Nice to meet ya (Niall Horan FF)

C'mon c'mon

Sdělila jsem barmanovi naši objednávku, ale bylo tam spoustu lidí. Ani si mě nevšiml. Nutno podotknout, že ti lidi byli o „trochu" vyšší než já. Sakra! Zaklela jsem v duchu a zkusila to ještě jednou. Harry stál za mnou a já jsem se začínala cítit trapně. Ještě jednou jsem zamávala na barmana, ale marně. „To ty bary musí vždycky dělat tak vysoké?!" Zkřížila jsem ruce a naštvaně se otočila na Harryho. Šlo vidět, že zadržoval smích. „Hele!" Žduchla jsem do něho, a to už se smál nahlas. Zamračila jsem se na něj a chystala jsem se říct něco na obhajobu.

„Promiň." Řekl mezi smíchem a objednal místo mě. Barman si ho všiml napoprvé a zanedlouho nám na tom příšerně vysokém baru přistála runda. Skvělý. To mě nakrklo ještě víc.

„Tak jsem malá, no." Protočila jsem očima. „Je to tak směšné?"

„Vůbec ne." Odpověděl už svým typicky klidným hlasem. „Je to roztomilé." Mrkl na mě. Pohoršeně jsem zakývala hlavou.

„Dojdu si pro mobil. Počkáš?" Zeptala jsem se, protože se mi nechtělo zase někoho hledat.

„Vždycky." Zazubil se. Nevěnovala jsem tomu pozornost a hned jsem se otočila směrem, kde jsem ho nechala. Bylo mi jasné, že tam nepočká, ale i tak jsem se snažila si pospíšit. Naštěstí ležel na úplně stejném místě, na kterém jsem ho nechala. Rychle jsem ho popadla a podívala se na displej. Nic. Byla jsem trochu zklamaná. I když jsem si to moc nechtěla připouštět, doufala jsem, že tam budu mít zprávu od Nialla. Schovala jsem ho do psaníčka a rozhodla se, že mu zkusím zavolat až budu v bezpečné vzdálenosti někoho známého. Přišla jsem zpátky na bar a kupodivu tam Harry pořád stál opřený o bar a vyhlížel mě.

„Tys počkal!" Spíše jsem oznámila, než abych se zeptala.

„Vždyť jsem ti to říkal." Usmál se trochu nechápavě. Chtěla jsem vzít panáky a vrátit se za Zaynem a Louisem, ale ucítila jsem na sobě jeho dlouhý pohled.

„Co je?" Podívala jsem se na něj. „Co na mě tak zíráš?" Svraštila jsem obočí. On se usmíval od ucha k uchu.

„Nic."

„Nic?"

„Nic. Jen, že se Niallovi nedivím, že o tebe tolik stojí." Mrkl na mě.

„Tebe doma nečeká žádná těhotná přítelkyně nebo nadržený přítel?" Rýpla jsem si, protože z neustálého protáčení panenek mě už opravdu bolely oči.

„Mě doma čeká jenom gauč a telka." Zazubil se. Už jsem se chystala vyslovit další jízlivou poznámku, když v tom se objevila Emily s Liamem. Konečně.

„Heej, vy dva! Kde máte zbytek?" Zeptal se Liam.

„Nevím, asi si povídají v nějaké tajné místnosti." Řekla jsem sarkasticky. Emily mě probodla pohledem a Liam se zatvářil provinile. Nikdo se neměl k odpovědi, a tak Harry dodal:

„Zrovna to tamhle rozjíždějí na „I gotta feeling"." Ukázal směrem na houf poskakujících lidí. Všichni jsme otočili hlavy za jeho prstem a chvíli je pozorovali. Liam a Emily se zasmáli.

„Já jsem ti říkal, že se objeví." Drbnul Liam do Harryho.

„No jo." Protočil panenky.

„Chceme si zahrát beer pong a potřebujeme ještě minimálně dva hráče. Přidáte se?" Zeptala se Emily.

„Nemá to být náhodou formální akce?" Zeptala jsem se podezíravým tónem.

„Taky že nebudeme hrát tady, ale v tajné místnosti." Řekl Liam tajemně a s Emily se oba dva začali chichotat. Nebudu lhát, trochu se mi z toho udělalo nevolno.

„Já jsem pro." Řekl nadšeně Harry a všichni se podívali na mě.

„No jo, nebudu kazit partu. Ale půjdu jen jestli půjdou ti dva." Obrátila jsem hlavou směrem k Louimu a Zaynovi.

„Tak toho bych se nebál." Zasmál se Liam a pokynul nám, ať jdeme za ním. Cestou jsem zastavila Emily:

„Počkej!" Chytla jsem ji za ruku, aby zpomalila. Podívala se na mě tázavým pohledem. „Neviděla jsi Nialla?" Zeptala jsem se a ve svém hlase jsem slyšela až moc prosebný tón, což mě celkem vylekalo.

