnímu podezřelému a na velice přátelský způsob, kterým se Cech vypořádává s provinilci (včetně těch nezletilých ;) ). 

Děkuji za každé přečtení, komentář, hvězdičku a přeji všem krásný den!