Nice to meet ya (Niall Horan FF)

Little black dress

Venku bylo docela hezky, a tak jsme se rozhodly, že si zajdeme na nehty a potom nakoupíme jídlo a uděláme si piknik na pláži. Vyrazily jsme ale až odpoledne, protože Emily chtěla spáchat generální úklid.

„Tohle by s tebou Harry nedělal, co?" Zeptala se mě, když už jsme si užívaly péče v nehtovém salonu.

„To ne. Vidíš, aspoň na něco jsi mi dobrá." Střílela jsem si z ní a ona na mě vyplázla jazyk. Byla jsem ráda, že jsme po dlouhé době byly zase spolu a mohly jsme si o všem popovídat. Poslední dobou se toho událo tolik, že tomu sama nevěřím. Od té doby, co jsem přijela, je to jako na horské dráze, a to jsem si myslela, že se tady tomu všemu vyhnu. To určitě. Domů jsme se vrátily kolem 7 a tím náš den skončil, už se nám nic nechtělo, jelikož jsme se rozhodly, že půjdeme pěšky a ne metrem.

„Slyšela jsi tu Niallovu novou písničku?" Zeptala se mě Emily, když už jsme se chystaly ke spánku.

„Hm." Odpověděla jsem a byla jsem zas tam, kde včera, než přišel Harry.

„Taky se ti tak líbí? Podle mě je úplně úžasná." Mluvila na mě z koupelny, zatímco já jsem seděla na gauči.

„Hm." Zopakovala jsem.

„Co je?" Přišla za mnou. „Snad z něho nemáš depky?" Sedla si ke mně a česala si vlasy. Neodpovídala jsem, ale odpověď pravděpodobně vyčetla z mého výrazu ve tváři. „No to snad ne! A co Harry? No tak to je úplně milostný trojúhelník! Ty jo, měla by sis to ujasnit, nebo to skončí špatně." Domlouvala mi. Podívala jsem se na ní vražedným pohledem.

„Žádný milostný trojúhelník není! Niall mě má u prdele, nejsem pro něho nic, a Harry je jen kamarád, tak se s tím už laskavě smiř a nedělej ze všeho drama." Vyjela jsem po ní a odpochodovala do kuchyně. Opřela jsem se o linku a vydýchávala to. Potom mi přišla zpráva.

Hazza: Ahoj Annie.

Annie: Čau

Hazza: Nebyla Emily moc naštvaná? Nepřipadala mi ve své kůži.

Annie: Ne, byla v pohodě. Byla z tebe akorát hotová.

Hazza: A ty jsi hotová nebyla? :P

Annie: Ne.

Hazza: To zabolelo. 

Annie: Pravda bolí.

Hazza: Zítra večer mám čas, nechceš jít do kina? Dávají nějakou novou romantickou komedii a nevím o nikom jiném, kdo by se mnou šel.

Přečetla jsem si poslední zprávu a povzdychla si. Možná má Emily pravdu a jenom si to vše komplikuju, ale Niall se o mě nezajímá a když jsem s Harrym, tak se cítím dobře a na nic nemyslím. Chvíli jsem váhala a potom odepsala.

Annie: Fajn, v kolik hodin?

Hazza: V 6 u kina. Kupuju lístky, ty popcorn. ;)

Annie: Platí.

S Emily jsem už nepromluvila. Obě jsme potřebovaly vychladnout. Počkala jsem, až zaleze do ložnice, a po nějaké době si lehla vedle ní a usla.

Druhý den ráno jsem se vzbudila bez Emily, protože šla do práce. Většinou mě probudí její budík a pak už horko těžko usnu, ale poslední dobou je na mě toho tolik, že mi ani ten budík nezabrání v poklidném spánku. Teda pokud zrovna někoho ve snu nenahání šílený vrah. Hned jsem se přesunula do kuchyně, protože jsem měla šílený hlad, a všimla jsem si, že na stole leží čokoláda a na ní je položený lísteček: „Promiň <3" Pousmála jsem se a šla si udělat snídani. Čas, který mi zbýval do doby, než jsem měla sraz s Harrym, jsem využila rozvěšováním letáčků o našem charitativním koncertě, které jsem už stihla vyrobit. Snad někdo přijde, když uvidí jméno Harry Styles.

Najednou bylo skoro půl páté a já jsem se musela odebrat domů, abych se přichystala. Emily tam opět nebyla. Rozhodla jsem se, že si dám tentokrát záležet na tom, jak vypadám a oblékla jsem se do černých minišatů, které jsem doplnila černými converse na platformě. I makeup jsem si udělala trochu výraznější, ale ne nějak extrémně, nejsem moc zastánce takových těch umělých obličejů, a v Londýně takových holek najdete opravdu spoustu. Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla a vyrazila do rušného města.

„Ahoj." Pozdravila jsem Harryho, který už přešlapoval před kinem a vyhlížel mě. A nebo fanynky, těžko říct.

„Páni, sluší ti to." Pohladil mě po ruce a dal mi pusu na líčko.

„Taky vypadáš celkem k světu." Rýpla jsem do něj. Měl na sobě roztrhané džíny a bílé triko. Harry se jen pousmál.

„Můžeme?" Zeptal se mě.

„Jasně, jdeme." Přikývla jsem a zamířili jsme ke vchodu. Bylo to opravdu malé kino, řekla bych, že spíš takové soukromé. Nikdy jsem v něm ale nebyla. Harry vzal za kliku, ale dveře se neotevřely. Zatlačil do nich vší silou, ale nic. „Co je?" Opřela jsem se o stěnu a povytáhla obočí.

„To není možné." Zamumlal Harry, a ještě jednou klikou zacloumal. „Film začíná už za 10 minut, není možné, aby měli zavřeno." Zakroutil hlavou. Najednou jsme viděli, jak se zevnitř někdo blíží, a po chvíli nám postarší paní otevřela dveře.

„Dobrý den." Pozdravila nás. „Co si přejete?" Zeptala se.

„Dobrý den, chtěli jsme jít do kina, ale někdo asi zapomněl odemknout." Odpověděl Harry a už se dral dovnitř. Paní ho ale zastavila.

„To se omlouvám, ale to je asi nějaké nedorozumění. Dneska se nic nehraje." Sundala si brýle a přeměřila si nás pohledem.

„To ne, já to tady mám napsané, 6:15." Zamžoural Harry na mobil a snažil se najít poznámku.

„Ano, v 6:15, ale zítra." Usmála se paní. „Asi jste si spletl datum, mladý muži." Vysvětlila a nasadila si brýle zase zpátky.

„Sakra, no jo." Potvrdil Harry, když konečně našel hledanou poznámku. „Promiň, jsem idiot." Podíval se na mě Harry omluvně.

„Tak na shledanou." Rozloučila se paní a opět za sebou zamkla.

„No super." Povzdechla jsem si.

„Promiň, Annie. Fakt se omlouvám." Vzal mě za ramena.

„To je v pohodě, jen nevím, v kolik mi jede metro."

„Ty chceš jet domů? To snad ne, přece nezahodíme tak hezký večer. Já ti to vynahradím." Usmál se na mě.

„Jo, a jak? Postavíš vlastní kino?" Zeptala jsem se ironicky.

„Ty seš fakt hrozně urýpaná, víš to?"