Nice to meet ya (Niall Horan FF)

Everywhere

Vzbudila jsem se a podívala se na sebe do zrcadla. 

Toho, co jsem viděla, jsem se zhrozila. 

Měla jsem rozmazanou řasenku po celém obličeji. 

Šla jsem do sprchy a v hlavě jsem měla jedinou myšlenku - že odsud musím co nejrychleji vypadnout.

Měli jsme zůstat až do konce týdne, ale měla jsem takové tušení, že tady bude chodit oxidovat a já už jsem ho opravdu nechtěla vidět. Jestli se nám zase nevloupal do kuchyně. Pomyslela jsem si a protočila panenky. 

Až po tom, co jsem se nachystala, jsem se odhodlala podívat na telefon. 

Měla jsem asi 30 upozornění a z toho tak 20 zpráv. 

Dvě byly od Liama, jestli jsem dojela v pořádku. 

Viděla jsem i nějaké od Nialla, ale ty jsem se ani neobtěžovala přečíst. 

Další byly od mých kamarádek z Česka. 

Nějaká fanynka nás vyfotila a teď ta fotka koluje po internetu. Mega. 

Rozhodla jsem se na to nereagovat. Prostě na to všechno zapomenu.

***

„Opravdu tady nechceš ještě zůstat s námi?" Zeptal se taťka.

„Ne, tati. Vážně bych raději vypadla."

„No dobře. Odvezu tě."

„Ne, to je v pohodě. Pojedu vlakem." Usmála jsem se.

„Nevypadáš moc v pohodě. Pojď sem." Obejmul mě.

„Ne vážně tati, to je dobrý." Usmála jsem se, ale byl to úsměv plný skryté bolesti.

„Nechceš aspoň počkat, až se Cara vrátí z obchodu a nasnídat se s námi?" Zeptala se Penny.

„Ne, jede mi to za dvacet minut. Stejně nemám chuť s ní dnes mluvit." Vydala jsem se k odchodu.

„Tak čau ségra. A dej vědět, jak to vaše drama dopadne." Žduchl do mě David.

„Debile." Řekla jsem jen. Očividně ho to moc nežralo, protože pořád neztrácel pobavený výraz.

„Tak se zatím mějte." Pozdravila jsem a sunula se ke dveřím.

***

Pohled Nialla:

Tak jo. Uklidni se. To zvládneš. Snažil jsem se uklidnit sám sebe. 

Stál jsem před domem Cary a asi minutu nervózně přešlapoval, dokud jsem se neodhodlal zmáčknout zvonek. Rozezněla se pomalá melodie a za chvíli jsem uslyšel kroky. Už podle stylu chůze jsem poznal, že to není ona. 

Zvláštní, jak někoho znáte pár dní a máte pocit, že ho znáte vlastně odjakživa. 

Otevřel mi její táta.

„Dobrý den." Pozdravil jsem. „Je tady Annie?" Změřil si mě pohledem.

„Ty budeš Niall, viď?" Vydedukoval. Podal jsem mu ruku.

„Ano, těší mě." Řekl jsem zdvořile.

„Annie odjela asi před hodinou." Odpověděl na předchozí otázku.

„Aha. A kdy se vrátí?" Zeptal jsem se.

„Nevrátí.." Řekl mi. Chvíli bylo ticho. Došly mi slova. Pak pokračoval: „Jela zpátky domů do Anglie."

„Aha. A byl byste tak hodný a dal mi její adresu?" Poprosil jsem. Chvíli na mě zíral.

„Promiň, to asi ne. Myslím, že by s tím nesouhlasila." Odpověděl. Zklamaně jsem se podíval na kytku, kterou jsem celou dobu držel v ruce.

„Dobře. Až ji uvidíte, můžete jí aspoň vzkázat, že jsem tady byl a že bych s ní chtěl mluvit?"

„Určitě." Usmál se. „Rád jsem tě poznal, Nialle." Podal mi ruku na rozloučenou a zabouchl dveře. Otočil jsem se a se skloněnou hlavou jsem pomalu odcházel.

