Sestry zla 🖤 [POZASTAVENO]

Začátek boje

Od Auguronina setkání s Harrym uběhlo už spoustu dní, ale Auguron to stále připadalo jako by to bylo včera.
Pořád nad tím musela tiše přemýšlet.
To co jí Harry pověděl jí nedalo spát.

"Delphinko?", vyrušil jí z hlubokých myšlenek při sezení vedle své neustlané postele hlas její matky a Auguron si naštvaně povzdechla.

"Ano matko?"

"Chce s tebou mluvit Pán zla"

Auguron vbystřila jakoby jí někdo polil kýblem ledové vody.
Vyskočila hbitě na nohy, oblékla si čistý hábit a zavázala si své ošoupané námořnicky modré kecky.
Vlasy bílé jako sníh z modrými konečky jí jako obvykle zakrývaly pravou polovinu tváře a její znamení zla bylo v jednom ohni.

Jak nejrychleji její nohy dovedly seběhla dolů do zasedací místnosti a sklopila zrak.

"Ahoj otče"

"Čekal jsem tě dřív, Delphini"

"Omlouvám se otče.."

"Porušuješ mé zákazy?"

"Ne, ne otče, to bych nikdy neudělala"

"Skutečně má milá?!"

"Ano"

"Ukaž ruku!", zahřměl Voldemort a Auguron si vyhrnula pravý rukáv.
Voldemort jí křečovitě popadl za zápěstí a Auguron bezhlasně zaúpěla bolestí.
Voldemort nad její dlaní mávl bezeslova hůlkou a Auguron ucítila palčivou nesnesitelnou bolest.

"Otče...To bolí.."

"Mlč! je to pro tvé dobro má milá"

Voldemort mávl hůlkou znovu.
Poté jí hůlkou klepl přes prsty a odehnal malou Auguron pryč.
Zápěstí jí začalo krvácet, ale Auguron to příliš neřešila.
Litovala toho, že se nezeptala Pána zla na to, co jí nejvíce vrtalo hlavou.

Auguron:

Jsem viteál? Jak bych mohla být jeho viteál?! Vím že je otec..bezcitný, ale udělal by ze mě svůj vlastní viteál, kousek své duše?
Možná bude něco vědět matka.

"Mami? Matko!"

Auguron zabušila na zamčené dveře její ložnice, ale nikdo se neozval.
Bellatrix měla Delphi ráda, ale potrpěla si na soukromí.
Delphi měla do její ložnice přísný zákaz chodit a jakmile to Delphi porušila, čekal jí nemalý trest.

Delphi do ložnice i přesto občas ze zvědavosti chodila.
Znovu zaklepala a když se nikdo neozval, odemkla si a vstoupila.
V ložnici nikdo nebyl.
Bellatrixina starožitná postel z cedrového dřeva s nebesy byla ukázkově ustlaná a polštáře vzorně natřpané.

"Matko?"

"Ano?", ozvalo se za Auguroninými zády a malá Auguron div leknutím nezakopla o svou vlastní nohu.

"Delphi něco jsem ti o mé ložnici říkala"

"Omlouvám se matko"

"Co bys ráda maličká?"

"Jsem...otcův viteál?"

Bellatrix si nervózně skousla spodní ret a zavrtěla nesouhlasně hlavou.

"Samozřejmě že ne, drahoušku a teď utíkej do svého pokoje, šup"

"Jsem otcův viteál?!", nenechala se odbýt Auguron a Bellatrix od ní odvrátila zrak, jakoby jí už nikdy nechtěla vidět.