Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

Do Bradavic

Leo se další dlouhé hodiny nevracela, Auguron si však byla stoprocentně jistá, že se každou chvíli vrátí.
A měla pravdu. Leo se vrátila domů hodně pozdě večer.
"Auguron?",šeptla potichu Leo a Auguron rozsvítila svou hůlku.
"Ahoj Leo..."
"A co se vlastně stalo s Hermionou Didi?",zeptala se pološeptem Leo a posadila se na postel vedle své sestry.
Auguron tak něják čekala že se Leo zeptá a nechtěla jí moc lhát,i když Bellatrix jí přikázala aby o Hermioně zalhala, rozhodla se jít s pravdou ven...
"Něco ti řeknu Leo,Ale musíš mi slíbit, že nebudeš brečet nebo fňukat!"

Leo:

Začínala jsem se bát.
Obě jsme vešly do jejího pokoje, ve kterém byl vážně řádný svinčík a posadily jsme se na její postel.
Určitě jsem buď něco provedla a nebo nás otec zase úkoluje.
A proč bych kvůli toho měla u Merlina brečet?!

Leo si sedla do tureckého sedu a mlčky sledovala svou sestru.
Auguron měla hlavu skloněnou skoro v klíně a hrála si se svými prsty.
Jakoby musela poslouchat nudný Snapeův výklad.

"Neboj,nebudu,slibuju.",odpověděla odhodlaně Leo a usmála se.
Auguron všeho nechala a nejupříměji jak jen dovedla se zahleděla Leo do očí.
"Hermiona je...mrtvá, matka jí zabila..."
Leo se začaly nejprve třást rty,potom jí začaly téct slzy a nakonec si sedla na zem,opřela se o zeď a oběma rukama si zakryla své ubrečené oči.
"Slíbila si mi že nebudeš brečet!!!"

"Ale...ona...Proč musela zemřít?..Proč?..."

"Je to mudlovská šmejdka, a ty jsi dcera Pána zla. Musíš na ní přestat myslet, už o ní nikdy nemluv!"
Leo jen zakývala hlavou a Auguron se posadila vedle ní.
Leo jí objala a Auguron se jí snažila uklidnit.

Leo silně polkla. Objala si rukama své kolena a začala se celá otřesená tím, co se právě stalo kolíbat dopředu a dozadu. Auguron jí lehounce poplácala po rameni a pořád si jí snažila utišit.
"Už nebreč,co by si o tom pomyslel otec?! Nemůžeš takhle fňukat! To dělají jen mudlové a mudlovští šmejdi! Já třeba nikdy nebrečím.."

"Ty vážně nikdy nebrečíš? Každý ale někdy brečí...."

"Ale já ne! Nikdy jsem nebrečela a nikdy nebudu! Nemám k tomu důvod!"

Dny ubíhaly příliš pomalu a rychle se blížil konec prázdnin,což pro většinu dětí znamenalo přípravu na odjezd do Bradavic, Auguron však do Bradavic nechodila, nesnášela je a tak jí to moc netrápilo.
Jedním z důvodů bylo taky to,že ředitelem Bradavic byl Snape. Snape neměl Auguron příliš v lásce a Auguron zase úplně nemusela jeho.
Nastal poslední den prázdnin, to tedy znamenalo, že zítra Auguron a Leo oslaví své 13 narozeniny. Poprvé spolu. Auguron nikdy narozeniny moc neřešila, jen byla prostě o rok starší. Nic víc.
Vlastně své narozeniny nenáviděla.

"Zítra máme narozeniny Didi."

"Já vím Leo! A neříkej mi Didi!"

Ty neslavíš vlastní narozeniny Didi?"

"Nesnáším narozeniny, nikdy jsem je neslavila!"

"Ale já pro tebe mám dárek..."

"Hmm,Tak si ho můžeš nechat,já ho totiž opravdu nechci.",řekla naštvaným tónem Auguron a zamračila se ještě víc, než se mračila normálně.
Leo zklamaně sklonila hlavu a odešla z pokoje.
Auguron běžela do lesa, chce být chvíli sama.
Když se vrátila domů,Leo sedí na její posteli a usmívala se,jako by všechny problémy a starosti byly najednou ta tam.
"Musím ti něco říct Auguron..."

"Co se zase stalo?!,odsekla kousavě Auguron a posadila se na postel vedle Leo.

"Pojedeme zítra do Bradavic! Jako všichni ostatní žáci! Není to skvělý Didi? Už se tak moc těším."
Auguron vytřeštila svoje tmavě hnědé oči a úplně zkoprněla.

"Jak jako že pojedeme do Bradavic?!!! Vždyť to nejde! Já nechodím do Bradavic! A opravdu s tím nechci začínat! Nesnáším Bradavice!",začala vřeštět tak nahlas že si Leo dlaněmi zacpala uši,jinak by jí asi praskly ušní bubínky.

"Nepojedu do Bradavic! Nepojedu,nepojedu a prostě nepojedu!!! Ani když to chceš Leo!! Jeď ty,ale beze mě!"

"Ale pojedeš, pojedeme obě! Mamka to říkala, i otec chce abychom tam jely!"
Auguron už se na nic neptá a rozběhne se dolů do kuchyně za Bellatrix.
"Matko?!"

"Co je Delphi?!"

"Proč musím jet s Leo do Bradavic?!! Já nechci jet! Nesnáším to tam!"

"Pojedeš a nebudu se tě ptát! Pán zla si to přeje!"

"Nechci se řídit jen tím, co si otec přeje!! On myslí jen na sebe!!!"

"Delphi...on to s tebou myslí dobře.
Jestli po něm něco chceš, musíš mu to říct rovnou. Já nic nezmůžu."

"Fajn!"