„Počkej brácho!" Ozvalo se za mnou. Přiběhl ke mně David.

„Adresa." Řekl a podal mi papírek. „Riskuju zabití, tak to hlavně nepodělej." Poplácal mě po zádech.

„Myslím, že víc podělat už to snad ani nejde."

***

Pohled Annie:

Odpoledne, když už jsem byla doma, mi volala kamarádka:

„Takže ty si klidně přijedeš a ani mi nedáš vědět?" Ozvalo se z mobilu místo pozdravu.

„Taky tě zdravím." Zasmála jsem se.

„No tak se oblíkej. Jdeme na drink. Musíme probrat spoustu věcí."  Sice jsem neměla moc náladu někam jít, ale nakonec jsem souhlasila. Aspoň na to nebudu tak myslet. 

Vyměnila jsem svůj super pohodlný overal na spaní za ani trochu pohodlné společensky přijatelné oblečení a chystala se k ochodu. 

Když jsem otevřela dveře, nevěřila jsem svým očím. 

Na zemi ležela kytice tulipánů s lístečkem.

 Bylo mi tak trochu jasné, odkud vítr vane, ale nedalo mi to a i tak jsem ji zvědavě zvedla. Přečetla jsem si text na lístečku. Stálo tam: 

„My mind is complicated
Find it hard to rearrange it
But I'll have to find a way somehow
Overreacting lately
Find it hard to say I'm sorry
But I'll make it up to you somehow."

Skrčila jsem ho a letěl rovnou do nejbližšího koše. I s kytkou. 

Nasedla jsem na metro a jela pár zastávek k našemu oblíbenému podniku. 

Emily už tam na mě čekala. 

Pevně jsme se objaly a šly si sednout dovnitř. 

Byl to takový menší roztomilý bar. Mají tam hrozně širokou nabídku drinků. Pokaždé, když přijedu, objednáme si něco jiného. 

Tentokrát jsme si objednaly něco s názvem „Fruit garden". 

Tohle bylo takové naše místo, kde jsme vždycky řešily naše vztahy, a i když jsem se tomu chtěla vyhnout, tak mě nepřekvapilo, že se mě Em hned začala vyptávat na mého bývalého a samozřejmě na Nialla. 

Protože asi jako dalších 10 milionů lidí viděla tu hroznou fotku z hospody.

„Já tě nechápu." Pronesla, když jsem jí to celé dovyprávěla a srkla si z koktejlu. „Co bych za to dala já, kdybych přišla na to, že můj přítel je zpěvák! To je něco jako princ, ne?" Zasmála jsem se a taky se napila.

„Ale prosím tě, vždyť Jeremy je princ jak vyšitý!" Zasmály jsme se.

„Jo, princ sledování Chelsea a nicnedělání." Udělala si srandu ze svého přítele. 

„Víš jak to myslím. Jasně, ten tvůj bývalej byl kretén, ale to neznamená, že Niall takový bude taky. Vždyť byl celou dobu v pohodě ne? Navíc je to fakt fešák." Zazubila se. „A vůbec, nevíš jestli Harry teď někoho má?" Káravě jsem se na ní podívala.

„Za prvé. Znám ho pár dní. Ze začátku jsou všichni milí a hodní. Klidně se z něj může vyklubat kretén a víš co, vlastně tomu celkem věřím. Podle mě je to kretén. Kretén všech kreténů. Předseda klubu kreténů. Kdo by předstíral, že není slavný? Tím se snad má chlubit ne? Já bych to teda řekla hned. Řeknu ti kdo, někdo kdo chce jen sbalit holku, aby si s ní užil a pak jí odkopl. Jak říkám. Kretén. A ani nevím kdo Harry je, natož jestli někoho má. Hleď si svého prince jo?" Žduchla jsem do ní. Ale to už mě nevnímala, protože zírala na televizi.

„Dívej! My o vlku..." Ukázala na ní. Otočila jsem hlavu. No jasně. Kdo jiný by tam byl. Dokonce v živém vysílání.

________________________________________________________________________________

-Tato kapitola má 1056 slov-