Nice to meet ya (Niall Horan FF)

Nobody compares

Pohled Nialla (2. část):

Vypili jsme panáka čiré tekutiny a šli jsme se připravit na naše skromné vystoupení. Všichni pohromadě jsme nebyli dobré čtyři roky, a to nemluvím o zpívání. Potřebovali jsme se zase sladit. 

Říkám „všichni", ale samozřejmě myslím i na Zayna. 

Když Liama napadlo, že bychom konečně mohli ukončit tu osmnáctiměsíční pauzu, která se táhne už pět let, Zayn byl kupodivu pro. 

Do skupinových konverzací o podrobnostech se moc nezapojoval, ale - je to Zayn, to všichni čekali. A tak mě překvapuje, že tady není. Sice to nikdy nebyl moc extrovert, ale vždy dal aspoň vědět předem že nepřijde. Museli jsme tedy překopat repertoár a vybrat jen písně z posledního alba, anebo jen ty, které zvládne náš rozsah i bez Zayna. 

Večer měl zahájit Liam duetem s Ritou Orou, a tady se naskytl další problém.

„Kde je Rita?" Zeptal se Harry. Liam se snažil zachovat klid, ale šlo vidět, že začínal trochu zmatkovat.

„Ještě má čas, ne?" Snažil se uklidnit sám sebe.

„Máte začít za dvacet minut." Podíval se Louis na hodinky. Liam začal nervózně přešlapovat po pokoji.

„Klid. Tak ji prostě zavoláme." Poplácal ho Harry po zádech.

„Nebude třeba." Oznámil Liam. Pokrčil jsem obočí a nechápavě jsem se na něj podíval. Všiml jsem si, že Loui s Harrym mu věnovali podobný pohled. „Už volá." Dodal a ukázal nám obrazovku. Prý uvízla někde na dálnici a ani za nic to nestíhá.

„Co teď?" Zeptal se Louis. Liam pokrčil rameny.

„Tak já to s tebou odzpívám." Nabídl se Harry. Bohužel to myslel vážně. Liam se praštil rukou do čela a já a Louis jsme se začali smát.

„No jo, Rita jak vyšitá. Měl jsi ten duet rovnou zazpívat s Harrym, Payno." Dělal si srandu Tommo.

„Moc vtipný." Harry se zatvářil uraženě. „Aspoň se snažím pomoct." 

A pak mi to došlo.

„Vlastně.. Vím, kdo by nám mohl pomoct." Přemýšlel jsem nahlas. „Ale nebude se jí to líbit." Dodal jsem a trochu se zašklebil. Tentokrát se všichni nechápavě podívali mým směrem. Vážně bychom spolu měli trávit více času, ta telepatie, co jsme kdysi sdíleli, už moc nefunguje. 

Řekl jsem jim o Annie. Všichni byli nadšení.

„Vrána k vráně sedá, co Nialle?" Dobíral si mě Harry. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a cítil jsem, jak se červenám. Je mi 26 a rozhodí mě taková blbost? Divil jsem se sám sobě. 

Kluky jsem předem upozornil, že šance, že do toho půjde, je mizivá. O to víc jsem byl překvapený, když potom přišla. 

Nakonec se ale ukázalo, že Harry, který ji volal, jí o tom nic neřekl, takže celou situaci jsme vysvětlovali až na místě. Párkrát se střetly naše pohledy a nemohl jsem si nevšimnout, že se lehce usmála. Zahřálo mě to u srdce. Hned jsem měl lepší náladu. Nakonec jsme ji přemluvili a večer byl zachráněný. 

O pár momentů později už stála rozklepaná na pódiu. Bylo mi jí líto. Pamatoval jsem si na své začátky. Vzpomněl jsem si na svůj casting v X Faktoru. Naskočila mi při tom husí kůže. Doteď nechápu, jak jsem mohl postoupit. 

Snažil jsem se jí pomoct, a tak jsem začal hlasitě skandovat a ostatní se ke mně v mžiku připojili. 

Pořád jsem se nemohl přenést přes to, jak moc ji to slušelo. Nemluvě o tom, že zpívala jak anděl. 

Nebudu lhát, trochu jsem na Liama žárlil, když se drželi za ruce a vyměňovali si rádoby zamilované pohledy. 

Vzpomněl jsem si na náš duet v hospodě. Bože, jak bych si přál, abych tam s ní stál já. Když píseň skončila, nesměle se rozhlížela kolem sebe, jakoby hledala někoho, kdo ji uklidní. Ukázal jsem ji palec nahoru a usmál se. 

