Chicago PD - Setkání, které mění život

Setkání, které mění život 48

Když se vrátí domu z dovolený tak začnou připravovat pokojíček pro dvojčátka. Nenechali si říct co to bude, takže pokojíček dělají v neutrálních barvách. A pak se domlouvají na jménech. Pro holčičku vyberou jména Natalia a Nikol a pro chlapce Christopher a Lukas.

Když se Erin dostane do půlky osmého měsíce tak už musí nastoupit na mateřskou dovolenou. Když je Jay v práci, tak Erin doma může v klidu přemýšlet a připravovat se na porod a na to, že za chvíli už doma budou ve čtyřech a jak to budou zvládat a zda stále budou tak šťastní a budou se milovat...

Později se taky Erin s Jayem domluví na tom, že Jay zůstane s nimi měsíc doma, protože má na to i ze zákona právo a taky se domluví, spíše Erin vysloví přání, že by chtěla mít Jaye u porodu a ten souhlasí. Přál si to od začátku, jen ji nechtěl ovlivňovat a třeba ji nějak rozrušovat tím, že on by tam chtěl být a ona ne.

Za necelé tři týdny, přijde onen nejvíc očekávaný den a to je když Erin praskne uprostřed noci plodová voda a vyplaví tak celou manželskou postel, ale pořádně se probere až ve chvíli kdy ji vezme první silná kontrakce. "Jayi... Už to začalo.... Musíme do porodnice..." zatřese s nim. Jay okamžitě procitne a vystartuje z postele a pomůže Erin z postele a do oblečení.

Pak se oblíkne i Jay, vezme Erininu sbalenou tašku a odvádí k autu. Snaží se jednat z rozmyslem a odvahou a ještě Erin nechce víc zdeptávat. A taky je jim oboum jasné, že sice první kontrakce Erin vyděsila, ale další přijde až za dalších několik minut a také ví, že první porod není žádný závod formule 1.

Když dojedou do Chicago Med a zaparkují vydají se na porodní oddělení. Tam o Erin začnou pečovat sestry a sloužící lékařka. Prohlídne ji, udělá ultrazvuk a natočí ozvy miminek, potom dá Erin na EKG a přidělí ji pokoj, na kterém může být s ní i Jay. Erin leží v posteli stočená na bok a Jay ji drží za ruku. Erin:"Klidně se prospi ještě... Tohle ještě nějakou dobu potrvá..." Řekne.

Jay:"Neblázni ježiš... Nenechám tě v tom samotnou i když jsme teprve na začátku a jinak teď se cítím jak naspeedovaná myš, takže bych klidně stihl oběhnout celé státy a do porodu bych zpět." Ušklíbne se.

Erin: "Až tak si už nabuzenej? Tak to, aby tě sestry při tom hlavním neseškrabovaly ze stropu." Ušklíbne se taky.

Jay:"No radši nemyslet kde budu."

Erin: "No to myslet budeš, se mnou budeš!" přihmouří oči.

Jay: "Ano lásko, to je samozřejmé." políbí ji na ruku, kterou ji drží. Erin se usměje, ale vezme ji zase kontrakce. Interval mezi nimi se začíná pomalu, ale jistě zkracovat.

Erin: "Můžu ti něco říct?" zeptá se.

Jay: "Ty vždycky..." Odvětí.

Erin: "Bojim se toho co přijde za pár hodin... Mám strach, že to nezvládnu..." Řekne a sklopí pohled. Jay: "Lásko... Zvládneš to, jsi silná a statečná žena, která přepere i 100 kilový monstrum, tak porodit dva uzlíčky, nebude tak hrozné... A budu s tebou a když by nechtěli ven, tak je klidně přijdu navštívit a přemluvim je..."

Erin se ušklíbne. "Ježiš nech to... Myslim, že pro tebe budeme muset něco vymyslet jinak za chvíli budu čekat další dvojčata a to ti říkám, ty si odrodíš už sám a udělej si to čím chceš."

Jay: "No radši to přenechám zkušenějšímu pohlaví ." Pronese.

Erin: "No to jsem si mohla myslet..." Ušklíbne se a v tomto, ještě „zábavnějším duchu čekají co bude dál...