Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

to nemůže být pravda

Auguron byla další tři týdny úplně mimo. Jen ležela nebo spala a několik dní ani pořádně nejedla.

"Mami! Už mi nic není! Proč nemůžu jít ven?"
Zaječela Auguron po Bellatrix, Bellatrix dala své dceři pohlavek a zakřenila se.

"Kdyby si nebyla bílá jak stěna a kdyby si mi tady nekolabovala, tak bych tě pustila!"

"Prosím mami...prosím..já už chci jít ven.."

Auguron se prosebně zadívala na Bellatrix a ona se silně a dlouze zamyslela.

"Tak dobrá Delphi. Ale mám podmínky!"

Auguron tušila že bude mít Bellatrix podmínky,to ona měla ke všemu a tak jen uraženě zakývala hlavou na souhlas.

"Až tě zavolám,tak okamžitě příjdeš,rozumíš?"

"Ano.."

"A žádní kluci!"

"Ale..."

"Ale co Delphini?!"

"Nic.."

"To jsem ráda že si rozumíme!"

Okamžitě, jak Bellatrix dořekla poslední slovo,Auguron se rychlostí světla rozběhla nahoru do svého pokoje, aby se převlékla.
Otevřela skříň a vytáhla z něj černý hábit. Nasoukala se do něj,při čemž zjistila, že jí je hábit velký.
Otevřela tedy skříň znova a vytáhla jiný hábit.
Oblékla si jiný menší hábit,zavázala si mávnutím rukou tkaničky u svých tmavě modrých kecek,na záda si hodila kožený černý batoh se svými věcmi a ještě v téže minutě zmizela z domovních dveří.

Auguron si ráda chodívala hladit testrály,kteří se pro ní postupem času stali úplně běžným zvířetem.
Auguron je viděla takřka od malička a vždycky za nimi ráda chodívala.
Obzvlášť když se cítila smutně, opuštěně nebo nepochopeně.

Auguron natáhla ruku a chystala se jednoho z testrálů pohladit po hlavě,když v tom si všimla někoho,kdo stál pár stop od ní.
Nejspíš to vypadalo na dívku,což Auguron poznala podle tenisek, které měla či měl na nohách. Do tváře vidět přes kapuci na hlavě nebylo a Auguron si preventivně vytáhla svou hůlku, kdyby to byl náhodou nepřítel.
Hůlka však vůbec nebyla potřeba,protože si Auguron po minutě tupého civění uvědomila,že je to Leo.

"Leo?"

Leo hodila testrálovi kus syrového masa a dala si z hlavy kapuci. Její pobledlou tvář jako vždy lemovaly černé kudrnaté vlasy a její šedivé oči se vpíjely do těch Auguroniných,jakoby snad Leo byla nitrozpytka.

"Ahoj Auguron...jaké milé překvapení.  Netušila jsem, že máš ráda testrály.."

"Samozřejmě že mám ráda testrály.."

"Jsi nějáká obzvláštně smutná Auguron...to už ti to mamka řekla?.."

"Co-cože? Nic mi není a co by mi měla matka říkat?!"

"To,co před momentem udělala.."

"Co udělala Leo?"

"Řeknu ti to,ale slib mi,že neutečeš a nezačneš brečet Auguron!"

"Proč bych měla brečet?! Nejsem malý mimino! Já nikdy nebrečím Leo,nikdy!!!"

"Ona zabila Griffina!"

"Haha Leo. Vtipkovat ti moc nejde!"

"To není vtip!"

"Ale..jak..proč by to matka dělala?.."

"Protože podle toho,co říkala,jí prý ten tvůj albín naštval...moc naštval..
Auguron já viděla jak ho zabila...je po něm!"

Auguron zatím ledově klidně stála a věřila,že si to Leo vymyslela, že je to jen vtip.

"Nelži mi Leonoro!!!"

"Já nelžu Delphini! A nejsem Leorona! Jsem Leonne,když už!!"

Auguron nechtěla, aby Leo viděla,že brečí, proto si nasadila kapuci a rychlou chůzí odběhla pryč.

"Didi počkej! Počkej! Nechoď nikam!"
Zakřičela za ní ještě Leo,ale Auguron jí ignorovala. Rozběhla se jehličnatým lesem a ani na chvíli se nezastavila.
Běžela na místo,o kterém vědělo jen málo lidí. Bylo to na samém konci lesa. Byla to louka,u prostřed které stál obrovský strom,větší,než všechny stromy v celém lese.

Auguron se vznesla do vzduchu a posadila se na nejvyšší větev, až u samé koruny stromu. Sedla si,zabořila hlavu do kolen a začala přemýšlet o tom,jestli je opravdu po něm.