Nice to meet ya (Niall Horan FF)

More than this

Ani nevím jak, ale oba dva jsme usli. Vzbudilo mě jemné zatřesení.

„Annie?" uslyšela jsem své jméno.

„Hm?" Vydala jsem ze sebe rozespalý zvuk a zavrtěla sebou.

„Usli jsme." Šeptal mi Harry do ucha. „Běž si lehnout do ložnice." Pomalu jsem se vzpamatovala a sedla si.

„Kolik je hodin?" Zívla jsem a podívala se na Harryho, na kterého dopadaly měsíční paprsky.

„Skoro půl noc." Usmál se.

„A tos mě jako nemohl přenést?" Vynadala jsem mu a protáhla se.

„Tak princezna by chtěla ještě přenést, jo?" Ušklíbl se. Drkla jsem do něho a oba jsme se zasmáli.

„Tak já pojedu." Zvedl se a namířil si to ke dveřím.

„Počkej." Zastavila jsem ho. „Zůstaň tady, přece nepojedeš domů tak pozdě." Navrhla jsem mu a u toho jsem taky vstala.

„A nebude to vadit Emily?" Otočil se na mě. Zakroutila jsem hlavou.

„Sám jsi říkal, že je s Liamem. A jsem si jistá, že by udělala to samé."

„Tak já si lehnu na gauč." Řekl a věnoval mi úsměv. Přikývla jsem a donesla jsem mu peřiny z ložnice, aby nemusel spát jen pod dekou. Přece jen, noci byly ještě pořád celkem chladné.

„Dobrou!" Zavolal na mě Harry, když už jsme oba dva leželi.

„Dobrou." Usmála jsem se a do pár minut byla opět tuhá. Zdál se mi hrozný sen. Nepamatuju si moc detaily, ale vím, že v něm byl Harry a někdo ho chtěl zabít. Bylo to hrozně reálné a ani za nic by mě nenapadlo, že je to jen sen.

„Annie! Annie tak už se vzbuď!" Cloumal se mnou Harry. Rychle jsem otevřela oči a sedla si. Brečela jsem. Jak ve snu, tak teď. Musela jsem se uklidnit.

„Harry!" Klečel u mojí postele a díval se na mě. Vzala jsem ho do náručí a plakala mu na rameno.

„Ššš... Už je to dobrý." Hladil mě po zádech. „Byl to jen sen." Po chvíli jsem se uklidnila. Harry mi utřel slzy a sedl si na válendu.

„Jak jsi to věděl? Že jsem měla zlý sen..." Zeptala jsem se nechápavě.

„Prvně jsem to nevěděl, ale křičela jsi moje jméno. Myslel jsem, že je ti špatně. Mluvil jsem na tebe a zjistil, že spíš." Vysvětlil.

„To je trapné." Zasmála jsem se. Harry jen zakroutil hlavou.

„Tak já půjdu, snad už tě nebudu strašit ve snech." Zavtipkoval a měl se k odchodu.

„Harry, počkej!" Chytla jsem ho za ruku a tím ho zastavila. Podíval se na mě tázavým pohledem. „Zůstaneš tady se mnou, prosím?" Zeptala jsem se ho. Neměla jsem žádné úmysly, jen jsem opravdu potřebovala mít někoho u sebe. Jeho pohled se ještě prohloubil.

„Jsi si tím jistá?" Zeptal se překvapeně. Kývla jsem hlavou, ale došlo mi, že mě asi nevidí, tak jsem dodala: „ano". Na to si lehl vedle mě a pohladil mě po vlasech.

„Můžeš mě chytit za ruku?" Žebrala jsem. Jsem posera, já vím.

„Otoč se." Přikázal mi. „Vím o něčem lepším." Trochu jsem se vyděsila, co se mnou zamýšlí, ale poslechla jsem a otočila se k němu zády, načež mě chytl kolem pasu a dal mi pusu na krk. Všimla jsem si, jak moc si dává záležet, aby se mě nedotýkal rozkrokem a musela jsem se nad tím pousmát. Aspoň jednou se chová jako gentleman. Zavřela jsem oči a v bezpečí Harryho náruče jsem do třetice všeho dobrého usnula.