Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

Merline?

"Pst, Leo", šeptla Auguron směrem k Leo a ta zvedla hlavu.
Pousmála se, ale Auguron na ní viděla že není ani trošku šťastná.

"Odpovězte na mou otázku!", zasyčela Ginny. Auguron rychle odvrátila zrak od Leo a opět začala věnovat pozornost Ginny a jejím řečím.

"Můžete mi to zopakovat?"

"Copak jste hluchá?!"
"Ptala jsem se jestli máte sourozence!"

"Mám sestru", Leo se zaculila, ale jakmile obdržela silný pohlavek od jednoho z bystrozorů, který jí do síně přivedl, nechala toho a opět smutně sklonila hlavu.

"Leonne Jean Raddleová", řekla Auguron celé Leino jméno a Ginny se zatvářila jakoby právě kousla do citrónu.

"To bude vše, odveďte jí do cely", křikla Ginny na dva bystrozory v tmavě zelených hábitech a oni okamžitě udělali, co po nich Ginny chtěla.
Odvedli malou Auguron do cely a zamkli za ní.

"Ne, prosím"

Auguron si stoupla k zamčeným dveřím cely a ublíženě se zadívala na jednoho z bystrozorů.
Měl nagelované hnědé vlasy, tmavě hnědé oči a s prázdným výrazem se hleděl na malou Auguron, která byla nejméně o metr a půl nižší než on.

"O co přesně prosíš?", otázal se roztřeseným hlasem a namířil na Auguron hůlku, jakoby čekal že se začne holýma rukama bránit.

"Prosím, neubližujte Leo"

"Kdo je Leo?"
Bystrozor se zdál být nejistý a Auguron se toho snažila využít.

"To je moje sestra. Prosím neubližujte jí"

"A kdo jsi ty?", zeptal se druhý z bystrozorů s kapucí na hlavě a hrubým mužským hlasem.

"Jsem Delphi. Prosím, nechte Leo jít, ona vám překážet nebude, ona je hodná, nepatří k nám"

Bystrozor s kapucí na hlavě, kterému Auguron neviděla do obličeje se podíval do leva, potom do prava, aby se ujistil že je nikdo nepozoruje a lehce přikývl.

Auguron se na něj usmála a soustředěně zavřela oči.
Snažila se číst myšlenky, ale byla příliš vyčerpaná.
Bystrozoři jí nechápavě pozorovali a po pár minutách odešli, aby to nebylo nápadné.

Auguron zklesle klesla na zem a opřela se hlavou o stěnu.
Netušila jestli to bystrozoři slíbili doopravdy nebo si jen s Auguron hráli.
Myslela na to dlouhé desítky minut, než konečně usnula.

Někdy pozdě v noci jí probudil zvláštní šum.
Zvedla se ze země, promnula si oči a vyděšeně se rozhlédla po cele.
K smrti se vylekala když se někdo dotkl jejího ramene.
Z plných plic zaječela a bleskurychle se otočila.

"Merline?"

Stál za ní hnědovlasý chlapec.
Byl narozdíl od Auguron upravený, jen vlasy měl malinko neučesané.
Auguron mu ihned skočila kolem krku a Merlin se pousmál.

"Ahoj, co tady děláš? Jak dlouho už tu jsi? Neublížíli ti?"

Auguron byla vyčerpaná než aby odpovídala na všechny Merlinovy otázky, proto si jen zpátky sedla na studenou podlahu, zabořila hlavu do kolen a utrápeně vzdychla.

Merlin se posadil vedle ní a stiskl její studenou ruku.

"Neboj se Delphi, všechno je pod kontrolou", zašeptal jí Merlin do ucha a ona zvedla hlavu.

"Jak pod kontrolou? Otec je po smrti, matka z velkou pravděpodobností taky a Leo je někdy o pár cel dál a trápí se, nic není pod kontrolou!", zavřeštěla Auguron a opřela si hlavu o Merlinovo rameno.

"Neboj, Leo je v pořádku, je schovaná, už není v Azkabanu. Ginny je mrtvá"

Delphi spokojeně zavřela oči a oplatila Merlinovi stisk jeho ruky.

