Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

úplné vyčerpání

Auguron bolestí zaječela a padla na kolena. Voldemort dával obzvlášť silné tresty.

Byla bolestí bez sebe a myslela,že každou minutou omdlí.

Jen z vynaložením velikého úsilí se dobelhala do sídla,kde jako obvykle, jakoby jí už hodiny očekávala, byla její černovlasá matka a se zamračeným výrazem pozorovala každý Auguronin pohyb.
Auguron se před Bellatrix snažila dělat,jakoby nic,bylo to však značně obtížné. Bellatrix měla totiž oči jako ostříž a skoro to působilo,jako by snad cítila cizí pocity.

"Jsi v pohodě Delphi?!"
Otázala se starostlivě Bellatrix a Auguron přikývla.
Bellatrix pokrčila nos,nedala se tak lehce odbýt a přistoupila blíž k Auguron.

"Mami!!! Nic mi není!!"
Zakřičela své matce do obličeje Auguron a Bellatrix návztekaně pohodila hlavou.

Auguron už to nevydržela,chytla se bolestí za čelo a byla ráda,že se vůbec drží na nohou.
Bolest se každou chvíli stupňovala a Auguron začla ztrácet vědomí,až úplně omdlela.

Probrala se až po nějáké době ve své posteli a hlava jí třeštila jako kdyby dostavá ránu odrážečskou holí na Famfrpál.
Auguron odhodila deku,kterou byla až do teď přikrytá a běžela do koupelny a podívala se na svůj odraz v zrcadle.
Měla kruhy pod očima a celé oči měla rudé. Vlasy měla slepené a neupravené.
Když se ozvalo lehké klepání na zamčené dveře koupelny Auguron odvrátila hlavu od kulatého zrcadla a mávnutím rukou dveře otevřela.

"Volá tě mamka Didi!"
Odvětila Leo která stála před dveřmi a než Auguron stihla otevřít pusu,Leo už byla dávno pryč ve svém pokoji. Lein pokoj byl větší než ten od Auguron a také byl o hodně pestřejší.  Leo měla stěny ve svém pokoji vymalované v barvách své bradavické koleje-Nebelvíru, měla tam nespočet plakátů a barevných a občas i černobílých fotek a velkou knihovnu plnou učebnic a historických knih.
Namísto toho Auguron měla svůj pokoj kompletně na černo vymalován. Všechen nábytek v jejím pokoji byl historický, avšak působil zachovale a stejně jako zbytek pokoje byl většinou černé barvy,takže kdyby Auguron ve svém pokoji neměla okno a nevcházelo by tam žádné světlo,nejspíš by tam byla úplná tma.

Auguron poslechla,co jí Leo říkala. Hodila si na sebe svetr, domácí kalhoty a na nohy si nazula svoje modré kecky a chystala se sejít po schodech za Bellatrix.
Udělala jeden pomalý krok a ocitla se na prvním schodu. Najednou se jí začala točit hlava a Auguron přestala kontrolovat svou rovnováhu. Chvíli tedy stála na prvním schodu a držela se křečovitě mohutného kovového zábradlí.

Po pár chvílích už to však neustála, ztratila rovnováhu,spadla ze schodů a jak dlouhá tak široká dopadla na podlahu. Na první pohled bylo značně vidět,že je zraněná. Na čele měla velkou krvavou ránu a pod okem modřinu, jakoby od někoho nedávno dostala nakládačku.

Bellatrix k ní starostlivě doběhla a pomohla jí aby se posadila.

"Delphi! Co to zase u merlina vyvádíš ?!"

"Já...zatočila se mi hlava.."

Bellatrix si sedla vedle ní,podala jí ručník a Auguron si ho přiložila na čelo. Bellatrix se na ní chvíli značně naštvaně hleděla,potom ale její vážný výraz zmizel a pohladila Auguron po jejich dlouhých bílých vlasech.
Auguron mlčky seděla a zhluboka dýchala.
Potom samou bolestí zaskučela a podívala se na ručník,který měla přiložený na čele. Ručník byl celý nasáklý krví a Auguron si povzdechla.

"Hlavně nekřič,ano?!"
Zeptala se Bellatrix a Auguron nechápala,co tím u všech všudy myslí.
Rychle to však pochopila, když  Bellatrix vytáhla z Auguroniného batohu lahvičku z lektvarem.

"Lehni si Delphi!"

Auguron věděla co jí čeká. Snažila se však svou matku poslouchat a lehla si na záda.
Bellatrix otevřela lahvičku z lektvarem a nakapala pár kapek onoho lektvaru Auguron na tržnou ránu na čele.

Auguron zaťala pěsti a snažila se příšernou bolest přestát bez křiku a zmítání.
Když už byla rána menší, Bellatrix ještě vzala velkou čtvercovou náplast a Auguron si jí přilepila na ránu.

"Vyspi se a bude to lepší, ano Delphi?"

Auguron neodpověděla, jen zakývala souhlasně hlavou a zachumlala se do huňaté deky, kterou jí Bellatrix podala.