Nice to meet ya (Niall Horan FF)

So long

„Oi oi!" Zakřičel nadšeně Louis. Jen jsem se usmála do polibku a dál si užívala ten úžasně nepopsatelný pocit, mít u sebe Nialla tak blízko. Opravdu jsem si nemyslela, že se mnou jeho přítomnost udělá takové věci...

„Sice je to krásný, lidi, ale už by stačilo, ne? Nechte si to na potom, všichni na vás pořád zírají." Zašeptal po chvíli Liam směrem k nám, což nás donutilo se od sebe konečně odvrátit.

„No vy dva máte zrovna co říkat." Ukázala jsem na něj a Emily, která dala jen ruce do obranného gesta a dál se usmívala od ucha k uchu. Niall mě objal zezadu a dal mi pusu do vlasů, načež můj pohled sklouzl k Harrymu. Trochu jsem sklesla, ale on mi ukázal zdvižené palce a věnoval mi povzbudivý úsměv, a tak jsem se opět lehce usmála.

„Kluci, kluci, podepíšete se nám?" Vynořily se vedle nás fanynky. Zrovna, když jsem chtěla něco říct.

„Jasně." Odpověděl Zayn a pokynul ostatním, ať s ním jdou trochu stranou, jelikož jsme stáli vyloženě uprostřed sálu.

„Potom si tě najdu." Špitl mi Niall do ucha a mrkl na mě. „Ne, že mi utečeš, mám s tebou ještě nějaké plány." Dodal a nezapomněl přidat ještě vzdušnou pusinku. Musela jsem vypadat jako totální blázen, a taky jsem se neustála červenala. Zůstala jsem tam stát jen s Emily, která srkala nějaký tmavý nápoj a šibalsky se na mě usmívala.

„Co je?" Žduchla jsem do ní a pití si přivlastnila.

„Nic, jen, že jsem tě dlouho neviděla takhle zářit." Odpověděla a vzala mě trochu bokem, abychom nepřekážely houfu fanynek, které se draly ke klukům.

„Ale jdi ty." Mávla jsem rukou. „Nezářím. Jsem úplně normální." Vzdorovala jsem a snažila se tvářit vážně, ale stejně mi pořád cukaly koutky, čehož si samozřejmě všimla.

„Jo, jasně." Uchichtla se. „Mě klidně lži, ale sama sobě bys neměla." Opřela se o pódium a svůj drink si vzala zase zpátky. Povzdychla jsem si a její pohyb zkopírovala.

„Tak jo." Zasmála jsem se. „Jsem šťastná. Nevám proč, oba jsme si navzájem tak ublížili, a já k němu přece jen cítím něco, co jsem snad ještě nikdy necítila. Jenže..." Znovu jsem povzdychla a zakryla si oči dlaněmi. Vzpomněla jsem si totiž na Harryho, a na všechny naše strávené chvíle. Taky jsme se políbili, a upřímně... Nevím, jak pro něj, ale pro mě to něco znamenalo. Myslím, že kdyby se dnes nestalo to, co se stalo, tak... Prostě by to asi dopadlo jinak. Ale dopadlo to takhle. Neřeš to. Prolétlo mi hlavou.

„Jenže co?" Pokrčila Emily obočí.

„Nic." Usmála jsem se a všechny myšlenky hodila za hlavu. Emily na mě ještě chvíli nevěřícně koukala, ale potom pokrčila rameny a dál se věnovala drinku, který jsem jí stejně téměř celý vypila. Podívala jsem se směrem, kam se sbíhaly fanynky a všimla si, že několik desítek jich už spokojeně odešlo. Na afterparty jsme si totiž nemohli dovolit takové kvantum lidí, a tak jsme s Jackem náhodně označili „výherní lístky", aby to bylo fér. Nepřišlo mi totiž správné z lidí vybírat další peníze, někteří by byli hned ze hry, a to se mi prostě nelíbilo. Svůj pohled jsem poté nechala na Niallovi, který výrazně gestikuloval, a i z dálky jsem slyšela jeho nakažlivý smích.

„Ani nevím, jak vám poděkovat." Otočila jsem se zpátky k Emily.

„Ale prosimtě, za co?"

„Za co?" Podivila jsem se. „Vždyť musela být makačka tohle zařídit. Čí to byl nápad? Tebe nebo Liama? Musím mu pak ještě poděkovat zvlášť. Příště ho za to možná nechám vyhrát v tenise." Mrkla jsem na ni.

„To klidně můžeš." Položila prázdnou sklenici na plácek za sebou. „Ale..." Zastavila se.

„Ale co?" Zkřížila jsem ruce na prsou.

„Já jen, že to nebyl Liam, který to s Niallem zařídil." Řekla opatrně a kývla hlavou směrem k Harrymu, který se zrovna objímal s jednou z posledních odcházejících.

„Harry?!" Vykulila jsem na ni oči. Než stihla cokoliv říct, zaslechla jsem Liama, jak na nás volá, ať jdeme za nimi.

„Už jdeme!" Odpověděla mu Emily a věnovala mi soucitný pohled. Všichni se shromáždili okolo baru a já jsem instinktivně zalezla za něj a vzala si zástěru.

„Co to děláš?" Zasmál se Niall." Otočila jsem se na něj a trochu se zastyděla.

„No, musím jim pomoct aspoň uklidit..." Řekla jsem vyplašeně a sjela pohledem po všech. Všichni se tvářili stejně pobaveně.

„Bože, ty jsi tak roztomilá, pojď sem..." Řekl Niall, chytil mě za boky a začal mě pusinkovat a hladit ve vlasech.

„Ehm." Odkašlal si Louis, takže jsme se od sebe odtrhli a podívali se jeho směrem. „Nebudeme si na to muset zvykat, že ne? Vím, že jste se teď dali dohromady, ale... Nebudete to dělat pořád, že? Zvedá se mi totiž kufr." Dodal a chytl se za břicho, jako, že bude zvracet.

„Idiote." Žduchl do něj Niall a Louis se začal smát. Otočila jsem se, a měla se k práci, jenže se zrovna objevil Jack a vyhnal mě s tím, že dnes je můj den a pracovat můžu kdykoli jindy. Asi 2 minuty jsem se s ním hádala, ale potom jsem to vzdala a s povzdechem si sedla na volné místo vedle Nialla.

Ač mi to bylo nepříjemné, tak jsem si stejně jako ostatní objednala drink a všichni jsme si začali povídat. Zrovna jsme se všichni zvedali, že půjdeme na parket, jelikož pár holek už bylo asi 3x za Harrym a přemlouvaly ho, ať jdou s ním, když v tom se rozletěly vchodové dveře, div že nevypadly z pantu.

Pořádně jsem se lekla a všichni jsme se sborově otočili. Niall mě okamžitě chytl za ruku. Musela jsem se ušklíbnout, protože jsem si nebyla jistá, jestli to udělal, abych se nebála, nebo jestli se bál sám. Pobavený úšklebek se ještě prohloubil, když jsem zjistila, kdo byli nově příchozí.

„Já jsem ti říkala, ty idiote, že jsi měl jet tou zkratkou, jak nám říkal táta."

„Hm, až na to, že ta tvoje zkratka nebyla žádná zkratka, ale byla ještě delší."

„Určitě tam nebyla taková debilní kolona, jako tady, debile. Jestli jsme to nestihli..."