Kerberos

Bazén se skluzavkou

Hned ze začátku musím podotknout, že většina této kapitoly je  flashback o pár let zpátky do minulosti. Příjemné čtení přeji!

Ze spánku ho vytrhlo naléhavé klepání na dveře ložnice. Malý chlapec s rozcuchanou čupřinou světloučkých vlásků se zmateně posadil na posteli a zívl. Příliš velké pyžamo mu viselo na úzkých dětských ramínkách a kalhoty musel mít zauzlované, aby z něj nespadly. Svěsil chodidla na chladnou podlahu a s tichým ťapkáním přeběhl ke dveřím. Prudce je otevřel s tím nejděsivějším výrazem, jakého je jen dětská tvář schopna. Obličej se mu však okamžitě projasnil a zazubil se na svého nočního návštěvníka jako sluníčko.

„Ahoj," pronesl a prohlížel si drobnou dívenku stejného věku, která nervózně postávala před dveřmi. Žmoulala v rukách lem svého pyžama a zlaté vlásky jí volně spadaly až pod lopatky.

Arisa na nic nečekala a sama se pozvala do kamarádovy ložnice. Elka to ani v nejmenším nepřekvapilo, takže jen s lhostejným pokrčením ramen dveře zase zavřel.

„Co se děje?" zeptal se a trochu zaraženě pozoroval zjevně nanejvýš zneklidněnou dívku, jak si to rázuje po pokoji tam a zpátky.

„Pamatuješ si ten strašidelný film, který jsme nesměli vidět, ale viděli?" Ari se k němu rázně obrátila s rozšířenými zorničkami.

Elek nejistě přikývl. „Ale to se nikdy nikdo nesmí dozvědět, jo? Slíbili jsme, že..."

„Jojo," mávla rukou, „ale pamatuješ si na tu věc z toho filmu? Tu hrozně děsivou... Tam to. No to."

Znovu přikývl zmatenější než kdy předtím.

„No tak ta věc je pod mojí postelí!" rozhodila Ari nešťastně rukama.

„Ta věc?"

„Ano!"

„Pod tvojí postelí?"

„Teď jsem to řekla!"

Elek se uchechtl a vysloužil si tak Arisin rozzuřený pohled.

„Ty mi snad nevěříš?!" vyjela po něm.

„Věci z filmů nejsou skutečný," prohlásil Elek jako by to bylo nad slunce jasné.

„Tahle ale je!" nedala se, „a je pod mojí postelí!"

„Nemůže být, protože neexistuje!"

„Ale existuje!"

„Nebuď hloupá."

„Ty jsi hloupý!"

„Ne ty!"

„Ts," uraženě se k němu otočila zády, „když mi nevěříš, tak radši půjdu za Jackem. Ten není tak... tak..." marně hledala nějakou dostatečně silnou nadávku, kterou by svého kamaráda počastovala. Nakonec to frustrovaně vzdala a aspoň na něj vyplázla jazyk. Pak pohodila zářivou hřívou a hrdě si to vykráčela zpět na chodbu. Elek se opravdu nemusel rozmýšlet dlouho a bleskově vyrazil za ní.

„Počkej!" vykřikl co nejtišeji dokázal a zachytil ji za paži. Ari se k němu otočila a vyzývavě si ho měřila zpoza pohledu přimhouřených očí.

„Půjdeme k tobě a zjistíme, co to je. Pod tou postelí."

„Fajn," pokrčila rameny a rychle se od něj odvrátila, aby skryla potěšený výraz. Bok po boku došla dvojice dětí až k Arisině pokoji a nehlučně vklouzly dovnitř.