Chicago PD - Setkání, které mění život

Setkání, které mění život 45

Když jdou po víkendu do práce, tak všem oznámí tu krásnou novinu zasnoubení, která se stala na plese a v tu dobu si je všichni začnou dobírat na novo. Člověk se jim nezavděčí s ničím. Ještě, že to většinou je bráno jako zábava od nezadaných a nevybouřených kolegů. Naopak Óčko a Antonio mu to schvalují. Je správné, aby čekající rodina, byla nějak zaopatřená, pro každý případ.

Když pak Erin s Jayem jsou v kuchyňce a tak trochu se mimo své zakousnutí do sebe, pošťuchují, tak tam přijde Antonio. "Ou, sorry nerad ruším..." Řekne.

Jay:"To je v pohodě, Tony, mi ti uvolníme prostor..." Řekne a s Erin se na něj culí.

Antonio:"Nepotřebuju prostor, jen Vám chci něco říct... Vlastně nabídnout."

Jay:"A to? Že by společný budoucí život našich a tvých dětí?" ušklíbne se.

Antonio:"No vidíš, to je další bod mé diskuze, ale zpět k tomu prvnímu bodu... Já vím, že jste se zasnoubili před chvílí a jistě jste si ještě neplánovali kdy a kde se vezmete, ale měl bych pro Vás menší návrh."

Erin:"No na svatbu na okrsku zapomeňte..." Řekne hned.

Antonio: "Ne to jsem nemyslel... Měl jsem na mysli něco romantičtějšího... Jak víte pocházím z Dominikánské republiky a můj otec tak trochu začal fušovat do oddávání... Tak mě napadlo, že byste se mohli vzít třeba tam a spojit příjemné s užitečným, tudíž zůstat tam na líbanky..." Řekne a Jay s Erin na něj šokovaně hledí.

Jay:"To...je...wauu." vydechne.

Antonio: "Tak si to promyslete a kdyby jste měli zájen ozvěte se mi... Nechám Vás o samotě." Řekne a odejde zase.

Erin se šokovaně podívá na Jaye. "To co právě, řekl Antonio... Tak to jsem se přeslechla, že?"

Jay:"Myslím, že ne... Slyšel jsem to samé..."

Erin nadzvedne obočí. "Hustýýý...."

Jay:"No jen mi z toho předčasně neporoď." Ušklíbne se.

Erin: "Neboj... Musíme to probrat doma, jinak dnes nic neuděláme." Řekne Erin a poplácá Jaye po zadnici a s úsměvem odejde ke svému stolu.

Jay se kření jak měsíček na hnoji a vrátí se také zpět. Antonio po obou dvou hodí očkem, jak se tváří a zda jejich výrazy vypovídají zda to může být na dobré cestě a zdá se, že snad ano...

Když jde Jay s Erin večer domů, tak se nejdříve staví na večeři a pak jdou domů. Sednou si v obýváku, vezmou si k sobě notebook a vygooglí si Dominikánskou republiku. Během chvíle na ně vyskáčou krásné fotky azurového moře, dlouhé a písčité pláže, všude kolem palmy, květiny, hotýlky a zvířata... Zírají na to unešeně.

Erin:"To je tak nádherný... Nechápu, jak Antonio a Gaby odtud vypadli do zmrzlího Chicaga... I když naše milované město s jezerem má také něco do sebe." Ušklíbne se.

Pak si ještě zadají požadavek přímo na svatby a vyskakují na ně ještě úžasnější místa a pohledy. "Ta svatba na pláži, je úžasná..." vydechne ohromeně.

Jay: "Úplně nás tam vidím." Pronese.

Erin se na něho podívá a usměje se. "Ty bys to tam chtěl?" zeptá se.

Jay: "Je plno krásných míst v Chicagu, ale na tohle to nemá... Tohle by byla úžasná svatba... A ty?" zeptá se.

Erin: "Mám stejný názor, ale není to pro někoho moc finančně náročné? Přece letenky, hotel, nějaká strava..." Řekne při zemi.

Jay: "No tak se podíváme na cenu letenek a nějakýho ubytka... A nebo se stále můžeme nezávazně pobavit s Antoniem."

Erin: "Taky pravda... My tě nemít, tak nevíme co si počít." Řekne Erin s úšklebkem. Jay ji políbí a začnou prohlížet ceny a zdá se, že to není tak šílené.

Erin:"Tak tohle by taky šlo... A co hosti? Kdo by tam od tebe přijel?" zeptá se.

Jay: "Víš jak na tom jsem... Matka po smrti, s otcem se nebavím ... A tady mám policejní rodinu a Antonia jako takovýho nejlepšího kámoše... A ty?" zeptá se.

Erin:"Obdobně... Rodina je okrsek 21, Voight a Justin a ty dva, jsou schopni jet, jako v tvém případě Antonio..." ¨

Jay:"No tak v tom případě by nám v tom podstatě nic nebránilo... A s tím zbytkem by se to doladilo nějak taky, jak je tak znám."

Erin:"To určitě, tak to řekneme zítra Antoniovi a uvidíme." Přitaká a k Jayovi se stulí. "Tě miluju." Řekne.

Jay:"Já tebe také..." Pak si jdou lehnout.