Stačila ale minuta nepozornosti a byla pryč.

„Kam zmizela?" Zeptal jsem se Emily. Pokrčila rameny a začala se rozhlížet kolem sebe. Měl jsem chuť se rozběhnout a hned ji najít. Jenže jsem nemohl. Museli jsme vystupovat. 

Během vystoupení jsem pořád těkal pohledem po všech kolem, jestli ji někde neuvidím. Ale nikde nebyla. Byl jsem z toho nesvůj. 

Hned jak jsme skončili jsem zavedl pátrací akci. Teda, chtěl jsem ji hledat sám, ale kluci se hned nabídli, že mi pomůžou.

 Prohledal jsem snad všechny kouty, ale Ann nikde. Přece nemohla jet domů. Říkal jsem si.

„Zavolám policii." Sdělil jsem Harrymu.

„Co blázníš? Najdem ji, neboj." Uklidňoval mě.

„Hledal jsem snad všude." Řekl jsem a cítil jsem, jak se mi točí hlava. Trochu jsem sebou škobrtnul. Liam mě podržel.

„Hej, hej, klídek."

„Poslouchej, sedni si tady, my to tady ještě jednou projdem." Řekl mi Loui. „Bude to v pohodě, třeba se jen někde s někým zakecala." Uklidňoval mě. 

Neměl jsem sílu jim vzdorovat, a tak jsem tam seděl jako hromádka neštěstí a přemýšlel, jak je možné, že jsem do toho zase spadl tak rychle. 

Stávalo se mi často, že mě dívka okouzlila na první pohled, a já jsem z ní byl chvíli mimo, ale tohle bylo jiné. Tohle bylo takové víc opravdové. Nedokážu ten pocit popsat. 

Vzal jsem telefon a v kontaktech uviděl „Popelka". Ani jsem nevěděl, že mám její číslo. Usoudil jsem, že to je pravděpodobně z večera u Cary. Každopádně jsem se nad tou přezdívkou pousmál. Moje Popelka. 

Zkusil jsem na to číslo zavolat, ale žádné odpovědi se mi nedostalo. Tak jsem se rozhodl, že zkusím napsat sms. Jednu. Potom jsem napsal další, a ještě jednu. Nakonec jsem jich poslal asi 10 a pěkně jsem se styděl. 

Přišlo mi, že uběhla celá věčnost a už jsem hbitě vyťukával policii, když v tom se objevila, a za ní Harry s Louisem. Spadl mi kámen ze srdce.

„Annie!" Vyjekl jsem možná až přehnaně nadšeně a automaticky jsem ji chtěl obejmout, ale potom jsem si to rozmyslel. Už tak jsem se cítil trapně za ty zprávy. 

Doufal jsem, že teď už ji nespustím z očí a během večera se zase spřátelíme a možná si i něco vyříkáme, jenže než jsem se stihl vzpamatovat, už byla zase pryč. 

A minutu nato jsem ji viděl na baru. S Edem Sheeranem. Pecka. Hlavu jsem si schoval do dlaní a znovu se posadil na své místečko hanby.

„To šlo dobře, ne?" Zazubil se Harry. Hodil jsem na něj nenávistný pohled.

„Co jste tam vůbec dělali tak dlouho? Proč jsi ji nepřivedl zpátky? Proč jsi mi nenapsal?" Řekl jsem trochu naštvanějším tónem, než jsem chtěl. Ano, žárlil jsem. Byla tady kamarádka se všemi, a mě neřekla ještě ani slovo. Harry chtěl něco říct na svou obhajobu, ale Louis mu skočil do řeči:

„Heeej, důležité je, že je v pohodě, ne? Nedělejte negativní vlny a pojďte radši vypít." Usmál se.

„Nevím, jestli mám zrovna náladu, dívat se jak se Annie kamarádíčkuje s Edem." Odsekl jsem.

„Ale no tak, zase to nepřeháněj. Nemůžeš být tak majetnický." Pohrozil mi Harry a mě došlo, že má pravdu. Měl bych to nechat plavat a normálně se bavit.

„Kdo taky říkal, že jdeme na bar." Odpověděl Loui na můj sarkasmus a v očích se mu zablesklo. S Harrym jsme si vyměnili nechápavé pohledy a následovali Louise, který už nás vedl po schodech nahoru.

„Ona si tě najde, neboj." Poplácal mě Harry po zádech a mě nezbývalo nic jiného, než mu věřit.