Nice to meet ya (Niall Horan FF)

Over again

Dívala jsem se zmateně kolem sebe a snažila se pochopit, co se to děje. 

Potom jsem uviděla další fanynku, která držela v ruce plakát s pěti kluky - One Direction, o kterých jsem se bavila s Liamem. Podívala jsem se na plakát, na Liama a pak na Nialla. Přesně v tomhle pořadí. 

Fanynky byly nalepené na Nialla a pořád něco pokřikovaly, ale on se na ně ani nepodíval. Pořád jen sledoval mě a tvářil se provinile. 

A v tu chvíli mi to došlo.

„Panebože!" Vyletělo ze mě, zatímco jsem si zakrývala ústa rukami. 

Ještě jednou jsem směřovala pohled na plakát, jestli jsem se náhodou nespletla. 

Ne. Byl to stoprocentně on. 

Já jsem tak blbá! Ta písnička, co zpíval.. Honilo se mi hlavou. 

Pomalu jsem se zvedla. Udělalo se mi špatně.

„Annie.." Niall se mě snažil chytnout za ruku ale já jsem s ní prudce ucukla, omluvně se podívala na Liama, popadla tašku s věcmi a začala utíkat k východu. 

„Annie!" Slyšela jsem ještě za sebou tlumeně, jelikož řev fanynek byl opravdu hlasitý. 

Jakoby ze mě vyprchal veškerý alkohol, co jsem za ten večer vypila, protože jsem si v životě nepřipadala střízlivější.

Vyběhla jsem na čerstvý vzduch. 

Venku už bylo chladno, ale v tu chvíli jsem za to byla vděčná, protože se mi doslova vařila krev v žilách.

Zastavila jsem se kousek před vchodem, opřela se o zeď a zhluboka se nadechla. Cítila jsem, jak mi stékaly po tváři slzy, ačkoli jsem si neuvědomovala, že jsem brečela.

„Annie.." Slyšela jsem těsně za sebou. Naštěstí to nebyl Niall. Teda jestli se tak vůbec jmenuje. Otočila jsem se.

„Jdi pryč, Liame." Řekla jsem mezi vzlyky a snažila se zjistit, kterým směrem jsme sem přišli, abych se mohla vydat na cestu domů.

„Nikam nepůjdu a ty taky ne. Ne v tolik hodin." Chytl mě za ruku a donutil mě se na něj podívat.

„Já chci prostě jít domů." Řekla jsem mu.

„Já tě ale takhle nikam nepustím, slyšíš?" Hustil do mě. Sedla jsem si na chladnou zem a opřela se o zeď. Udělal to samé.

„Proč se mi tohle pořád děje? Proč mi pořád všichni jen ubližují?" Začala jsem brečet, teď už vědomě. Vytáhl z kapsy kapesník.

„Annie, nevím, kdo ti kdy tak moc ublížil, ale jak jsem říkal.. Nialla znám deset let a vím na tisíc procent, že ti ublížit nechtěl. Naopak, myslím, že tě má opravdu rád."

„Tak proč mi teda lhal?" Vysmrkala jsem se do kapesníku. 

Liam si místo odpovědi jen hlasitě oddychl. 

Chvíli jsme tam jen tak seděli. 

Držel mě kolem ramen a já jsem mu brečela do hrudníku. Nic neříkal. Nechal mě se vyplakat. 

Po chvíli jsem si utřela slzy. Už jsem nebyla smutná, ale spíš naštvaná. 

„Musím jít domů." Řekla jsem. „Už ho nechci potkat. Nikdy." Vstala jsem hbitě.

„Jsi si tím jistá?" Zeptal se Liam a vytáhl mobil z kapsy. Kývla jsem a rozešla se se směrem, kterým jsem myslela, že jsme přišli. 

„Stůj!" Vyjekl Liam. „Aspoň ti zavolám odvoz." 

Chtěla jsem protestovat, ale tak nějak jsem tušila, že by to nemělo smysl, tak jsem se na to vykašlala. 

Řidič přijel asi za 5 minut. 

Rozloučila jsem se s Liamem.

„Děkuju." Řekla jsem, když jsem nastupovala do vozu.

„Kdybys cokoliv potřebovala, klidně se ozvi." Mrkl na mě. Přikývla jsem. „A nech si to všechno projít hlavou.." Stihl mi ještě říct, než se zavřely dveře, ale dělala jsem, jakože ho už neslyším. Nepotřebuju si nic promýšlet.

***

Když jsem dojela před bráchův dům, byla asi jedna ráno. 

Snažila jsem se řidiči vecpat nějaké drobné, co jsem vyhrabala v kabelce, ale ten o tom nechtěl ani slyšet. 

Vystoupila jsem teda z auta a snažila se aspoň vylovit klíče. 

Všichni už spali, ale mě to bylo jedno. 

Přišel na mě takový vztek, že jsem se vším třískala. 

Po chvíli se rozsvítilo v chodbě a slyšela jsem přicházející kroky. Objevila se rozespalá Cara.

„Ann! Co se děje? Stalo se něco?" Zeptala se.

„Stalo se něco?! Děláš si ze mě srandu? Ty jsi to věděla! Věděla jsi to, že jo?!" Vyjela jsem po ní. Tašku jsem hodila na zem.

„Jak to myslíš, věděla? Co jsem věděla?" Nechápala.

„Nedělej ze sebe blbou! Moc dobře jsi věděla, že je slavný a nic jsi mi neřekla! Po tom, co jsem si zažila a ty moc dobře víš, jak jsem trpěla! A neřekla jsi mi ani bů!" Křičela jsem. Zatvářila se překvapeně.

„Já jsem nevěděla, že to nevíš.. Vždyť je známý po celém Království.. Zná ho tady každý." Řekla poněkud klidným hlasem.

„No, tak v Česku očividně tak slavný není." Odvětila jsem a začala si sundávat sukni, co mi dala. Hodila jsem ji po ní. „Na! Tu blbou sukni si nech!" Vzala jsem tašku ze země a utíkala nahoru do schodů. 

Po cestě jsem ještě potkala Davida.

„Tak jaké bylo rande?" Zeptal se šibalským tónem.

„Jdi mi z očí." Řekla jsem jen a pokračovala v cestě. 

Praštila jsem sebou na postel. 

Ještě jsem slyšela jejich tlumený rozhovor, tak jsem kopla do dveří a ty se hlasitě zabouchly. To nemůže být pravda. Opakovala jsem si pořád dokola. 

Chvíli jsem tak přemítala myšlenky a pak jsem vzala telefon a zadala jeho jméno do Googlu.

Niall Horan - irský zpěvák, skladatel, člen skupiny One Direction. Dne 20. října 2017 vydal své debutové album Flicker. Praštila jsem se do čela a nadávala si, že jsem nebyla obezřetnější. Dívala jsem se i na nějaká videa, fotky.. 

Podívala jsem se na Instagram. 

Měl tam fotku ze včerejška s hashtagem „what a great night". 

Protočila jsem panenky. 

Rozklikla jsem jeho twitter. 

Měl tam nový příspěvek, který přidal 5 minut zpátky: 

„Vždy buďte tím, kým jste a říkejte věci na rovinu. Promiň, A." Protočila jsem je ještě víc, pokud to vůbec šlo. Kretén. A to jsem mu málem dala pusu. Vzpomněla jsem si. 

Naštvaně jsem zamkla telefon a do pěti minut usnula.

________________________________________________________________________________

-Tato kapitola má 974 slov-