Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

Tajemství

Leo myslela jen na jedno, na Griffa.
Delphi nechápala jak je možné, že ho ještě před pár lety nenáviděla a teď ho má ráda.
Sama ho už pěkných pár let neviděla a někde v hloubi duše doufala, že to je pořád ten úsměvavý Griff s krátkými bílými vlasy a kapsama plnýma tvrdých karamelek.

Delphi byla moc vyčerpaná než aby četla myšlenky nebo poslouchala Leino zdlouhavé vyprávění a tak se po dlouhé době konečně v klidu přenesla do říše snů. Konečně se jí nezdály noční můry
Leo s ní pro jistotu zůstala s ní po celé dvě hodiny co spala. Odešla až ve chvíli, kdy jí z dola přivolal její otec. Teď už to nebyl krutý Lord Voldemort s bledou pletí připomínající hadí kůži, byl to pohledný starší muž s hnědými vlasy, ořískovýma očima a vlídným úsměvem.

"Jak jí je?", otázal se Tom a Leo se pousmála. Zadívala se směrem do rozlehlého obýváku a pohledem se zastavila na bělovlasého Griffa, jehož vlasy byly o hodně delší než kdy předtím.

"Je vyčerpaná, ale jinak je naštěstí v naprostém pořádku", odpověděla mu trošku zamyšleně Leo a Tom na souhlas zakýval hlavou.

"To rád slyším. A hlavně jsem rád že je zpátky"

Leo věděla pravdu o tom, kde její sestra celou tu dobu byla, ale taky věděla, že se to otec nesmí za žádnou cenu dozvědět, protože by to nedopadlo ani trošku dobře.

"Co přede mnou skrýváš Leonne?"

Leo silně polkla a Tom si jí pečlivě prohlédl od hlavy až bosým nohám.
Leo na sobě měla mudlovské oblečení, což se Tomovi ani trošku nezamlouvalo, ale věděl jaká Leo je.

"Nic neskrývám, všechno je v naprostém pořádku tati" její tón hlasu nezněl dvakrát přesvědčivě, ale Tomovi nezbylo nic jiného než jí důvěřovat.
Leo zůstala i po odchodu Toma stát jako přikovaná na místě a jediné na co v té chvíli dokázala myslet a uklidňovalo jí to před strachem z otce byl obrázek, který visel před ní na stěně. Leo ho zaujatě pozorovala a snažila se přesně si zapamatovat každou čárku a každý detail.

Kdysi ho sama namalovala, ale zapomněla na něj. Byly na něm dvě sestry, Leo a Delphi, které se obě usmívaly a vypadaly na obrazu opravdu velice šťastně. Dolní část obrazu zdobil načmáraný podpis a Bellatrix se tento obraz vždycky moc líbil.

"Leo na co se koukáš?", ozvalo se za jejimi zády a Leo se pousmála. Zadívala se Griffovi do jeho modrých očí a pousmála se.

"Jenom přemýšlím", přiznala se Leo a Griff jí vzal za ruku. Oba si propletli prsty a Griff se zadíval na stejné místo jako se celou dobu dívala Leo. Na obraz.

"To jste vy dvě?"

Leo přikývla a odvrátila od obrazu zrak. Byla ráda že je Delphi živá a zdravá a hodlala zničit obraceč času, protože už nadělal škody víc než dost.

Delphi se po několika hodinách stráveným v posteli konečně probrala a opatrně se posadila, aby se rozhlédla kolem sebe. Nebyla v ložnici sama, ležel vedle ní spící Merlin, stočený do klubíčka. Delphi ho nechtěla budit a tak si jen úsměvem lehla zpátky k němu a oba dva přikryla dekou. Merlina to ihned probudilo, ale i tak zůstal nehybně ležet vedle Delphi.

"Dobré ráno Delphi", zašeptal ospale Merlin a Auguron se sladce pousmála.

"Jak dlouho jsi tu byl?"

"Celou noc", odpověděl a Delphi se mu zadívala do očí. Jeho oči byly oříškově hnědé, ale kolem zorničky světle zelené, velice podobné těm, které měl jeho otec.
Auguron ho tak dlouho neviděla, že už si ani příliš nepamatovala jak Merlin vůbec vypadá. Byl jiný než předtím, ale pořád to byl on.