Nice to meet ya (Niall Horan FF)

Ready to run

„No kde jste?!" Zprdla nás místo pozdravu Emily.

„Zpozdili jsme se jen o 5 minut." Povytáhnu obočí.

„Víš kolik je v tenise 5 minut?" Byla dramatická a já jsem protočila očima. Převlékli jsme se do sportovního oblečení, trochu se rozcvičili a po chvíli už začali hrát. Jsem opravdu soutěživý typ, a musím říct, že ve hře se to dost ukázalo. Skákala jsem i za míči, které jsem neměla šanci odehrát, ale kupodivu se mi to párkrát podařilo, a to jsme na sebe s Harrym vždycky skočili radostí. Doslova. Nakonec to skončilo remízou, a s tím byli všichni spokojení, ale já jsem se s tím nemohla smířit.

„Tak to teda ne!" Pleskla jsem raketou o zem a šla k síti, abych byla blíž Liamovi s Emily. „Remíza je jako prohra, a já neumím prohrávat." Řekla jsem povýšeně.

„Mě se zdá remíza fér." Objevil se vedle mě Harry a promnul si zátylek. Hodila jsem na něj vražedný pohled.

„Fajn." Souhlasil Liam. „Poslední set. Kdo prohraje, platí večeři za všechny. A my – teda, ti, kteří vyhrajou, vyberou, kam se půjde." Řekl a změřil si mě vyzývavě pohledem. Liam asi taky nerad prohrává. Naše obličeje od sebe byly jen na pár centimetrů a oba jsme se tvářili odhodlaně, ale šlo vidět, že oba se trochu bráníme smíchu.

„Psst, Ann..." Špitl Harry, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. „Já jsem si dneska nebral tolik peněz..."

„Platí! Budeš brečet, Payne." Řekla jsem a podala si s Liamem ruku. „My dneska neprohrajeme." Řekla jsem směrem k Harrymu, který se tvářil ustaraně. Musím říct, že ten set byl snad nekonečný. Všechno měl rozhodnout jeden míček. Liam na mě nahrál a už si myslel, že vyhráli. Otočil se k Emily a začali se radovat, protože si myslel, že nemám šanci to uhrát. Jenže to bych nebyla já, kdybych to vzdala. Sklouzala jsem se po antuce, tak, že jsem skončila na zemi. Švihla jsem raketou a doufala, že trefím. Trefila, míč se odrazil těsně za sítí. Začala jsem jásat a otočila se na Harryho. Ten se ke mně rozběhl a vyzdvihl mě do vzduchu. Omotala jsem kolem něho nohy a vítězně jsme skandovali: „Harnie! Harnie!" Vyplázla jsem jazyk na Liama. Naštvaně odhodil raketu a posadil se na kraj hřiště. Emily za ním hned přicupitala, aby si ho utěšila a my s Harrym jsme se nepřestali radovat.

„Tak kam půjdem?" Zazubila jsem se a šťouchla do Harryho. Liam to ještě chvíli vstřebával, a potom se konečně odhodlal aspoň vstát ze země. Po chvíli už to byl zase ten hodný, milý usměvavý kluk, a dokonce nám pogratuloval. S Em jsme se potom vydaly do sprch, kde mě začala zpovídat:

„Poslouchej, jak to máte s tím Harrym?" Zeptala se, když jsem si zrovna česala vlasy.

„Jak jako? Nijak." Pokrčila jsem obočí. „Jsme normální kámoši, vždyť víš jak to je." Odbyla jsem ji.

"Jo, a to sexuální napětí co mezi sebou máte, to se mi jen zdá, viď?" Usmála se šibalsky.

„Ty máš co říkat." Protočila jsem očima. „Nevím, kdo tady včera spal u Liama." Zkřížila jsem ruce na prsou a věnovala jí veškerou pozornost. Taky jsem se chtěla dostat k jinému tématu.

„No a?" Řekla po chvíli mlčení.

„No a?" Zopakovala jsem po ní. „Neříkej, že jste celou noc hráli pexeso." Zavtipkovala jsem. Všimla jsem si, jak zrudla a znejistila. Otevřela jsem pusu. „Emily! Ty jsi s ním spala!" Začala jsem se hihňat.

„To teda ne!" Bránila se, ale já jsem jí nevěřila ani půl slova.

„Nekecej!" Provokovala jsem jí. „Začali jste na afterparty a dokončili to u něj doma." Zazubila jsem se a ukradla jí tričko.

„Dej to sem!" Žadonila.

„E-e." Utíkala jsem.

„Až mi přiznáš, že jsi s ním spala." Honily jsme se po celé koupelně obě jen ve spodním prádle

„Annie!" Utíkala za mnou Em a taky se smála. „Nech toho!"

