Nice to meet ya (Niall Horan FF)

Flicker

Namíchala jsem sobě a Louisovi drink a chystala se jít zpátky, jenže jsem si všimla, že Jack a ostatní obsluhující opravdu nestíhají, a tak jsem se chtě nechtě rozhodla jim pomoct. Nemohla jsem to nechat jen tak.

„Kam zas jdeš?" Pokrčil Louis obočí, když jsem mu podala drink a měla se k odchodu.

„Musím jim pomoct, oni opravdu nestíhají." Řekla jsem soucitným hlasem.

„To ale neuvidíš celé Harryho vystoupení!" Vyděsila se Emily. Já jsem se jen ironicky pousmála.

„Myslím, že to nějak přežiju." Jakoby mě neznala.
Harry měl vystupovat jako poslední a pak byla naplánovaná afterparty. Nic velkého, prostě to samé, co doteď, akorát tady bude méně lidí a nebude živá hudba, ale DJ.

Oblékla jsem si zástěru, abych si nezašpinila své oblíbené šaty a usmála se na Jacka. Museli jsme se dorozumívat takhle přes gesta, protože tam byl takový hluk, že bychom na sebe museli křičet, a tím bychom akorát ztráceli čas. Moje pracně nakulmované vlasy jsem si stočila do drdolu, aby se mi žádný vlas náhodou nikam nezatoulal a za doprovodu Harryho zpěvu se pustila do práce.

Občas moje oči přejely po celé místnosti a hledaly onu zvláštní osobu, ale už jsem ji ani jednou nespatřila. Asi z toho všeho už blázním. Zastavila jsem se na chvíli a sáhla si na čelo, jestli nemám teplotu.

Oddechla jsem si, když skončila poslední Harryho písnička a opět se ozval bouřlivý potlesk, vřískání, pískání a všelijaké jiné možné zvuky, které vycházely z publika.

„Tak jsme to zvládli!" Zakřičela jsem směrem k Jackovi, který mě ale samozřejmě nemohl slyšet. Jenom se smál a přikyvoval. Utřela jsem si pot z čela a napila se vody. Potom jsem šla dozadu, abych se nenápadně navoněla.

Když potlesk alespoň trochu ustal, vynořil se na pódiu Nick, který byl opět plný energie. Moc jsem nevnímala, co říkal, protože jsem se opět soustředila na míchání drinků. Byly to takové ty klasické řeči, jakože děkuje za účast a podobně.

„... a přeji všem za nás všechny hezký zbytek... Moment!" Zaslechla jsem úryvek a slovo „moment" mě donutilo stočit svůj pohled směrem k pódiu.
Před zraky všech diváků se vynořil Liam, který přišel k Nickovi, do ruky mu vložil nějaký lísteček a začal mu cosi šeptat do ucha.

„Co to má znamenat?" Zeptala jsem se Jackovy ženy, která zrovna stála vedle mě a skládala skleničky do myčky a zamračila se.

„Netuším." Pokrčila rameny a dál se věnovala svoji práci.

„Aha, chápu. Dobře." Řekl Nick do mikrofonu a ukázal Liamovi zdvižený palec, což mu Liam hned oplatil.

„Ještě jednou tequilla sunrise prosím." Usmála se na mě z druhé strany baru nějaká slečna.

„Jo jasně, hned to bude." Řekla jsem ledabyle a začala vytahovat příslušné tekutiny z obrovské lednice, přičemž jsem pořád jedním okem bloudila k pódiu a čekala, co se bude dít.

„Dámy a pánové..." Začal Nick, když Liam odcupital pryč a on se ocitl na pódiu opět sám. To bylo snad poprvé, co celé publikum bylo téměř zticha, jelikož všichni byli stejně napjatí, tak jako já. „Zdá se, že dnešní line up není zdaleka u konce, protože mi právě přišlo oznámení, že nás čeká ještě jedno výjimečné vystoupení!" Oznámil.

Nalila jsem tequillu do odměrky a nevěřícně kroutila hlavou. Jaké vystoupení? Vždyť jsem sama dělala celý harmonogram, jaktože o ničem nevím? Mračila jsem se a snažila se vzpomenout, jestli jsem přece jen na něco nezapomněla. „Jste taky tak nadšení jako já?" Rozehříval Nick publikum. One Direction. Bliklo mi hlavou. Beztak to kluci říkali jen tak, že nevystoupí, protože mě chtěli překvapit, a teď společně něco zazpívaj! Napadlo mě a začala jsem se usmívat od ucha k uchu, protože jsem byla na 100% přesvědčená, že jsem na to kápla. „Prosím o velký potlesk!" Zakřičel Nick a šel do zákulisí.

„Tak prosím." Podala jsem drink slečně a usmála se.

„Děkuji." Úsměv mi opětovala. „Víte, je mi to trapné, ale můžu se zeptat, kdo to je?" Zeptala se mě ještě a ukázala směrem k pódiu.

„No přece one..." Vesele jsem se otočila za jejím prstem, ale úsměv mi v tu chvíli ztuhl. Všeho jsem nechala a zkřížila ruce na prsou. Co to má sakra znamenat? Kdo to je a co má co do činění s Liamem? Lítaly mi hlavou myšlenky.

Na place se totiž objevil onen záhadný týpek, kterého už jsem dneska jednou viděla. I přes sluneční brýle jsem postřehla, že nejistě přejel pohledem po celém sále. V ruce držel kytaru. V tu chvíli bylo takové ticho, že by šlo slyšet spadnout i špendlík, tak byli všichni napjatí.

„Ehm." Odkašlal si a přejel po strunách. „Tohle je fakt stupidní, cítím se jak nějaký vrah." Řekl a ukázal na svůj zahalený obličej. Ať se nediví, když se tak oblíká. Ušklíbla jsem se a opřela se o linku, načež si dotyčný sundal brýle a mikinu si přehodil přes hlavu. Zrovna jsem pila ze své sklenice s vodou, když se odhalil v celé své kráse. Při tom pohledu mi zaskočilo a začala jsem se trochu dusit, čehož si naštěstí nikdo nevšiml, protože to už se opět všichni rozkřičeli nadšením.

„Děkuju." Řekla jsem slečně, která ještě pořád stála kousek ode mě a začala mě plácat po zádech, abych znovu nabrala dech. Nevěděla jsem, jak se mám tvářit, co mám dělat vůbec nic.

„Jsem rád, že vás je tu tolik, moc rád vás vidím." Řekl. „Ale abych byl upřímný... Pravý důvod, proč tady jsem je, že mám na srdci něco, co bych chtěl říct jedné slečně, která je tady mezi námi." Pokračoval a mě se rozbušilo srdce.

Kolem se rozezněl šum a všimla jsem si pár pohledů, které se ke mně stočily. Cítila jsem, jak se červenám. Vážně je to on? Nezdá se mi to? Byla jsem na vývrat.

„Jste v pořádku?" Zeptala se ta jistá slečna. Jenom jsem se na ni podívala a lehce přikývla. „Myslím, že mluví o Vás." Usmála se.