Nice to meet ya (Niall Horan FF)

Up all night

Pohled Annie:

Tu noc jsme vůbec nespaly. Em Jeremyho okamžitě vyhodila, a pár minut na to letěly i jeho věci, a to tou nejjednodušší možnou cestou - z okna. Koneckonců, takhle chtěla vyprovodit i onu slečnu, to jsem jí naštěstí ale dokázala vymluvit. 

Její záchvat vzteku trval přibližně 45 minut se vším všudy, potom se svalila na zem a začala brečet. 

Já, ač jsem byla sama v šoku ještě z Nialla, jsem si k ní sedla a pevně ji objala. Nic jsem neříkala, protože jsem věděla, že by jí to nepomohlo. 

Seděly jsme tam a tiskly se k sobě. Cítila jsem, jak se mi taky začínají valit slzy do očí. Na jeden večer toho bylo prostě příliš. 

Mohly jsme takhle vzlykat asi 10 minut, když jí pípla smska. Emily ani nezvedla hlavu.

„Někdo ti píše." Řekla jsem opatrně a zvedla ze země její telefon.

„To mě nezajímá." Zamumlala mezi vzlyky.

„Co když je to důležité?" Zeptala jsem se podávajíc ji telefon.

„Není." Odvětila.

„Já se podívám, jo?" Řekla jsem. Doufala jsem, že vyhrála loterii nebo tak něco, dobré zprávy by se teď celkem hodily.

„Přísahám, jestli je to ten kretén.." Nedořekla Em větu, protože se musela vysmrkat. Opatrně jsem ho odemkla a ihned mě oslepil příliš vysoký jas, až jsem si musela zakrýt oči. 

Emily seděla schoulená v klubíčku a nevěnovala mi sebemenší pozornost. Rychle jsem jas snížila a podívala se na příchozí zprávu. Když jsem viděla, kdo jí píše, trochu jsem se pousmála.

„Hádej, kdo ti píše." Řekla jsem přehnaně nadšeným tónem a naklonila jsem se k ní. Odpovědí mi bylo mlčení a další tiché vzlyky. 

Chvíli jsem se dívala jejím směrem a čekala, jestli něco řekne. Když jsem usoudila, že odpověď teda nedostanu, řekla jsem neméně nadšeným tónem: „Liaaam!" Zazubila jsem se. V tu chvíli zvedla hlavu.

„Cože?" Utřela si slzy a nechala si ode mě podat telefon. Sledovala jsem její reakci. 

Ve chvíli, kdy zprávu začala číst, se jí na tváři vykouzlil slabounký úsměv, který s každým přečteným slovem sílil. Když ale zprávu dočetla, zase začal slábnout.

„Co píše?" Zeptala jsem se jako nedočkavá puberťačka.

„Že se se mnou dobře bavil, a jestli se zase někdy sejdeme. A taky, jestli jsme v pořádku dojely." Dívala se zasněně do mobilu a pak ho zamkla a opřela se o zeď. Na chvíli vypadala zase aspoň trochu šťastně, ale to nevydrželo dlouho. 

Byly jsme obě dost v háji. Já jsem se sice snažila kvůli Em na venek tvářit, že jsem v pohodě, ale upřímně, vůbec jsem nebyla. Jenže někdo z nás prostě musel být silný. 

Popadla jsem peněženku a šla nám do nejbližší nonstop sámošky koupit zmrzlinu, chipsy a víno. Celou noc jsme jen jedly, pily a stěžovaly si na chlapy. 

Emily mě poprosila, jestli tady s ní nějakou dobu nezůstanu, než si zvykne na to, že tady bude bydlet sama. Samozřejmě jsem souhlasila, a ráno jsem si chtěla dojít pro věci. Tak nějak jsem si myslela, že nebudu spát vůbec. Jenže kolem půl 7 jsme obě dvě vytuhly na gauči. 

Vzbudila jsem se až ve 3. Emily se probudila pár minut po mě. Cítila jsem, že mám napuchlé oči, ale když jsem uviděla Em, došlo mi, že jsem na tom ještě dobře.