Kerberos

Tropická noc I.

Dveře chaty se rozlétly s takovou prudkostí, až trojice málem vyskočila ke stropu. Obrázek visící na stěně se s ohlušující ránou roztříštil na podlaze. Arisa si toho nevšímala a vpadla do místnosti jako vlna tsunami.

„Kde to je?!" štěkla na Andyho, který se tvářil zděšeně a pohoršeně zároveň.

„Cože? Hele! Rozbila jsi..."

„Ta pistol přece!" rozhodila rukama a koukala na něj jako na úplného imbecila, „ta nenabitá pistol, jak se ti ten voják v letadle vysmíval a nechal ti ji jakože ‚na hraní'. Kde je?!"

„Na co potře..."

„Kde?!" vyjela po něm Ari a se Andy rychle stáhl. To stvoření sice neměřilo ani metr sedmdesát, a přesto z něj šel strach jako z tří metrového obra. A zrovna teď vypadala, že má sto chutí vyškrábat mu oči, pokud jí okamžitě neposkytne správnou odpověď.

„Nahoře v nočním stolku," pospíšil se Jonathan, který zjevně také vytušil nadcházející hrozbu. Ari vyletěla po schodech jako nezřízená střela. Její přátelé se po sobě nejistě podívali a více ani nestihli, protože v tu ránu byla zpátky svírající ukořistěnou nefunkční zbraň v pravačce.

„Co s tím chceš dělat?" zeptala se Crys opatrně.

„Navštívit Elka," odvětila Arisa a bez dalších řečí se vyřítila ven.

„Ti dva se vážně hledali," poznamenal Andy s ironickým úšklebkem.

„Ještěže je nenabitá," povzdechla si Crys a nešťastně hleděla do noci za dveřmi, kterými její sestra zmizela.

„Asi si pro další flašku budeme muset zajít sami," podotkl Jonathan a Andy se uchechtl.

***

Elek zádumčivě hleděl na bílé pilulky ve své dlani. Už si jich vzal nejméně pět. Možná i víc. Tak nějak přestal počítat. Přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby spolykal i ten zbytek. V něčem to byla děsivě lákavá nabídka. Hodit to do sebe, zapít panákem a jít si lehnout s vědomím, že už je všechno jedno. Že se zítra neprobudí a všemu jeho trápení bude konec.

Možná to bylo lákavé, ale hlavně zbabělé. Takhle odejít nechtěl. Sice se z něj stal vrah, lhář a zrádce, ale nikdy, opravdu nikdy se nezachoval jako zbabělec. V duchu se proklínal ze své zbytky hrdosti a s povzdechem vysypal prášky zpět do tmavé lahvičky. Pohodil ji na noční stolek k ostatním a rozvalil se na posteli. Bylo mu mizerně, ale černě odění muži aspoň na chvíli dali pokoj. Věděl, že se zase vrátí, jen co nejsilnější účinky prášků pominou a on bude v dojezdu. To se na něj vrhne celá legie a budou ho mučit, dokud si nevezme další prášek. Možná se znovu objeví i Mark se svým synáčkem. Bolestně se zašklebil a promnul si spánky ve snaze dostat tu nepříjemnou vzpomínku z hlavy. Možná už se opravdu zbláznil.

Náhle k němu dolehlo třísknutí vstupních dveří a on se vymrštil do sedu. Ať už byl bláznem nebo ne, tohle se mu nezdálo. Někdo byl v jeho chatě. Nastražil uši a naslouchal sebejistým krokům rázujícím si to po celém přízemí. Jejich zvuk mu byl povědomý. Vyskočil z postele s očima zafixovanýma na otevřených dveří do ložnice, když se vetřelec vydal vzhůru po schodišti. Na chvíli zauvažoval, jestli by neměl rychle skočit po nějaké zbrani, ale jeho mysl byla na takový počin příliš otupělá.

„Tady jsi," pronesla a Elek začínal pochybovat, jestli se mu to náhodou zase jenom nezdá. Měla na sobě volné šortky a provokativně průhledné tílko. Měl pocit, že už ji takhle oblečenou viděl někdy před chvílí. Že by na ni narazil, co cestě do chaty? Najednou si to nedokázal vybavit, myšlení mu zahalila šedivá mlha podobná zkažené cukrové vatě.