Nice to meet ya (Niall Horan FF)

Once in a lifetime

Pohled Nialla:

Od incidentu s Annie uběhlo 5 dní. Myslel jsem na to každý den, po nocích jsem nemohl spát, a tak jsem psal řádky na cáry papíru. Když už nic, tak aspoň díky ní napíšu nové album. Pomyslel jsem si, ale hned jsem si za to chtěl nafackovat. Pravda je, že jsem byl neuvěřitelně naštvaný. Na Annie, na Lucy, ale taky na sebe. A tak jsem trochu chápal, že i ona na mě má vztek. Kdyby si to ale nechala vysvětlit... Seděl jsem za stolem u našich a jako tělo bez duše popíjel kávu. Nevěděl jsem, co mám dělat. Jestli se jí mám ozvat, nebo přijít rovnou k Jackovi, nebo nedělat nic a prostě na to všechno zapomenout. Na všechny ty city a motýlky v břiše, na všechen ten smích... Byl jsem tak mimo, že jsem si ani nevšiml, že naproti mně sedí Greg a bedlivě mě pozoruje. Trochu jsem se lekl.

„Jak dlouho už tu jsi?" Promnul jsem si spánky. Byl jsem hrozně unavený.

„Asi půl hodiny." Pozoroval mě dál, aniž by mrkl.

„A jak dlouho už na mě takhle civíš?" Pokrčil jsem obočí. Trochu mě to děsilo.

„As tak 29 minut." Odpověděl. Trochu jsem se odvrátil a pak se dál věnoval své kávě, i když už byla téměř studená. „Měl bys se sebou něco dělat." Dodal.

„Co prosím?" Nechápal jsem. Nebo spíš jsem ani nechtěl.

„Vypadáš hrozně. Po nocích si vyhráváš a ve dne chodíš jako mrtvola. Neříkej mi, že je to všechno kvůli té holky, protože není možné, aby tě do takového stavu dostal někdo, koho neznáš ani měsíc." Vysvětlil a konečně na mě přestal aspoň tak zírat. Nevěděl jsem, co na to říct, a tak jsem jen pokrčil rameny. Greg si povzdychl a otevřel noviny. Milionkrát jsem mu říkal, ať si radši stáhne zprávy do mobilu, že je to zdarma, ale nenechal se přemluvit, je prostě staromódní. „Prostě s tím něco udělej, nebo skončíš špatně." Dodal. „Máma už taky začíná něco tušit." Zakroutil jsem nad tím hlavou a zvedl jsem se, abych mohl hodit hrnek do dřezu, ale pak mě zarazila titulní strana. „Sakra, kde je ten zatracený sport?!" Nadával Greg a hbitě listoval.

„Vždyť čteš bulvár." Povytáhl jsem obočí. Greg se podíval na titulní stranu.

„Aha, moje chyba." Zasmál se nad vlastní blbostí a vzal si jiné.

„Dej to sem!" Rozkázal jsem mu, když je chtěl zahodit. Nechápavě se na mě podíval a noviny mi podal. Podíval jsem se na titulní fotografii. Byla tam Annie a Harry, jak spolu sedí v parku. Ještě víc, než ta fotka mě dostal titulek: „Harryho nová láska?". Praštil jsem novinami o stůl a hbitě jsem vstal. Byl jsem vytočený jak nikdy. Potřeboval jsem si do něčeho bouchnout. „Zasranej Harry!" Vylezlo ze mě jen. Vyletěl jsem z kuchyně a práskl za sebou dveřmi.

***********************************************************************************************

Pohled Annie:

Celý čtvrtek jsem strávila s Emily sledováním seriálů a taky plánováním charitativního koncertu. Měl být už příští víkend, a tak jsem musela dopilovat všechny detaily a pomalu začít navrhovat letáčky. Emily celou dobu žvanila o tom, že doufá, že jí na tom předávání uvidí Jeremy a bude žárlit, a jak to všechno bude úžasné. Měla radost z toho, že tam jdu taky. Harry říkal, že tam Niall nebude, ale nemohla jsem si pomoct a trochu jsem se bála, co si o mě bude myslet, když tam jdu s Harrym. Na druhou stranu, on se líbal se svou bývalkou a já jdu s Harrym jen jako kamarádka. Může si za to sám. Přesvědčovala jsem sama sebe. Nevím, co by mi on mohl vyčítat. I přesto mě to ale v hloubi duše žralo. Šly jsme spát brzo, protože Em šla na ranní a mě čekal perný den u Jacka. Emily usla tak do minuty, ale já jsem se převalovala ještě asi hodinu, jelikož jsem nad vším přemýšlela. A potom mi to došlo. Nemůžu nikam jít, musím pomáhat Jackovi.

***********************************************************************************************

Ráno jsem se vzbudila, když už byla Emily dávno pryč. Rozhodla jsem se, že Jackovi nebudu říkat vůbec nic, abych ho zbytečně nezatěžovala. Věděla jsem, že Emily to nějak pochopí. Čeho jsem se ale bála nejvíc, byl Harry. Přemlouval mě celý večer, poslal mi ty nejkrásnější šaty, co jsem v životě viděla, a já ho odmítnu den předem. Cítila jsem se hrozně, ale opravdu jsem v tom Jacka nemohla nechat, když jsem mu nabídla pomoc. Zhluboka jsem se nadechla a vytočila Harryho číslo. Zvedl to asi po třetím vyzvánění.

„Ahoj kočko." Pozdravil klidným hlasem.

„Harry..." Začala jsem. Chtěla jsem se nadechnout, než budu pokračovat, ale Harry mi skočil do řeči.

„Co se děje? Jsi v pořádku?" Strachoval se hned.

„Jo, jo jsem, všechno je v pohodě. Poslyš, já s tebou nemůžu jít na to předávání..." Vysvětlila jsem skleslým tónem.

„Cože? Co to říkáš? Proč nemůžeš?" Vylekal se. Všechno jsem mu začala vysvětlovat. Oba jsme z toho byli dost smutní. Když jsem slyšela, jak se ten jeho veselý hlas přeměnil na zklamaný, chtělo se mi z toho brečet. Ještě jednou jsem se omluvila a telefon položila. Bylo mi to opravdu líto, ale byla jsem si jistá, že si určitě najde nějakou náhradu, a bude mnohem lepší, než jsem já. Po skončení telefonátu jsem se začala chystat k Jackovi. Vzala jsem všechny podklady a návrhy, které jsem předešlý den vytvořila a vyrazila jsem. Jack měl dobrou náladu a všechny mé nápady se mu líbily. Jediná věc, co tomu chyběla, bylo nějaké velké jméno. To si myslel Jack, já jsem byla nadmíru spokojená. Ten den jsme moc zákazníků neměli, a tak jsem šla brzo domů. Místo toho, abych šla spát, jsem ale vzala kytaru a začala vybrnkávat rytmus a k tomu mě napadalo spoustu slov.

„Once in a lifetime it's just right,
we make no mistakes
Not even a landslide or riptide
could take it all away

Somehow it feels like nothing has changed
right now my heart is beating the same
Out loud someone's calling my name
It sounds like you

When I close my eyes
all the stars align
And you are by my side
You are by my side..."

Hrála jsem tak dlouho, dokud na mě z ložnice nezačala křičet Emily, že by ráda spala, tak ať to nechám na zítra. Tak jsem si povzdechla a celá sklíčená se připravila ke spánku.

************************************
Ahoj! Tenhle díl je takový nemastný neslaný, ale slibuju, že o to zajímavější bude ten další 😉 Hezký den, kočky ❤