Kerberos

Mezi svými

Vysoká černovlasá dívka se co nejtišeji vyplížila z pokoje. Nebylo vůbec snadné vyhnout se všem těm přistýlkám s oddechujícími sirotky. V pokoji se téměř nedalo hnout. Roztrpčeně vzpomínala na svou prostornou ložnici v Domově.

Povzdechla si a frustrovaně odfoukla vlasy z obličeje. V pravačce svírala toaletní papír. Sdíleli jediné dva záchody na celé přízemí a vždycky si museli toaleťák nosit, protože údajně ten, co tam původně měl být, pořád někdo kradl. Bylo to odporné, nechutné a naprosto nepřípustné. Takhle to funguje ve federálních věznicích proboha! A stejně nikdo z dětí nemohl nic namítat a jen děkovat za fakt, že neskončili na ulici.

Heleniny rodiče poslal Kerberos za mříže, takže na tom byla stejně jako opravdoví sirotci z Domova. Přišla o všechny své věci, o nejlepší kamarádku, o budoucnost... Každé ráno po probuzení měla chuť se jen schoulit do klubíčka a prostě to vzdát. A každé ráno ten pocit bezmoci a smutku překonala, shrnula deku stranou a vykročila do nového dne jen kvůli ostatním dětem, které ji potřebovaly.

Ano, potřebovaly ji. To si opakovala každý den a byla to jediná věc, která ji poháněla kupředu.

Z hlubokého zamyšlení ji vytrhla rána. Poplašeně vzhlédla. Chodbou k ní doléhaly přibližující se hlasy. Hel na vteřinku zvažovala, že zmizí zpátky v pokoji, ale potom ji přemohla zvědavost.

V pochmurném osvětlení se zjevila Mikkiho postava a ona pocítila záchvěv zklamání. No jasně, Mikki měl hlídku. Tak jako každou noc. Už chtěla bez zájmu pokračovat ve své pouti na toaletu, ale pak Mikki odstoupil stranou a Helen spadla brada až ke kolenům.

„No, to si ze mě děláš prdel!" vydechla a upoutala tak pozornost nevelké skupinky.

„Helen? Taky tě rád vidím," uchechtl se ten přízrak ze záhrobí.

„To není možný," mumlala a opatrně se k té věci, co vypadala jako hodně zubožený zesnulý Elliot Stålberg přibližovala, „Mikki, taky ho vidíš? Řekni, že ano."

„Jasně," zazubil se obr a zahulákal na celý hotel: „Lidi, Elek je zpátky!"

V odpověď se ozvalo pár rozzuřených výkřiků, ať je zticha. 

„Ty žiješ," dostala ze sebe Hel s vytřeštěnýma očima.

„Očividně."

Na chlapcově tváři se zformoval jeho typický křivý úšklebek. Na kratinký okamžik to vypadalo, že se mu Helen vrhne kolem krku. Dokonce už jednou nohou vykročila, ale pak si vzpomněla, že tohohle kluka vlastně nesnáší. Kvapně se zase oddálila.

„Vypadáš příšerně," sjela ho pohledem, „kdes byl celou tu dobu?"

„V blázinci."

„Že mě to ani nepřekvapuje," založila si ruce na prsou, „ty prostě zbožňuješ problémy, že? A co je to sakra za ženskou? To už sis za Ari našel náhradu nebo co? A to děcko?!"

„Unesl nás!" vykřikla žena výbojně, „je to totální magor! Vloupal se mi do bytu, svázal nás a přinutil mě řídit až do..."

„Blá blá blá, dej si pohov," skočil jí Elek do řeči a probodl vražedným pohledem. Černovláska pohled oplatila s dvojnásobnou intenzitou, ale raději zmlkla a přitiskla si děvčátko blíž k sobě. Mikki se tvářil jako by mu celá ta situace začínala být nepříjemná.

„No, co kdybych tady paní..."

„Slečně," opravila ho žena úsečně.

„Pardón, eeh... Tady slečně a malé našel nějaký místo na přespání. Určitě jsou obě vyřízený. No a vy si můžete v klidu pokecat, co?"

„Skvělej nápad," přikývl Elek.

Agnes toho obrovitánského chlapa sledovala s krajní nedůvěrou. Vypadal, že je schopný lámat železné tyče holýma rukama. Ale neměla zrovna na výběr. Raději než riskovat, že si své únosce ještě víc znepřátelí, poslušně obra následovala.