„Ještě jsi s ním nemluvila?" Odpověděla otázkou.

„Ne, nikde jsem ho neviděla a nechala jsem telefon na stole. Celou dobu jsem byla s Louim a Harrym. A taky sama. Když jste mě tam s Liamem nechali." Připomněla jsem jí náš telefonát. Trochu se začervenala.

„Promiň."

„O tom si promluvíme později, co ten Niall?" Vyzvídala jsem nedočkavě.

„Já myslím, že jsem ho před chvílí zahlédla." Vzpomínala Em.

„Fakt?" Rozzářily se mi oči. „Kde?" Pokračovala jsem ve výslechu.

„To už nevím, nejsem si jistá, jestli to byl on, ale jestli jo, tak byl s Lewisem Capaldim." Zamyslela se.

„Cože? Lewis Capaldi je tady taky?" Vyjekla jsem nadšeně.

„A pak kdo se tady chová jako šílená fanynka, huh?" Šprtla do mě. Vyplázla jsem na ni jazyk jako malé dítě.

„Se vší úctou k Lewisovi... Je trochu rozdíl šílet kvůli potetovanému narciskovi a serióznímu umělci, který má navíc Tourrettův syndrom." Složila jsem ruce na prsou.

„Jdete holky?" Zavolal na nás Liam, jelikož jsme byly dost pozadu. Zrychlily jsme krok, abychom je dohnaly. Cestou jsem se poohlížela po Niallovi nebo aspoň Lewisi Capaldim. Začínala jsem být trochu zoufalá, a tak jsem vytáhla telefon a za chůze vytočila číslo, ze kterého mi psal smsky, když jsem seděla venku a bylo mi špatně. Přiložila jsem mobil k uchu a čekala, až se ozve vyzvánění.

„Volaný účastník není dostupný." Ozvalo se místo toho. Sakra! Zaklela jsem a zmateně pokračovala v cestě do „tajné místnosti". Přicupitala jsem dopředu k Liamovi.

„A Niall s námi nejde?" Doufala jsem, že se něco dozvím aspoň od něj.

„Nikde jsem ho nezahlédl, tak jsem mu zkoušel volat, ale byl nedostupný." Pokrčil rameny.

„Jo, to už jsem taky zjistila." Zabrblala jsem si pod vousy.

„Co jsi říkala?" Zeptal se milým tónem, ale já jsem jen mávla rukou. „Už se spolu bavíte?" Široce se usmál. Mou odpovědí bylo zakopnutí o schod.

„Jau!" Zaklela jsem nahlas a slyšela tlumený smích Louise s Harrym za mými zády. „Fakt vtipný." Dodala jsem a pohladila si holeň. Přišli jsme do pokoje, který vypadal úplně jinak, než ty ostatní, které jsem zatím viděla. Přesněji řečeno - vypadal normálně. Jako pokoj obyčejného člověka. Uprostřed už byl nachystaný stůl s kelímky a pivem. Rozlosovali jsme si týmy. Byla jsem s Louisem a Liamem. Dvakrát jsme vyhráli a jednou prohráli. Byla to taková zábava, že jsem úplně zapomněla na Nialla. Pivo nám vystačilo jen na zmíněné tři hry, a tak jsme se sesbírali a vydali opět dolů. Sedli jsme si k většímu stolu. Podívala jsem se na mobil, abych zjistila, kolik je hodin. Dva zmeškané hovory od cizího čísla. Zamračila jsem se na displej a zkoumala, kdo to asi tak mohl být. 23:01 to bylo cca před hodinou. Proběhlo mi v hlavě, a zrovna když začal Harry vyprávět svoje nevtipné vtípky a ve vzduchu se mihlo slovo „Niall", mi to došlo.

„Niall!" Vykřikla jsem nahlas a pak si hned zakryla pusu. Harry se na mě nechápavě podíval.

„Co?" Podívala jsem se kolem sebe. Všichni na mě civěli. Pohled Em se za chvíli změnil v chápající a povzbuzující a trochu zasvěceněji vypadali i ostatní.

„Běž!" Nařídila mi Emily.

***********************************************************************************************

Ahoj všem čtenářům, kteří se dostali až sem. :) Nerada vstupuji do příběhu, ale mám takovou prosbu. Aktuálně se příběh nedostal ještě pod ruce moc lidem, a tak bych chtěla poprosit ty z vás, který příběh baví nebo zaujal, abyste mu dali hlas. Není to pro moje osobní potřeby, ale čím víc bude mít hlasů, tím k více lidem, které by mohl zajímat, se dostane. Zabere to jen 2 sekundy. :) Moc vám děkuji a přeji hezký den. :) I.