"Když je po Ginny, tak co tady děláme?"

"Není jediná, ministerstvo je na tom špatně, nemáme ministra kouzel"

"A jejich strana ano?"

"Když není Ginny tak ne, ale neboj, všechno bude v pořádku, do pár dnů se odsud všichni dostaneme"

Merlin si sundal mikinu kterou měl na sobě a přehodil jí přes Delphi.
Ta se sladce pousmála a po pár minutách vyčerpaně usnula.

Merlin celou noc nezamhouřil oči.
Každou chvíli se rozhlížel kolem sebe a čekal, až se něco začne dít.
Když se ráno Auguron probudila, Merlin spal.
Zavřela tedy znovu oči, přitulila se k němu a snažila se nemyslet na to že má hlad a je jí nepříjemná zima.

"Delphi?", zeptal se ospale Merlin a pohladila Auguron po sněhově bílých vlasech.

"Ano?..", odpověděla a opřela si hlavu o Merlinův hrudník.

Najednou se ozvala ohlušující rána a hned poté celou celu zaplnil černý dým.
Auguron vyděšeně zavřela oči a Merlin jí k sobě přitiskl jak nejpevněji dokázal.

Oba se rozkašlali a Merlin se zmateně civěl kolem sebe se snahou zjistit, co se děje.
Po několika minutách, když bylo konečně viditelno, oba se vyděšeně zvedli, aby zjistili co se stalo.

Dveře Azkabanské cely byly zničené a ze všech stran se ozývaly další a další hlasité výbuchy.
Někdo se očividně snažil všechny osvobodit.
Merlin vyšel z cely a vytáhl si svou hůlku.
Auguron ho následovala a oba se rozběhli po prázdné Azkabanské chodbě.
Všechny cely byly zničené a prázdné.

"Co se to děje Merline?", zakřičela Auguron aby jí přes hlasité výbuchy bylo vůbec slyšet a Merlin se zastavil.

"To Bellatrix, snaží se nás odsud dostat"
Auguron celá stuhla. Svou matku neviděla více než půl roku a ani nečekala, že by mohla být na živu.

"Děje se něco Delphi?"

Auguron se dívala do prázdna před sebe a Merlina ignorovala.
Ten jí vyděšeně zamával rukou před očima a ona se na něho konečně podívala.

"Co-cože? Ne, nic se neděje"

"Musíme odsud zmizet"

Auguron lehce přikývla a pevně stiskla Merlinovu ruku.
Oba se přemístili do Auguronina pokoje a Merlin trochu zavrávoral.
Celý pokoj byl zničený a všechno, co kdysi bývalo uklizené, bylo nyní rozházené nebo rozbité.
Merlin se posadil na postel a pokynul Auguron aby se také posadila. Ta jen zavrtěla hlavou na pár sekund soustředěně zavřela oči.

Nahlas si povzdechla a začala před sebou máchat rukama.
Merlin jí naprosto nechápavě sledoval a jakmile se všechny zničené a rozházené věci začaly samy obnovovat a dávat na své místo, vytřeštil na Auguron oči.

"Jak.."

"Bezhůlková magie", skočila mu Delphi do řeči a on zakroutil hlavou.

"To..To jde?"

"Ano"

Oba se rozesmáli a Auguron se posadila Merlinovi do klína.
Pořád na sobě měla jeho mikinu a začínala si čím dál tím víc uvědomovat, že bez Merlina nemůže být.
Merlin nejspíš cítil totéž.
Sladce se na ní usmíval a občas jí za ucho zastrčil jeden z jejích sněhově bílých pramínků.

"Merline?"

"Ano?", pošeptal jí do ucha a ona se pousmála.

"Myslel si někdy na mě?"

"Každý den"

Auguron se k němu naklonila aby ho mohla políbit, ale ihned toho nechala, protože se dveře pokoje otevřely a stála v nich Leo.
Vypadala trochu jinak než si jí Delphi pamatovala.
Měla špinavý obličej, havraní vlasy splihlé podél ramen a ze rtu jí stékal tenký pramínek krve.