Kerberos

Aféra s krabičkami II.

„Proboha," vydechla Ari a obmotala prsty kolem horkého hrnku. Na ostrově bylo i v noci poměrně teplo, ale v klimatizované kuchyni jí běhal mráz po zádech.

„Jak jsem si toho mohla nevšimnout?" zaúpěla a nervózně se kousala do rtu. Místnost byla prosycená vůní čerstvě uvařené kávy a utápěla se v útulném nažloutlém osvětlení. Lorelei seděla naproti své dcery se zúčastněným výrazem ve tváři.

„Jsem tak odporný člověk," projela si Ari rukou zacuchané vlasy s takovou vervou, že jich pár vytrhla, „nechutně sobecký, do sebe zahleděný, ignorantský..."

„Není to tvoje vina," ozvala se Lorelei a konejšivě ji pohladila po rameni.

„Že není? A koho jiného by byla?" vykřikla Ari frustrovaně, „je tady jen kvůli mně. To všechno se mu děje jen kvůli mně. Mohl v klidu zůstat v Domově, ale místo toho jsem ho donutila následovat mě. Je to jenom má vina!"

„Ale to všechno byla jeho rozhodnutí," oponovala jí matka s klidným hlasem, „do ničeho si ho nenutila, on sám se rozhodl."

„To nic nemění."

„To mění vše."

„Nechápu to! Proč... jak se to vůbec stalo? Vždyť když se vrátil ze Švédska, vypadal úplně v pohodě, tak proč začal brát? Proč?!"

„Prošel si hroznými věcmi a sám hrozné věci vykonal. Možná to nedokázal dál snášet..."

Obě se na chvíli odmlčely. Arisa zamyšleně hleděla na pomalu prchající pěnu svého cappuccina. Až po nějaké době se odvážila prolomit ticho.

„Mami?"

„Ano?" Lorelei se na sobě snažila skrýt, jak moc jí to jediné slůvko potěšilo. Zářit radostí zrovna když se vám vaše dcera svěřuje se závažnými problémy, není úplně značka ideál. Přesto se však vnitřně tetelila štěstím.

„Je se mnou něco špatně?"

„Jak to myslíš, drahoušku?"

„Totiž..." Arisa si nervózně hrála s prsty, „zabila jsem člověka a... Prostě nemyslím si, že bych z toho měla nějaký trauma. Myslela jsem, že je to normální. Prostě jsem udělala to, co jsem musela a konec příběhu. Ale... z Elka se kvůli tomu stal narkoman. A když se to dozvěděl Andy... I pro ně je to něco nepředstavitelného. Něco nelidského. Zabít člověka. Takže je se mnou něco špatně, když nic necítím? Když nevidím ve snech tvář toho člověka a nejsem z toho špatná?"

„Ty jsi udělala to, co jsi musela, přesně jak jsi řekla" odpověděla Lorelei a dávala si pozor na každé své slovo, „myslím, že právě v tom to bude. Neměla jsi na výběr a v hloubi duše jsi přesvědčená, že jsi udělala správnou věc. A proto tě žádné výčitky svědomí netrápí. Zato Elliot... Ten si není jistý vůbec ničím."

„Ale teď mám výčitky svědomí," prohlásila Ari tesklivě, „kvůli Elkovi. Nevšimla jsem si, co se s ním děje a opustila jsem ho, když mě nejvíc potřeboval. To by mi on nikdy neudělal."

„Nesmíš se na to dívat tak černobíle," chlácholila se Lorelei, „i on nese část viny. I on udělal věci, které nejde jen tak odpustit. Ty jsi neudělala nic špatně."

Arisa se ironicky uchechtla a poté hned zase zvážněla.

„Nevím, co mám dělat," hlesla slabě.

„Záleží ti na tom chlapci?"

„Samozřejmě! Je to přece Elek!"

„Ale záleží ti na něm dostatečně?"

„Definuj ‚záležet dostatečně'," ušklíbla se Ari a zvedla hrnek k ústům.

„Miluješ ho?"

Arisa se málem horkým nápojem zadusila. Rozkašlala se a solidně si spálila jazyk.

„Protože by sis měla uvědomit jednu věc," Lorelei si ji změřila smrtelně vážným pohledem, „on tebe doopravdy miluje. Už i dokázal, že je pro tebe schopen udělat vše. A tohle, má drahá, je to nejvzácnější, co můžeš kdy získat. Jistě, pokud ho necháš, najdou se další. Možná laskavější, pohlednější, rozumnější, kteří také budou zarytě tvrdit, že by pro tebe snesli modré z nebe. Ale nikdo to už nikdy nebude myslet tak vážně jako on. To, co vy dva mezi sebou máte, je jedinečná věc, která se už nikdy nemusí opakovat. Mu na tobě záleží dostatečně, aby ti obětoval úplně vše."

„Nejsem si jistá, jestli to platí po tom všem, co jsem mu udělala," zašeptala Ari bezmocně.

„Tak to jdi zjistit."

Dívka k ní překvapeně zvedla oči.

„Neříkalas, že jsi tu pro něj nebyla, když tě potřeboval nejvíce? Tak neudělej tu samou chybu dvakrát. Jdi ho zachránit."

„Ale jak? Zkusila jsem mu ty prášky vzít, ale..."

„Kdo jiný by to mohl dokázat?"

Arisa sklapla a uvědomila si, že její matka má naprostou pravdu. Ona možná našla svou dlouho ztracenou rodinu a nové přátele, ale Elliot tady a teď měl jenom ji. Ona to sice pokazila, ale dokáže to napravit a všechno bude tak, jak to má být. Zalila ji vlna odhodlání.

„Z mého přítele se nestane žádná ubohá smažka," pronesla pevně a rozhodně odsunula židli, „dobrou noc, mami."

A z Loreleiny poradny pokračujeme absťákem podle Ari! Tato část byla v podstatě jeden dialog, za což se omlouvám, ale ujišťuji vás, že v příští kapitole akce chybět nebude.

Jak hodnotíte Arisino rozhodnutí a rady její matky? Myslíte, že si Elek nechá vzít svoje pilulky? ;)

Díky za přečtení!