„Tak to přiznej!" Už mě nebavilo běžet pořád dokolečka, tak jsem zabočila do chodby, kde se zdálo, nikdo nebyl. Zdálo. „Přiznej to, nebo půjdeš za svým miláčkem bez trička." Vyplázla jsem na ní jazyk a zůstala stát na chodbě ve svých kravičkových kalhotkách a bílé podprsence, zatímco Emily byla pořád ve sprchách.

„Fajn! Tak jsem s ním spala, stačí?!" Zasmála se Emily a zakryla si obličej. Začala jsem radostně křičet.

„Hezké kalhotky." Ozvalo se za mnou. Polekaně jsem sebou trhla a otočila se za hlasem.

„Harry!" Rychle jsem se zakryla trikem od Emily. Harry si mě pobaveně a zároveň vyzývavě prohlížel.

„Takové jsi měla i včera pod šaty?" Culil se a mrkl na mě.

„Vodprejskni Harry!" Řekla jsem naštvaně. Cítila jsem, že jsem rudá až na zadku.

„Já? Ty tady pobíháš skoro nahá po chodbě." Ušklíbl se a opřel se o zeď. Protočila jsem panenky a zacouvala zpátky do koupelny, aby si neprohlížel moje pozadí. Emily samozřejmě dostala výbuch smíchu.

„Ne, žádné sexuální napětí." Posmívala se mi.

„Sklapni." Hodila jsem po ní její triko. Celý večer jsem pak poslouchala nemravné poznámky a Harryho pobavené pohledy.

***************************************************************************************************************

Další den ráno jsem vstala dřív, abych došla nakoupit, protože Emily neměla v ledničce fakt už téměř nic. Zrovna jsem si prohlížela regál s cereáliemi, když jsem uslyšela, jak někdo šeptá moje jméno. S leknutím jsem otočila hlavu, ale nikoho jsem neviděla, tak jsem usoudila, že se mi to asi jenom zdálo.

„Pst, Annie!" Slyšela jsem znovu a tentokrát jsem si byla jistá, že to bylo doopravdy. Podívala jsem se před sebe, kde byla škvíra po vyprodaných Cheerios a šlo tak vidět na druhou stranu regálu. Střetla jsem se s párem modrých očí, které se dívaly mým směrem. Když si dotyčný všiml, že se dívám, radostně mi zamával.

„Louisi?" Řekla jsem polohlasem.

„Pššt!" Dal si prst před pusu a přišel ke mně. Takže je to on.

„Ahoj." Zašeptala jsem a pousmála se, protože mi došlo, že asi dělá tajného agenta před fanynkami.

„Ahoooj." Obejme mě. „Poslyš, sejdeme se za obchodem, jo? Musím teď být inkognito." Dodá.

„Dobře." Odpovím, ale jsem trochu zmatená. Nakoupím si co potřebuju a projdu úzkou uličkou, která vede za obchod. Nějakou chvíli čekám, než se konečně objeví.

„Ahoj." Pozdraví mě znova, ale už normální hlasitostí a opře nákup o zeď. „Jsem rád, že tě vidím." Mrkl na mě a nabídl mi cigaretu. Chvíli jsem váhala, a pak jsem jednu z krabičky vytáhla. Přece je to jednou za čas.

„Já tebe taky." Oplatila jsem mu široký úsměv. Jen tak jsme tam kecali a povídali si, bylo fajn si konečně s někým pokecat o jiných věcech než je Liam nebo Niall, nebo každou chvíli neposlouchat drzé narážky.

„Už musím jít." Řekl, když jsme dokouřili, smutně. „Doma mě čeká El." Vysvětlí a já přikývnu a zvednu svoje tašky ze země. „Ale kdybys chtěla, můžeš se zase stavit na panáka." Usmál se. „Aspoň by ses s ní mohla seznámit." Mrkl na mě.

„A ty si myslíš, že by mě chtěla poznat? Vždyť jsem „bezcitná zlatokopka"." Udělala jsem ve vzduchu uvozovky, kterými jsem narážela na jeden článek, co jsem o sobě dnes přečetla. Loui se nepatrně zasmál.

„Řekl jsem jí, jak to je." Mrkl na mě. Zatvářila jsem se trochu zklamaně, a tak mě Loui chytl za rameno a následně obejmul. „Neboj, chytří lidi takovým debilním bulvárním žvástům nevěří." Povzbudil mě a já jsem doufala, že má pravdu. „Tak zítra v 7!" Dodal a utekl ode mě. S lehkým pousmáním jsem si povzdechla a taky se vydala směrem domů.