Nice to meet ya (Niall Horan FF)

History

Pohled Harryho:

Na druhý den jsem vstal pěkně pozdě. Liam s Emily totiž odjeli až kolem 4 ráno. Za tu dobu jsem stihl dopít ještě jednu láhev vína, kterou jsem měl nachystanou, a tak mě taky trochu bolela hlava, ale něco tak banálního mě přece nemohlo zastavit. V půl 5 jsem měl na neutrálním místě schůzku s Niallem. Teda - on ještě neví, že tam budu. Liam to zařídil tak, aby přišel na domluvené místo za úplně jiným účelem. 

Dal jsem se dokupy a pomalu se začal chystat. 

Celou dobu jsem myslel na včerejší večer a na Annie. Měl bych jí napsat? Přemýšlel jsem. Nechtěl jsem se totiž vnucovat. Po asi dvouhodinovém přemítání jsem se rozhodl, že jí teda napíšu, a už jsem měl rozepsanou zprávu, ale nakonec byla rychlejší. Když jsem viděl na displeji její jméno, málem jsem chytl zástavu.

Annie: Ahoj, můžu s tebou zítra počítat?

Aha, takže jde jen o ten koncert. Povzdechl jsem si a odepsal.

Hazza: Ahoj, neboj, všechno platí.

Zamkl jsem telefon s tušením, že už se neozve. K mému překvapení mi ale po chvíli blikla další zpráva.

Annie: Super, nemůžu se dočkat. J

Annie: Omlouvám se za včerejšek. Emily mě opravdu potřebovala.

Jo jasně. Zakroutil jsem hlavou.

Hazza: V pohodě, už to neřeš.

Annie: Jsi naštvaný?

Nebyl jsem. Samozřejmě, že ne. Jak bych mohl. Jenom opravdu nejsem zastánce řešení něčeho takhle po telefonu. Navíc jsem si to už nechtěl moc připomínat.

Hazza: Uvidíme se zítra. J

Na jinou odpověď jsem opravdu neměl sílu. 

Oklepal jsem se a podíval se na hodinky. Pravý čas vyrazit. 

Nasedl jsem do auta a jel do kavárny, kde jsme měli sraz. Důležité bylo, aby tam Niall přišel dřív než já, aby mě tam nedejbože neviděl a neotočil to, a tak jsem pár minut před příjezdem zavolal Liamovi, jestli jde všechno podle plánu. Všechno mi odkýval a popřál mi hodně štěstí. 

Zaparkoval jsem, nasadil kapuci a sluneční brýle a nenápadně se podíval skrz výlohu, jestli ho náhodou neuvidím. Naštěstí seděl kousek od okna, a tak jsem se nemusel obávat, že ho budu muset hledat. 

Než jsem vkročil dovnitř, zhluboka jsem se nadechl. Zacinkal zvonek. Niall ani nezvedl hlavu. Hbitě něco ťukal do mobilu a u toho srkal kávu. Pokynul jsem servírce a ukázal na prstech číslo 2. Pochopila a kývla na souhlas. 

Rychlou chůzí jsem docupital ke stolu, kde Niall seděl a beze slova si přisednul naproti. Díval jsem se na něj a čekal, až odvrátí pohled z displeje. To se stalo téměř ihned.

„Ty..." Pokrčil naštvaně obočí a vstal.

„Počkej, Ni, stůj!" Chytil jsem ho.

„Proč bych měl? Co po mě ještě chceš, Harry? Já už ti totiž nemám co dát." Odpověděl, a já jsem věděl, že tím naráží na Annie.

„Prosím, prostě mě vyslechni. Není to tak, jak si myslíš."

„Jo? Takže to není tak, že máš zálusk na Annie? Když víš, jak mi na ní záleží i přes to všechno? Nechodíš s ní na galavečery, aby všichni viděli, že k tobě patří a nerandíš s ní? Takže jsi neporušil náš slib?" Zvýšil Niall hlas, až k nám doputovaly pohledy pár zvědavých lidí. Podíval jsem se na ně a usmál se.

„Niallere, uklidni se. Všechno je to trochu složitější..." Řekl jsem téměř šeptem a donutil ho se posadit.

„Nevidím v tom nic složitého, Harry. Prostě zase musíš mít všechno." Reagoval Niall už trochu tišeji, pořád ale dostatečně nahlas, aby nás někdo mohl slyšet. Jen jsem se modlil, aby okolo nebyli žádní novináři. „A to jsem si myslel-..." Chtěl pokračovat, ale zrovna přišla servírka s mojí objednávkou.

„Děkuji, Rose." Přečetl jsem si její jmenovku a usmál se. Úsměv mi oplatila a vrátila se na své pracoviště. Niall jí také věnoval falešný úsměv. Když byla v bezpečné vzdálenosti, úsměv ztuhnul a on pokračoval:

„A to jsem si myslel, že bychom to mohli dát zase dohromady. Že bychom spolu mohli zase vystupovat, ale ne, tohle prostě nejde. Nemůžu zpívat, natož kamarádit s někým tak sobeckým jako ty, Harry. Nezáleží ti na nikom jiném, než na sobě. Moc dobře jsi věděl, co pro mě Ann znamená, a stejně jsi využil mojí zranitelnosti. Končím, takhle to prostě nejde. Opravdu by mě za ty roky, co tě znám, nenapadlo, že se z tebe stane takový prevít. Zabil jsi i to poslední smítko naděje, že by ke mně Annie mohla chovat stejné city, jako já k ní. A s takovým člověkem já už nechci strávit ani minutu. Měj se Harry, snad vám to vyjde." Řekl, a znovu se chystal odejít. 

Po tom všem, co o mě řekl, jsem měl chuť se s ním zhádat do aleluja. Hrozně mě to bolelo, protože mě zná 10 let, a teď o mě říká takové věci, které podle mě moc dobře ví, že nejsou pravda. 

Jedna moje část ho chtěla nechat, vykašlat se na všechno, i na One Direction, zkusit si získat zpět Annie, a na tohle všechno zapomenout. 

Ale ta druhá část mu chtěla ukázat, že jsem pravý opak toho, co tady teď vyjmenoval, a že já těch 10 let za hlavu rozhodně házet nechci. A tak, když se zvedal, tak jsem pleštil o stůl jedním z letáčků, které udělala Annie jako pozvánku na charitativní koncert, a které visely téměř na každém rohu u jejího obydlí.

„Co to je?" Zeptal se, jelikož ho to zaujalo.

„Tvoje poslední šance."