Když roztodivná trojka zmizela z doslechu, Helen se na svého společníka prudce obrátila.

„Mám na tebe tak milion otázek."

„Já vím."

„Ale začnu s tou nejdůležitější," probodla ho pronikavým pohledem, „co se to do háje stalo s Ari? Proč je s těma... těma..." nedostávalo se jí toho správného výrazu, všechny byly příliš mírné.

„Přesvědčili ji, že je Cech zodpovědný za mou smrt," odvětil Elek klidně.

„Ale ty jsi naživu! Jak to, že jsi naživu?!"

„Omlouvat se fakt nebudu."

„Tohle není sranda, Elliote! V tomhle zablešeným rádoby hotelu se tísní přes padesát sirotků, protože nemají kam jinam jít. Jsme úplně v prdeli, chápeš to?! V Domově jsme měli nějakou budoucnost. Cech se o nás staral. Teď nemáme ani Domov a Cech je minulost. Já... fakt nevím, co dělat. Všechno je prostě tak v háji a..." vzlykla a cítila, jak se jí do očí derou slzy, „a chybí mi Arisa. Je to moje nejlepší kámoška a teď je v čele toho zasranýho Kerbera a vůbec o ní nemám žádné zprávy. Já už nemůžu."

Při těch slovech se v ní cosi zlomila. Hráz, kterou tak dlouho držela dohromady kvůli ostatním, praskla. Z očí jí vytryskl vodopád slz a Hel zavrávorala pod náporem zoufalství.

Cítila, jak ztrácí rovnováhu, jenže pak jí zachytily silné paže.

„Hej, tímhle ničemu nepomůžeš," prohlásil tichý hlas jen kousek od jejího ucha. K jejímu překvapení nezněl posměšně ani pohrdavě.

„Jenže všechno je tak na hovno," dostala ze sebe mezi vzlyky.

„Jo, to je. Ale to neznamená, že to vzdáme."

„Vzdáme?" hořce se uchechtla, „my se vzdávat nemusíme. Už jsme prohráli."

„To není pravda. Cech prohrál, my ne," Elliot nadzvedl jedno obočí a zkoumavě si ji měřil.

„Jakej je v tom rozdíl?"

„Sakra velkej. Zamysli se nad tím. Pokud by Cech něco zkusil, Kerberos začne genocidu s tím jejich ukradeným sajrajtem. Ale jaký je hlavní pravidlo pro přijetí do Cechu?"

„O čem to sakra blábolíš?"

„Musíš být zletilý!" Elek se celý rozzářil a oči mu planuly horlivostí.

„No a?" nechápala Helen. Pláč ji však přešel. To jeho nadšení bylo nějak nakažlivé.

„Kéž bychom jen měli armádu děcek pod osmnáct let, kteří nemají co ztratit a zatraceně touží po odplatě," na Elkově tváři se rozlil nebezpečný úsměv, „ale počkat..."

„Jako vážně? Ty si jako myslíš, že parta ubohých sirotků něco zmůže proti organizaci jako Kerberos?"

„Normálně bych řekl, že ne. Ale dostal jsem nápad."

„Jeden z těch nápadů, co tě dostali do věznice a blázince? Teď jako směřuješ na hřbitov?"

Chlapec se jen pousmál.

„Svolej všechny. Do desíti minut chci mít sirotky na jednom místě."

„A to jako proč?"

Zazubil se a naklonil se k ní o něco blíž.

„Protože je načase, aby někdo ukázal Stephenovi prostředníček. A vrazil mu ho přímo do oka."

„Jsi šílenej. Tohle celý je šílenost."

„Já vím a proto to taky vyjde."

Konečně další kapitola spařila světlo Wattpadu!

Všechny vás zdravím! Děj se nám poněkud přesměroval, co říkáte? Helen je zpátky na scéně a Elek zase něco vymyslel. Zjevně mu ten cvokhaus nestačil. Řeknu vám, tohle buď dopadne jako naprostá katastrofa, vedle které bude ten výbuch vyhlížet jako drobná nepříjemnost anebo ten magor opravdu kápl na něco dobrýho. Jaké jsou vaše teorie? :D

Děkuji za každé přečtení a zpětné vazby!