Chicago PD - Setkání, které mění život

Setkání, které mění život 28

Erin se další den vypraví za Jayem do nemocnice, který je stále na JIP a ještě tam pár dní pobude. Jediné co si Erin přeje, je to aby mu bude lépe a nebyl tak moc unavený. Když za ním dojde na JIP, tak Jay už nespí. "Ahoj..." usměje se na ní.

Erin:"Ahoj lazare, dneska už jsi fit a nebudeš mi usínat při důležitých rozhovorech?" pronese a dá mu pusu na tvář.

Jay:"A na pusu ne?" zeptá se.

Erin: "Hmm... To až později, jestli si to zasloužíš..." Řekne.

Jay: "A co mám udělat, abych si to zasloužil?"

Erin: "Hmm... Dej mi klíče od svého bytu a já ti něco donesu sem."

Jay:"Klíče ti nedám, nemám je... Má je soused, ale než ti řeknu jakej, tak bys mi měla něco říct ty..." Pobídne ji.

Erin:"Hmm... Tak jo..." Řekne a vezme Jaye za ruce. "Trvalo mi to sakra dlouho, než jsem si uvědomila, že tě mám ráda. A že když budu hnusná a budu to odmítat, tak se tím něco spraví, ale nebylo to tak. Ublížila jsem ti a ublížila i sobě, protože jsem se bála, že zase naletím a že budu trpět jako vždy. Snažila jsem se city k tobě udusat, zprvu to celkem šlo, ale když ses objevil a my se spolu vyspali zase tak sem to cítila... a pak když ses objevil v rozvědce, tak jsem musela pryč, protože mi přišlo blbý ti říct sorry, já se spletla já k tobě něco cítím... Ale když zavolal Antonio a řekl, co se stalo, tak jsem myslela, že umřu strachy a taky, že jestli ty to nezvládneš, tak umřu také... Mám tě ráda... Miluju tě, Jayi.... Dokonce jsem v prádelníku našla tvé triko a spala jsem s ním." Ušklíbne se.

Jay:"Vidíš, kdyby si to řekla hned, tak sem se kvůli tomu nemusel nechat při zabít ani nechat postřelit, ty fetyšisto." Ušklíbne se .

Erin ho třepne přes ruku. "A teď si na řadě ty..."

Jay:"No... Přemýšlím, zda ti mám říkat, kde je mám, abys mi to tam nevybílila." Ušklíbne se.

Erin:"Hej! Jsem ráda, že ti otrnulo, ale dával bych si pozor, aby se ti nic nestalo." Pronese.

Jay: "Dobře, dobře už mlčim. Soused se jmenuje Rutkowski, bydlí v bytě číslo 68, jsou to hned první dveře na mém patře, ale musim tě varovat. On je to vitální stařík, bývá doma většinou kolem 3 odpoledne a rád si povídá, spíš vypráví svůj životní příběh. Takže pokud se chceš tomu vyhnout připrav si neprůstřelnou výmluvu."

Erin:"Díky za varování, ale myslím, že postačí můj ženský šarm." Ušklíbne se.

Jay: "To jako počkej.... Tvůj ženský šarm, bys měla uplaťnovat pouze na mě už, po takovém vyznání." Ušklíbne se.

Erin: "To by se ti líbilo viď? Žádný takový, jen ať si pořád ve střehu, abys mi nezpupkovatěl a nebral jako samozřejmost..."

Jay: "To mě znáš fakt málo..." Ušklíbne se.

Erin: "Nepodceňuj mě." Ušklíbne se také. "Asi bych už měla jít, viď?"

Jay: "No já tě odtud nevyháním a sestra zatím také ne..."

Erin: "To je milé, ale já musím už jít po dlouhý době do práce, jinak mě Voight nechá vyhodit." Jay tam hodí štěněčí pohled. "Tohle na mě neplatí pejsku." Zachechtá se a políbí ho a odejde.

Odpoledne za Jayem přijdou kolegové ho trochu poškádlit a dobírat si ho. Jay je za jejich zpestření dne rád. Ale Voight jim to brzo zkrouhne a vyžene je od něho. "Už jsi v pořádku?" zeptá se.

Jay: "No... Rekonvalescentuji se..." Odvětí.

Voight:"... Chceš se pak vrátit, až budeš úplně fit, zpět k FBI?" zeptá se.

Jay: "...Nic jiného mi asi nezbude." Pronese.

Voight:"Ale jo zbude.... Nechtěl by si zpět do rozvědky?" zeptá se.

Jay se na něho zaraženě podívá. "To myslíte vážně? Vyhodil jste mě..." Připomene mu.

Voight: "Už jsem zjistil, že jsi jiný a na Erin budeš hodný a myslíš to s ní vážně a ona s tebou taky...." Jay: "Takže mě chcete dostat zpět, abyste mě měl pod kontrolou?" pokračuje v analýze.

Voight: "Ne to rozhodně ne. Jsme dospělí... A já uznávám, udělal jsem chybu."

Jay: "Dobře... A o místo v jednotce stojím. Rád bych se vrátil...." Řekne.

Voight: "Dobře, vítej zpět. Akorát jednu věc po tobě chci."

Jay: "Jakou?" zeptá se.

Voight:"Chtěl bych, aby se váš vztah nepromítal v práci. Nechci, abyste byli nepozorní a brali na sebe ohledy... A nepřeju si vidět žádné miliskování."

Jay: "Toho se bát nemusíte." Řekne.

Voight: "Dobře, tak se dej brzo do kupy, měj se." Řekne a odejde.

Jay se pro sebe usměje a je rád, že se vrátí k tomu co má skutečně rád....