Nice to meet ya (Niall Horan FF)

Black and White

O měsíc později:

„Nemůžu uvěřit, že Liam chce Em požádat o ruku..." Kroutila jsem hlavou s přiblbým úsměvem, když jsem nafukovala jeden z posledních balonků. „Vždyť se znají teprve pár měsíců!"

„Já vím, je to šílené." Přitakal Niall. Na to se Louis od hrdla zasmál. „Čemu se směješ?" Pokrčil Ni obočí a dal ruce v bok. Hodila jsem na něj vražedný pohled.

„Já jen, že ty máš co říkat, když jsi chtěl Ann unést do Las Vegas hned první den, co jste se dali dohromady." Zrovna stál na židli a věšel světýlka. Měl opravdu co dělat, aby nespadl. Naštěstí si toho všiml Harry a pro jistotu ho přidržel.

Tohle je teprve podruhé, co jsem ho od té doby, co jsme se s Niallem dali dohromady, viděla.

Poprvé to bylo v nahrávacím studiu, kde s klukama pracovali na společném albu, ale to jsme spolu moc nemluvili, jelikož měli moc práce.

Snažila jsem se s ním spojit víckrát, ale nikdy to nějak nevyšlo.

Přišlo mi, že už se mnou moc času trávit nechce, a to mě hrozně mrzelo, protože Niallovi by to nevadilo, a navíc jsme si tenkrát řekli, že je všechno dobrý.

Na dnešní den jsem se těšila už jen z toho důvodu, že ho zase uvidím a strávíme spolu trochu času. Přece jen je to jeden z mých nejlepších kamarádů.

„Cože?!" Vykulil na mě Niall oči, načež jsem se já zatvářila jako neviňátko. Zbytek to očividně pobavilo, jelikož jsem v pozadí zaslechla tlumený smích. „Tys mu vyžvanila, o čem jsme si povídali?" Louis se pořád smál jako jediný, a tak ho El musela lehce šťouchnout, aby toho nechal. Naštěstí už stál nohama pevně na zemi.

„Promiň, říkám mu všechno." V obličeji jsem měla provinilý výraz, ale zároveň mě jeho pohled rozzlobeného štěněte hrozně rozesmíval, a tak jsem se radši zhluboka nadechla a snažila se nafouknout další balonek.

„Co všechno jsi mu ještě řekla? Snad ne, co se ten večer stalo..." Hodil na nás oba střídavý pohled.

„To jak jste si to rozdávali v ložnici a vedle byli hasiči?" Vyprskl Loui smíchy, a to už se neudrželi ani ostatní. „To ani nemusela, to ví půlka Londýna."

„Museli jste být asi hodně hlasití, když jste je neslyšeli přijet." Smál se Zayn.

„Ale sousedi vás očividně slyšeli až moc dobře." Rýpl si taky Harry.

„Možná proto ti hasiči přijeli, nepřivolal je alarm, ale sousedi, kteří se báli, že se dusíte v plamenech." Navázal na něj Louis.

„Tak a dost!" Založil Niall ruce na prsou. „Už stačí, za chvíli je tady Liam, na blbosti není čas." Řekl, ale to všichni opět vypukli ve výbuch smíchu, protože kdyby si člověk mohl vsadit, kterou větu Niall nikdy neřekne, tak tahle by byla rozhodně vítězná. „A s tebou si to vyřídím později." Špitl rádoby naštvaně, ale štípl mě u toho do zadku, takže jsem věděla, kam tím směřuje a krapet jsem se začervenala.

„Když už po nás Liam chtěl, ať to tady pro ně připravíme, mohl nám aspoň pořídit hélium, chce nás zabít nebo co?" Zakroutila jsem hlavou a zavázala poslední balonek.

„Hélium tady je." Řekl Louis a napil se piva.

„Cože?" Najednou jsme na něho všichni vykulili oči. „A proč jsi to neřekl dříve, když jsi viděl, jak se tady s tím trápíme?" Pokrčila jsem obočí.

„Já myslel, že si to Liam nechává na žádost o ruku, že bude chtít mluvit srandovním hlasem." Pokrčil rameny.

„Jo, tohle se totiž obvykle u zásnub dělá." Řekl Harry sarkasticky. Plácla jsem se do čela.